Hudební skladatel, DJ, performer, výzkumník a samorostlý vizionář, loutkář, instrumentalista, vizuální umělec i originální písničkář – tím vším je Ergo Phizmiz. K uskutečňování svých velkolepých plánů si vybírá různé nástroje. Jedním z nich je radioart.
Ergo Phizmiz není název nějaké umělecké skupiny, jak by se podle objemu práce podepsané tímto jménem mohlo zdát, ani nejde o zasloužilého matadora, který na sklonku života bilancuje svou pestrou a bohatou tvorbu. Činorodému britskému umělci je překvapivě teprve třicet jedna let. Jako zázračné dítě skládal již v raném věku opery, tuto zábavu však brzy opustil a vrhl se naplno do zvukového experimentování. Významnou část jeho rozsáhlé tvorby představují rozhlasové realizace, jež však to, co jsme běžně zvyklí označovat jako radioart, příliš nepřipomínají. Vymykají se extrémním eklekticismem a hudební všežravostí, ale především gargantuovskými rozměry. Cyklus Faust (2006–2009), čtrnáctihodinové rádiové dobrodružství, je patrně nejdelším rozhlasovým dílem vůbec.
Monstrum Faust
Právě Faust Cycle (volně ke stažení na www.headphonica.com/?p=816) představuje dobrou příležitost k seznámení s Ergo Phizmizem a v jistém smyslu je i klíčem k celé jeho tvorbě. Tuto monstrózní faustovskou fresku lze vlastně jen těžko považovat za rozhlasovou hru, spíše připomíná celou originální radiostanici, směšující eklektický sampling, plunderfonii, operu, field recordings, neučesané písničky a překvapivě dlouhé kakofonické pasáže. Cyklus Faust je sonický vytrvalostní sport; není snadné být jeho posluchačem, o to složitější je si představit, jaké je to být jeho autorem.
Vypravěč se vydává na cestu se zdánlivě jednoduchým úkolem doručit balíček věhlasnému alchymistovi Dr. Faustovi, který se po dobrodružných letech uchýlil na odpočinek do ústraní rozlehlého domu-labyrintu. Ten spoluobývají ptačí lidé, hudební automaty, chodící gramofony, břichomluvci a další bizarní postavy. Adresát není k zastižení, a tak doručovatel proniká stále hlouběji do pitoreskního bludiště a prožívá zde rozličná podivuhodná dobrodružství. Prostředí, v němž se ocitáme, je specificky „anglické“, svérázný humor nebo pištivé hlásky některých postav mohou evokovat epizody Monty Pythonova létajícího cirkusu. Snad nejvíc ovšem Phizmizův dům doktora Fausta připomíná animované sekvence Terryho Gilliama, ve kterých se může přihodit skutečně cokoli. „Jste již 200 mil hluboko uvnitř tohoto domu!“ praví hrdinovi pan Klobása v druhém tříhodinovém díle (Chunk II).
Vyprávění se co chvíli odmlčí, aby uvolnilo místo hudebním a zvukovým orgiím, a hned tak se nemá k návratu. Například Chunk III začíná temnou elektronikou plnou chrčivých zvuků, dronů a vzdálených tamtamů, po chvíli se přidá kvílení elektrické kytary. Po zhruba třinácti minutách přejde do perkusivního rachocení. Na osmnácté minutě jsme stále ponořeni do zvuků bloumající kytary, to už nám ale připadá tento zvukový svět jako přirozené prostředí. Ve dvacáté šesté minutě se celá zvuková konstrukce ponoří do klidného bezčasí ambientu, ze kterého nás vyvede akustická kytara doprovázená útržky orchestrální hudby a sólovým violoncellem. Po půlhodině stopáže třetího dílu se ambient změní ve strašlivé crescendo a po třiceti dvou minutách se poprvé ozve lidský hlas.
Do krajnosti
Phizmiz rád a často překračuje hranice a dovádí věci na pokraj únosnosti. Hned v úvodu celého cyklu nás uvítá rozmarným pískáním, které ne a ne skončit. Někdy se některá z postav zasekne a opakuje pořád dokola jednu větu, jindy budeme vystaveni nekonečným blábolivým improvizacím piana a akordeonu. Některé pasáže lze ještě považovat za originální mash-up, jiné už ovšem působí zcela nahodile: jako dvě zvukové stopy hrající shodou okolností současně.
Autor je podle vlastních slov posedlý vytvářením zvukových obrazů a Cyklus Faust přirovnává ke knize, ze které můžete přečíst pár kapitol, čtení přerušit a pak se ke knize opět vrátit. Je možné poslouchat celé dílo od začátku do konce na jeden zátah, nebo rozdělené na pět zhruba tříhodinových částí, případně jako dvanáct sedmdesátiminutových epizod. Obsah samo sebou zůstává týž, ovšem pozice posluchače vzhledem k poslouchanému materiálu se s přibývajícím časem mění.
Kromě faustovského cyklu je Phizmiz autorem četných radioartových realizací pro BBC Radio 3. Z mnoha vydaných nahrávek stojí za to zmínit například Nose Points to Different Directions (2007) nebo Handmade in the Monasteries of Nepal/Eloise My Dolly (2008), které Phizmiz prezentuje jako „split release sám se sebou“. První polovinu CD tvoří kompozice sestávající ze zvuků, které Phizmiz vyluzuje ústy nebo s pomocí svých kalhot, druhou část „splitu“ představuje audio opereta o zrození mechanické tanečnice. Další z jeho megalomanských projektů je M: 1000 Year Mix (2010), ve kterém se pokouší po svém převyprávět tisíc let starý příběh hudby. Většina Phizmizových prací je dostupná bezplatně a legálně na různých internetových serverech. I v tomto ohledu Ergo Phizmiz ukazuje, že svobodně krouží v novém vesmíru, kde velké nahrávací společnosti působí jako staré zrezivělé vraky.
Autor je divadelník a hudebník.