Kreslíř a komiksový scenárista Vojtěch Mašek je znám jako člen Monstrkabaretu Freda Brunolda nebo spoluautor trilogie O přibjehi. Nejnověji napsal scénář ke komiksu Chyba podle stejnojmenné knihy Marka Šindelky. Scénář je to povedený, ale ve výtvarném zpracování Matěje Lipavského a Pure Beauty tkví podstatná chyba.
Románová prvotina básníka (nositele Ceny Jiřího Ortena) Marka Šindelky Chyba z roku 2008 (viz A2 č. 4/2009) nezaznamenala větší ohlas. Podivná próza se možná stala obětí vlastních neuměřených ambicí – v poslušném panáčkování postmoderně tak dlouho mísila a semílala žánry (japonské kaidany s detektivkou, poezii s prózou), časové roviny i vypravěčské perspektivy, až pro všechnu tu okázale zjevovanou invenci, básnivou uměleckost a sofistikovanou poučenost nejnovějšími literárními trendy nezbylo dost místa pro příběh a jeho adekvátní, neuspěchané rozvedení. O tři roky později vyšla komiksová adaptace Chyby. Bohužel i ta – snad neodvratně přitahována gravitací svého titulu – nakonec selhává. Jen důvody jsou tentokrát jiné. Okatější.
Adaptace lepší originálu
Příběhu pašeráka květin Kryštofa Warjaka, jenž při své poslední „zakázce“ – převozu tajemné půlnoční květiny z Japonska do Evropy – osudově a neodčinitelně vstoupil do příběhu, který měl raději navždy zůstat jen pozapomenutou legendou, se chopil autorský tým tvořený zkušeným komiksovým scenáristou Vojtěchem Maškem a debutující výtvarnickou dvojicí Pure Beauty – Matěj Lipavský. Společně dali vzniknout třísetstránkovému černobílému komiksu, který se od své románové předlohy v mnoha ohledech odchyluje.
Maškova důkladná obeznámenost s náležitostmi (nejen komiksové) příběhotvorby je na knize dobře znát: pryč jsou leckdy zbytečné retrospektivní digrese, které i v románu jen zbytečně rozvolňovaly už tak nejisté plynutí (či spíš samožerně rozkošnické povalování), výrazné redukce se dočkaly i některé vedlejší linie či postavy. Vědomí nutnosti nabídnout při vizuálně-verbálním vyprávění alespoň nějaký – jakkoli třeba zámlkový, neurčitý – interpretační klíč vedlo k zřetelnějšímu zacílení celého příběhu a pomohlo i projasnění vyprávěcí perspektivy. Vyšetřovatel Antonín Brom z beletristické předlohy se v komiksové verzi přerodil v ústřední dvojici detektivů Karla Rosu a Josefa Kabalu, kteří dílu dodávají tolik potřebnou sevřenost.
Velké oči
Až potud je s komiksovou Chybou vše v nejlepším pořádku, Maškova re-imaginace Šindelkova románu dala vzniknout jednomu z nejlepších domácích komiksových scénářů posledních let. Co je to ale platné, když naprosto selhává složka vizuální. Matěj Lipavský a Pure Beauty zřetelně přecenili své schopnosti a nedokázali adekvátně odhadnout obtížnost tak rozsáhlého projektu. Volba náročné, prvoplánově „nelíbivé“ výtvarné techniky a stylizace a její suverénní naplnění může komiksovému textu propůjčit až nebývalou působivost a intenzitu, jak dobře dokazují například v češtině bohužel nedostupné práce Davida Mazzucchelliho (Asterios Polyp) či George A. Walkera (The Book of Hours, Kniha hodinek) z posledních let. V méně šťastných, chybujících případech ale nezkušený a neuměřený výběr neodvratně ničí i jinak slibné dílo.
Po vizuální stránce chce Chyba odkazovat k streetartovým šablonovým kresbám, možná záměrně, možná nevědomky však navazuje i na tradici dřevorytového románu založenou Fransem Masereelem a v českém prostředí již ve třicátých letech rozvíjenou Helenou Bochořákovou-Dittrichovou. Pro narativní potřeby takto rozsáhlého komiksu je ale možná tato technika (nebo její nápodoba) až příliš ploše artistní, zvláště není-li jí věnována tolik potřebná pozornost. I v Chybě se (zejména z počátku knihy) vyskytují zdařilé panelové sledy či celé strany, které svědčí o nadání obou výtvarníků, šestistránková němá sekvence květinového bujení z úvodu komiksu svou působivostí jen smutně naznačuje, jak dobrá Chyba mohla být, kdyby počáteční nadšení z tvorby brzy nevystřídala únava a umrtvující rutina. Celkový dojem promarněné příležitosti pak dovršuje i na jakoukoli atmosféru zcela rezignující lettering, který hranaté promluvové bubliny vyplňuje počítačovou bezpatkovou nudou.
Americký teoretik vizuálního vyprávění Neil Cohn nedávno v internetovém diskusním komiksologickém fóru ComixScholars znovuotevřel debatu o tom, jaké sloveso vlastně podvědomě volíme, hovoříme-li o našich způsobech vnímání komiksového textu. Někdy se asi může hodit i kombinace: komiksovou Chybu je radost číst, ale bohužel i velké utrpení se na ni přitom dívat.
Autor je bohemista.
Marek Šindelka, Vojtěch Mašek, Pure Beauty, Matěj Lipavský: Chyba. Nakladatelství Karolina Voňková – Lipnik, Praha 2011, 296 stran.