Skeptický literární fanoušek si může každý podzim alespoň trochu spravit mínění o svých spoluobčanech: od počátku října se začínají i ta jindy posmutněle osiřelá knihkupectví zaplňovat kupujícími, kteří s tím, jak se přibližují svátky vánoční, stále intenzivněji pořizují téměř cokoli, co se jim vhodně vyloží na snadno přístupné pulty, popřípadě hlasitým a všudypřítomným podnikovým rozhlasem doporučí. Kdo zavítal pár dnů před Štědrým dnem do neochrámu knihy na Václavském náměstí, mohl se potěšit z vysílání, jež tradiční vánoční melodie prokládalo upoutávkou na trilogii Ghost Girl. Uvážímeli podtituly jednotlivých svazků – Vítejte na onom světě, Mezi světy, Diagnóza: láska – a slogan z plakátu, který praví, že „I v záhrobí to žije!“, těžko si představit lepší sváteční čtení.
Bohatou nabídku dobře míněných rad na knižní dárky nabízejí tradičně i česká periodika. Se svými dvanácti knihami roku letos přišel týdeník Respekt (za zmínku stojí, že pět z vybíraného tuctu titulů vydalo nakladatelství Academia, v témže čísle časopisu příhodně inzerující, přejme vydavateli jistě zasloužený úspěch), Lidové noviny tradičně – už po dvacáté – nabídly anketu Kniha roku. Jako každý rok, i letos to bylo čtení působivé, někdy podnětné, jindy až dojímavé: to, když si člověk uvědomil, jaká fatální smůla musela při výběru knih provázet dotazovanou Markétu Hejkalovou, které nezbylo než mezi své nejlepší čtenářské prožitky za rok 2010 zařadit poslední romány Jaroslava Rudiše a Jiřího Kratochvila. Redaktoři Lidových novin, kteří anketu připravují, ani v letošním roce neodolali pokušení posčítat hlasy, ostatně snad se tento exaktně kvantitativní přístup lépe shoduje s nastoleným směřováním deníku. Nutno ale přiznat, že letošní vítěz – Balabánova kniha Zeptej se táty – alespoň dosáhl svého prvenství s úctyhodnými třiceti hlasy. Bývaly i roky, kdy k vítězství stačilo méně než deset doporučení.
Vítěz ankety je tak díky matematickým dovednostem redaktorů známý, hlavním poraženým ale – rovněž tradičně – zůstává literatura překladová. Do „Top 12“ se letos probojovala alespoň Xingjianova Hora duše (6 hlasů) a antologie nejstarší anglické poezie a prózy Jako když dvoranou proletí pták (8 hlasů). Většina dotazovaných ale podvědomě či zcela záměrně volí jen z domácích titulů, zastoupení celkově podreprezentovaných překladů tak ještě více odráží osobní pekuliarity. Někdo volí podle sympatií k jazykové oblasti, scifisté volí scifi, a nejslavnější brnomilec – opět Simona Mawera.
Nejrůznější ankety či sváteční dotazníky před koncem roku poskytují v neposlední řadě i radostnou příležitost nahlédnout do čtenářských preferencí těch nejlepších z nás. Zatímco americký patriot se musel spokojit jen s krátkým neodůvodněným výčtem tří knih, jež si Barack Obama vzal s sebou na havajskou dovolenou (kromě patnáctisetstránkové monografie o Reaganovi to letos byla dvojice britských románů: nejnovější špionský příběh mistra žánru Johna le Carrého Our Kind of Traitor a excelentní historický román Davida Mitchella The Thousand Autumns of Jacob de Zoet), příznivec české hlavy státu mohl díky anketě Lidových novin nahlédnout i do motivací výběru našeho prezidenta. Ten, kdo se snad po loňském trýznivém sebezpochybňování nad knihou Vasilije Grossmana Život a osud („Myslel jsem si, že o děsivém životě ve Stalinově Rusku vím všechno, ale touto úžasnou knihou jsem se přesvědčil, že to není pravda“) obával o státníkovo dobré bytí, může být letošní volbou a argumentací upokojen. „Už jsem dostal mnoho desítek cen v nejrůznějších částech světa, a proto mne nadchla malá knížka rakouského spisovatele Thomase Bernharda Moje ceny,“ vysvětloval Václav Klaus jeden ze svých letošních tipů. Takové bravuře nelze než zatleskat, nanejvýš snad skromně navrhnout, aby pan prezident zaměřil svou pozornost i na ostatní díla rakouského romanopisce a dramatika. Kupříkladu takový Světanápravce…
Autor je bohemista.