Začátek konce

Yudit Kissová (nar. 1956) ve svém románu Léto, kdy otec zemřel (Apám halálának nyara, 2006) od první věty řeší hádanku: Kdy začal otec umírat? Jednoduchá odpověď by zněla: Když mu lékaři objevili nádor na mozku. Cynická, ale v podstatě stejně jednoduchá odpověď by zněla: Když se narodil. Jednoduché odpovědi ale Kissové nestačí. Název knihy by mohl naznačovat, že se bude jednat o vykreslení jednoho léta, kdy otec zemřel. Nikoliv. Kniha se zabývá životy a smrtí v nich. Primárně životem otce a životem jeho dcery. Ta se musela vypořádat s jeho, a tím pádem i svou minulostí, jejíž součástí je jak otázka židovství, tak otázka otcova komunistického přesvědčení.

Vyvolávání duchů

Hádanka se větví dál. V jejím středu se nachází otázka smrti. Ta jako základní motiv, jež se zjevuje i v názvu, prorůstá každou větou knihy. Otázku smrti autorka obrací ze všech stran, ze všech možných uhlů. Činí tak nenásilně, skrze příběhy postav. Smrt předků v koncentračních táborech. Právo na přirozenou a důstojnou smrt – jako součást přirozeného a důstojného života. Právo na sebevraždu jako možné východisko. Autorka jako kouzelnou hůlkou zjevuje postavy, a každá z nich nese na zádech svou vlastní smrt, své utrpení. Utrpení se jako důležitý motiv v knize neustále opakuje – tím se dílo hlásí k jednomu z hlavních témat židovské literatury. Na rozdíl od současných židovských autorů typu Jonathana Safrana Foera však tak činí beze vtipu a bez ironie. S traumatickou minulostí své rodiny a svého otce se autorka nevyrovnává nadlehčováním, nýbrž důslednou analýzou.

Literatura sama je zde další postavou. V tomto směru je román velmi intelektuální, poznámek pod čarou je v něm tolik, jako by se nejednalo o román, nýbrž o traktát. Odkazů je bezpočet. Toto „who is who“ zejména maďarské a židovské literatury se však nejeví samoúčelně. Autorka vyvolává živé i mrtvé autory jako duchy na pomoc svým myšlenkám a včleňuje ideje jejich nadčasových děl do své vlastní knihy. Kromě své vlastní empirické zkušenosti a zkušenosti svých blízkých tak využívá pro rozřešení své hádanky i zkušenost aplikovanou.

Při hledání odpovědí se vynořují další a další otázky, čímž se kniha tematicky rozšiřuje, zároveň však zůstává motivicky kompaktní. Tato ucelenost v šířce je výrazným kladem knihy. To obecné a společenské se ukazuje na obraze soukromého života lidí, jedno organicky vyrůstá z druhého.

Právo na smrt

Pokud je silným motivem právo na smrt, dalším výrazným motivem je právo na štěstí. „Trauma přežití“ zobrazuje autorka jak na generaci, jež deportace zažila, tak na první generaci potomků přeživších. Faktem je, že tento už mnohokrát prozkoumaný terén není na této knize tím nejzajímavějším. Yudit Kissová díky svému vypravěčskému talentu rozhodně čtenáře zaujme, je ale fakt, že v souvislosti s výše zmíněnou absencí humoru občas v rovině postav sklouzne do sentimentu. Postavy – zejména ty epizodické – navíc někdy podléhají schématu, jsou andělsky dobré, nebo nelidsky zlé. Toto „sklouznutí do pohádky“ se naštěstí neděje v základní vrstvě příběhu – při vykreslování vztahu k otci. Tady autorka nemilosrdně otočí každou minci ze dvou stran, a i když z každé stránky číší láska k otci, dokáže se na okolnosti kolem něj dívat velmi střízlivě. V žádném případě nehraje roli „ďáblova advokáta“. Právě vyrovnávání se s otcovým ideovým zaměřením, zkoumání vlastních postojů k němu je tematicky nejzajímavější částí knihy – mění se od dětské důvěřivosti až po úplné distancování. Otec se jako leitmotiv vrací znovu a všude – ve vztazích k mužům, k literatuře, k minulosti, k dětem. V tomto bodě je kniha téměř psychologickou sondou – mnohem víc než sondou sociologickou či historickou, jakou by se na první pohled mohla zdát.

Vraťme se zpět k hádance: Kdy začalo to léto, kdy otec zemřel? Začal umírat ještě jako dítě, když ho opustila matka, aby ho zachránila před koncentračním táborem? Nebo když jako dospělý zavíral oči před realitou, před níž se chránil? Hádanka zůstává nerozluštěna. Důležité však je (a pro literaturu zejména), že Kissová napsala myšlenkově bohatou knihu, jejíhož ducha bude bez obav možné v budoucnu také vyvolat.

Autorka je básnířka.