Vyjebávají se zkorumpovaným mafiánským státem a platí za to vysokou cenu. Členové ruské aktivistické skupiny Voina přijeli do Prahy s výstavou Voina Wanted, která po třech letech znovuotevřela Galerii Artwall na Letné.
Jedna z vašich prvních akcí spočívala v tom, že jste házeli hladové toulavé kočky do provozoven McDonald’s, další byla pohřební hostina v moskevském metru na počest básníka a umělce Dmitrije Prigova. Vznikly tyto akce již v rámci skupiny Voina, anebo se skupina zformovala právě na jejich základě?
Oleg Vorotnikov: O tom, že bychom mohli založit skupinu, jsme hovořili dávno před těmito akcemi: 24. června 2006 s Kozlenkem, to jest Natalií Sokol, a Plutem – Alexejem Plucerem-Sarnem ve Zverevském uměleckém centru v Moskvě na výstavě Dostoinstvo [Důstojnost], kde jsme se seznámili.
Natalia Sokol: Název skupiny vymyslel Oleg 23. února 2007. Tehdy jsme také začali hledat aktivisty, kteří by měli zájem účastnit se realizací našich autorských akcí.
Alexej Plucer-Sarno: Představa vytvoření nového jazyka umění, který by byl aktuální v dnešním schizofrenním společensko-politickém kontextu, mi přišla na mysl v prosinci 2007, když jsme s Olegem a Natalií připravovali sexuální orgie den před prezidentskými volbami. Zveřejnění této akce ve formě media-artu na mém blogu vyvolalo na ruském internetu pozdvižení. Skupina se však nadále formuje i nyní, během akcí. Stejní zůstávají jen hlavní představitelé a ideologové skupiny – Oleg a Nataša.
Proč jste se rozhodli působit jako umělecká skupina?
APS: Protest vyjádřený jazykem street artu slyší miliony lidí. Zatímco ochránce lidských práv a disidenty dnes v Rusku bohužel neslyší nikdo. Naše akce jsou silným inovačním nástrojem, který působí na lidský rozum. Mně jako umělci připadá přímý politický jazyk přes všechnu svou zdánlivou plnovýznamovost nesmyslný. Náš umělecký jazyk se zdá být absurdní a prázdný, přesto však provokuje diváka a nutí ho k interpretacím.
S Voinou jste většinou spojováni vy tři a Leonid Nikolajev. Další členové se mění, anebo chtějí zůstat v anonymitě? Kolik vás celkem je?
APS: Každá akce přiláká mnoho nových aktivistů, v průměru se jich účastní dvacet až třicet. Celkový počet účastníků za pět let představuje mnoho stovek.
OV: Většina z nich nechce ukázat svůj obličej a skrývají svá jména.
Další z vašich akcí byl veřejný sex pro Medveděva ve Státním muzeu biologie, opatřený sloganem Mrdáme na dědice štěněte medvěda! Akce byla komentářem k předem jasnému výsledku prezidentských voleb. Proč jste si zvolili sex jako komentář k politickému prohlášení?
APS: Tato akce byla metaforou předvolebního Ruska: jeden druhého ojebává a ti u moci se na to s potěšením dívají.
NS: Je to parodie na dnešní schizofrenickou vládnoucí vrstvu.
Je hlavním komunikačním kanálem s širším publikem blog plucer.livejournal.com?
APS: Prezentování akcí skupiny ve formě media-artu má podobu nesmyslnosti a absurdna ve stylu Kafky nebo Charmse. Vytváříme nový umělecký jazyk složený z prózy, veršů, fotografií z akce a videí, který se nepodobá ničemu z minulosti. A právě proto blog vyvolává pozdvižení.
NS: Naše akce sledují miliony lidí v různých zemích. To je provázeno stovkami příspěvků v masmédiích s odkazy na náš blog. Funguje to, protože tento nový jazyk umění v médiích vzbuzuje zájem svou šíleností.
Domnívám se, že očekáváte, že vaše akce vyvolají u pozorovatelů – publika i autorit – silné reakce, co by se ale stalo, kdyby nikdo nereagoval? Stalo se to již někdy?
OV: Aktuálnost našich akcí neklesá, protože jsme se hned zpočátku domluvili, že každá další bude radikálnější a extrémnější než ta předešlá. Stoupáme stejně jako horolezci nahoru. Plut také neustále radikalizuje experimenty s jazykem našeho media-artu. To znamená, že referuje o akcích pokaždé jinak. Proto zájem diváků neklesá.
V Rusku by zřejmě k vyjádření odporu v prostředí represe stačila i jemnější gesta. Proč jste se rozhodli komunikovat tak přímým jazykem, včetně častého využívání vulgarismů?
APS: Naše akce se obracejí k lidem přirozeným a srozumitelným jazykem, kterým mluví všichni Rusové. Ve skupině Voina neexistuje cenzura a byrokracie, hovoříme svobodně a používáme ta slova, která nejlépe vyjadřují naše myšlenky.
Kdy vás začala sledovat ruská policie? Jak to ovlivňuje váš život?
OV: První trestní oznámení přišla už v roce 2008 a otevřeně nás začali pronásledovat od roku 2010 po našich nejradikálnějších akcích Jebnutý Leňa – náš prezident, Chuj v zajetí KGB, Pročpak jebali slepici? a Palácový převrat.
APS: Za Olegem a Natalií už dva roky chodí policajti v civilu. Když je Natalia začala fotit, sedm z nich skupinu napadlo, zmlátili Olega, Natalii a Leňu za přítomnosti advokáta Dmitrije Dinzeho. Když se někdo z kolemjdoucích pokusil zasáhnout, policajti se prokazovali svými průkazy. Skupina Voina žije v ilegalitě. Protože to už není pronásledování, ale přímá represe. Po Natalii bylo vyhlášeno celostátní pátrání a Olega zkorumpovaná ruská policie nechala zapsat na seznam hledaných Interpolem. Satirou na tuto šílenou situaci je akce Voina Wanted [Hledá se Voina], se kterou jsem začal za podpory ředitele vídeňské Kunsthalle Geralda Matta, režiséra Filipa Remundy, Galerie Artwall a pražského primátora Bohuslava Svobody, který nám osobně pomáhal instalovat náš osmimetrový transparent.
Situace v Rusku je plná politické deziluze. Změnilo se něco k lepšímu ve srovnání s obdobím SSSR?
APS: Situace v zemi se výrazně změnila k horšímu. Komunistický režim je idyla ve srovnání s nynějším systémem založeným na zločinnosti, korupci a absenci zákonů. Současný model moci v Rusku je bližší africkým oligarchiím, kde má úzká skupina mafiánů pod kontrolou všechnu ropu a zlato, a kolem nich jsou tisíce ozbrojených banditů přestrojených za policajty, ochraňující mafii před lidem, který rychle vymírá.
Akci Vzpomínka na děkabristy jste provedli ve velkém supermarketu, kde jste „oběsili" tři asijské emigrantské pracovníky a dva homosexuály, z nichž jeden byl Žid. Akce byla kritikou homofobie, xenofobie a antisemitismu. Proč jste si pro svou akci zvolili supermarket?
APS: Akce jsme pořádali v supermarketu, ve státním muzeu, v soudní síni během nespravedlivého procesu, na ulici, na policejním okrsku, na zvedacím mostě. To jsou všechno veřejná místa, kde nikdo nečeká, že by se tam objevilo umění. Je to součástí našeho sdělení stejně jako z toho vyplývající reakce diváků. Jedna věc je dehonestovat vedoucího policejního okrsku v galerii, a něco jiného je dělat to přímo na policejní stanici [akce Ponížení fízla v jeho domě]. Umění v galerijním formátu je mrtvé, nikdo ho neslyší.
Vaše pražská výstava pro Galerii Artwall je ve srovnání s vašimi dalšími díly, jejichž základem je akce, statická umělecká forma. Je to umělecké dílo, prohlášení či dokumentace?
APS: Akce Voina Wanted, která probíhá po celém světě, je protestem proti útokům na naši skupinu, proti pronásledování umělců a úplné likvidaci občanských práv a svobod v Rusku. V samotném umísťování gigantických transparentů s portrétem Olega Vorotnikova na symbolických místech různých evropských měst je však určité dynamické umělecké gesto. Oleg jakoby cestuje po evropských městech a my ho Interpolu pomáháme hledat.
Za své dílo Dick captured by KGB [Chuj v zajetí KGB] jste získali oficiální ruskou státní cenu za inovaci v umění. Přijetí ceny vyvolalo kontroverze – proč jste se rozhodli cenu přijmout?
APS: Vážíme si poroty, udělující tuto cenu. Skládá se z autorit a nezávislých expertů, je tam Marie-Laure Bernadacová z Louvru, kurátoři Peter Weibel, Andrej Jerofejev a jiní znalci umění. Ale dali jsme jasně najevo, že si nevezmeme peníze, které jsou vítězi udíleny – 8,5 tisíce dolarů. Dali jsme plnou moc k disponování s těmito penězi obhájcům lidských práv. Když nám britský umělec Banksy nabídl pomoc ve výši 120 tisíc dolarů, byli jsme mu nesmírně vděční. Zaplatili jsme kauci za Leonida Nikolajeva a Olega Vorotnikova – 10 tisíc dolarů za každého, aby je propustili z vazby. Ale jinak jsme neutratili ani cent, všechny peníze převádíme na potřeby politických vězňů v Rusku a podrobná vyúčtování pravidelně zveřejňujeme. Oleg, Nataša a Leonid vedou život anarchistů; jsou to opravdoví revolucionáři a peníze je nezajímají.
Změnily cena a mezinárodní zájem vaši situaci v Rusku, co se týče státního útisku? Můžete ve svých akcích pokračovat?
NS: Cena a mezinárodní uznání v Rusku nic nemění. Chodorkovskij je milionkrát známější než my, a ve vězení hnije dál. Pořád fungujeme na základě konspirativních schůzek v ilegalitě jako dřív.
Jak se vyrovnáváte s pronásledovánim?
OV: My vyjebáváme se zkorumpovaným mafiánským státem. A vězení je nejlepší odměnou pro prostestujícího umělce. Pokud nás bandité zavřeli do vězení, znamená to, že náš protest k nim dolehl, že se nás bojí. Znamená to, že se náš 65 metrů dlouhý a 27 metrů široký chuj na Litějném mostu dostal do řitního otvoru ruské mafie.
Z ruštiny přeložila Ludmila Součková.
Voina je ruská umělecká skupina působící v Petrohradu a v Moskvě. Vytváří provokativní kritické performance ve veřejném prostoru. Součástí aktivit skupiny je prezentace na blogu plucer.livejournal.com.
Mezinárodně známí se stali například akcemi Fízlpop (člen skupiny převlečený za ortodoxního kněze s policejní čepicí vynesl ze supermarketu nákup, 2008), Chuj v zajetí KGB (gigantický falos namalovaný na zvedacím mostě naproti sídlu ruské tajné policie, 2010) či Jebnutý Leňa – náš prezident (člen skupiny s modrým vědrem na hlavě jako s majákem vylezl na auto tajné policie, 2010). Za akci Palácový převrat (srpen 2010), kdy na střechu převrhli několik policejních aut, byli dva členové skupiny zatčeni (po několika měsících byli propuštěni na kauci, kterou zaplatil britský graffiti umělec Banksy). V současné době skupina funguje v ilegalitě.