Čekám na zastávce, nikam nejedu, dlouze zavírám Trávníčkovy studie Poezie poslední možnosti. „Podstatný není pro Blatného cíl psaní, snaha dokončit báseň, ale samotné zabydlování se v psaní, ve slovech. Tedy: nechat se vést proudem asociací, těžit ze setkávání představ a tím povýšit náhodu, onu energii chvíle, na vlastní princip poezie. Záměr, který třeba i přichází z vnějšku, se v průběhu psaní mění v asociační proud nesený rytmem psaní. Ve způsobu Blatného asociování se jedna představa až s překotností odráží ke druhé, mnohdy ještě dříve, než se stačila plně rozvinout. Z hlediska čtenáře jde o pohyb značně nepředvídatelný, o pohyb, který se ubírá různě klikatými významovými cestičkami, často mimo kontrolu významových spojů a vnitřních motivací. Fakt každodenní šedi vyvolává vzpomínku, vzpomínka další vzpomínku či zasutou citaci; slovo přivolává svou zvukovou podobou slovo jiného jazyka, jehož český ekvivalent pak v další části uvádí novou představu; a jí se text vrací k představě úvodní.
Blatného texty jsou vybudovány na principu široce pojímané montáže či koláže a na řetězovitém proudu evokací, k němuž dochází vlastním samopohybem psaní:
EROTIKA JE ŠTVANICE
Echolalii dělám programově
pro Hlaváčka a proti Šaldovi
Líšeňské ženy nesou máslo na trh
SK Líšeň je snaživý divisní klub
Moravskoslezské divise
V Anglii hrají fotbal i ženy.
*
Soubor ELEKTRÏCK MANN je svého druhu fenomén; v tuzemském kontextu se nedají k nikomu přirovnat. Čerpají z jadrného českého jazyka a pudových hnutí mladého člověka. (Tolik k definici z knihy Vedení domácnosti a výchova v rodině.) Chci říct, není nic překvapivého, že na mix sexuálně orientovaných vulgarismů a energické hudby reaguje převážně adolescentní publikum. Jenže na jejich koncertech potkáte fanoušky se všední vizáží, jako když procházíte poledním náměstím náhodně vybraného maloměsta – od desetiletých utečenců až po padesátileté vysloužilce. „Populárně zábavný orchestr z Valašského Meziříčí produkuje muziku na pomezí hip-hopu, hard core a punku. Jak Elektrický Pán sám tvrdí, jde o alkorap." Při nabízeném stylovém vymezení se derou na mysl další škatule, jako „alkopunk" nebo „alkometal". Ale zatímco Alkehol se rozpouští ve spisovných, ba dojímavě sebezpytných kocovinových výlevech (nemůžeme se bavit o nedůstojnosti věku, E. M. jsou fotři s „fungujícími rodinami") a punkeři otáčejí krabicové texty v nekonečném laufu rozjíveného vědomí, ELEKTRÏCK MANN balancují na hraně… sdělitelného? „Dentista, dentista/ udělám ti v bláně spoustu místa." „Playstation a podpora/ breberky chytl odshora." Nebo: „Bydlím u rodičů, stojí to za piču/ až budu bydlet sám, všechny vás vymrdám."
Taky se dá tvrdit, že proti příležitostně vulgárním a zištným Supercrooo, o kterých se říká, že jejich textové obrazy mají komiksový charakter, jsou E. M. upřímnější (rovná se přirozenější), jakkoli útočí na první signální (ne tu česky činaskiovskou). Hudební mix klasického devadesátkového latino-funky rapu Cypress Hill a tvrdšího crossoveru nemůže překvapit a v tomto smyslu hrají E. M. několik písniček dokola. Ale vědí, kde jsou silní. Osmičlenný band je jako návštěva v ZOO – o víkendu s dětmi, potom brutální pijatika, soulož s paviánem. Kde mám brýle? Kdo je tady ředitel a kdo dýler? Obsahově: sociální témata, více než málo machismu, pubescentní optika, jednoduchá obhroublá rétorika bez jinotajů. Nenastavují „zrcadlo společnosti", jejich odraz je groteskně vypouklý a argot šířený pravidelnými koncerty vládne. Echolalie, ženy, štvanice. Fakt každodenní šedi vyvolává vzpomínku, vzpomínka další vzpomínku či zasutou citaci a pod pódiem si to rozdávají rádobydelikventi i ustájené maminky, co budou zítra spěchat do družiny. Republika Bixley a sobotní robertky. (Nová deska má pracovní název Kundodrom.)
Autor je Ivo Úterníček.