Svlékání filosofa

Pod společným názvem Popis jednoho zápisu vyšly minulý rok spojené symbolicky papírovou páskou dvě monografie zabývající se osobou a myšlením Rolanda Barthese. Obě knihy – Zotročený mýtus: Roland Barthes od Jakuba Češky i Roland Barthes – od ideologie k fantasmatu Josefa Fulky – se pouštějí do úvah nad interpretačně zajímavými místy Barthesova psaní.

Kastrace, wrestling a porno

Útlejší Fulkův text vyzdvihuje ideologii a fantasma jako klíčové koncepty Barhesova „středního“ období, které je ve Fulkově ohnisku zájmu a které zahrnuje i v češtině přístupné knihy S/Z, Sade, Fourier, Loyola a Rozkoš z textu (překlad prvních dvou, stejně jako podstatnou část Barthesových textů v češtině přístupných obstaral právě Josef Fulka), pomocí těchto pojmů se však zaměřuje především na referenční charakter vyprávění. Ústřední motivické téma, jehož si Fulka na Barthesovi všímá, se točí kolem somatiky (kastrace, striptýz, wrestling, pornografie…): pochopitelně, tělo představuje tu část „já“, která nás bezohledně připoutává k hmatatelné „skutečnosti“, jakkoli bychom si mnohdy přáli zůstat jen ve světě fikce, zároveň je ale vždy obaleno jistým kulturním kódem.

Odhalování těla má cosi společného se čtením – jako divák s napětím očekává, zdali striptérka ukáže víc než zakrytý klín, stejně čtenář touží prohlédnout všechna tajemství příběhu a dozvědět se, jak to opravdu bylo. V souvislosti s efektem skutečnosti, který přitahuje čtenářovu pozornost v průběhu vypravování, vykladači Barthese ovšem obviňují, že ho vytahuje pokaždé, když si neví rady s významem nějakého detailu pro příběh (a Fulka si troufne dokonce humorně podotknout, že se jedná o součást jeho osobní mytologie). Čtenářova touha dohlédnout, co je za příběhem, nicméně kromě touhy odhalit „pravdu“ bývá nesena i tím, co autor přímo neříká a co ponechává na čtenářově domýšlení: „četba žije jen z touhy“, jak cituje Fulka své zdroje, „text něco neukazuje, ale právě tím nás odvádí mimo sebe, do prostoru fantasmatu“, jak říká slovy vlastními. Na Fulkově textu je pak potřeba ocenit především originální, „prakticky“ předvedené využití Barthesova uvažování na románových interpretacích Clarrisy Samuela Richardsona, Tess z d’Urbervillů Thomase Hardyho (znásilnění a „smrt“ těla) a Na větrné hůrce Emily Brontëové (animální podoba lásky).

V zajetí Mytologií

Jakub Češka v knize Zotročený mýtus: Roland Barthes staví Barthese coby autora do nezáviděníhodné situace – pokouší se aplikovat na jeho psaní právě tu kritiku, kterou sám věnoval jiným. Jednak nachází v „osobní mytologii“ Rolanda Barthese tytéž rétorické postupy, jež obnažil v některých mýtech moderní společnosti. Barthesovy texty pro to představují ideální pole – vždyť jsou psány více jako literární eseje než jako analytické vědecké stati. Za druhé Češka ukazuje, jak Barthes láká do sítě svého „vyprávění“ čtenáře pomocí hry na strunu druhé touhy, o níž se zmiňuje Fulka: hry na svobodu čtenáře, který stojí nad autorem a jeho psaním (vzpomeňme Barthesův slavný esej Smrt autora). Osvobozený čtenář je tak podle Češky paradoxně zotročován mazaným autorem, který pouze nastražil pasti na těch několik cest, jež ponechal čtenáři k výběru. Přikládat na Barthesovo psaní pravítko kritérií v něm stanovených je místy zajímavé, místy se ale dostavuje i pocit nepatřičnosti – jakým způsobem nám podobný postup pomůže doplnit tu společenskou analýzu, která byla hlavním cílem slavných Mytologií?

Pro obě monografie je tento soubor esejů klíčový – právě od něj se Fulka odpichuje při ohledávání místa „striptýzu“ v Barthesových textech, stejně tak využívání mytizační narace v Barthesově psaní se i Češkovi ukazuje v Mytologiích nejlépe. Poněkud paradoxně se ale u obou knih čtenář ocitá v situaci, kdy jsou mu srozumitelně a vtipně napsané novinové eseje předkládány coby akademické kolbiště sporu o smysl, v němž se rozpouští jak autor, tak čtenář. Oba texty se místy zacyklují v oklikách, které jsou prý nutné pro zodpovědění kladených otázek, a zaměřují se spíše na čtenáře, který se velmi dopodrobna Barthesem zabýval, než na „zainteresovaného laika“, jehož by zajímalo, o čem Barthes píše.

Autorka je socioložka.