Alejandro, Javier, Barcelona

Biutiful je první film, v němž Alejandro Gonzáles Iñárritu opouští svou oblíbenou mozaikovou strukturu a soustředí se na jediný lineární příběh – o novodobém Ježíši z barcelonského předměstí. A herec Javier Bardem se to celé snaží zachránit.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Iñárritu vystupuje se svým čtvrtým celovečerním filmem (po snímcích Amores Perros, 2000, 21 gramů, 21 Grams, 2003, a Babel, 2006) tak trochu z vlastního stínu a zaběhnutých komfortních zón. Poprvé na scénáři nespolupracuje se spisovatelem Guillermem Arriagou, poprvé sází na jeden příběh, pro jehož ztvárnění si poprvé vybral hereckého představitele předem, aby mu mohl roli napsat na tělo. Ale ani tělo Javiera Bardema, ani jeho usilovný (místy opravdu až téměř mučednický) herecký výkon nedokáže postupem času zastínit, že i tentokrát úspěšný mexický režisér podlehl vlastnímu mesiášskému komplexu, který ho neustále nutí pasírovat do svých formálně navýsost promyšlených filmů navýsost nepromyšlená morální pseudoposelství, která svou banalitou přebíjejí leckteré dobře míněné filmařské snahy.

Role, co smrdí Oscarem

A tak co naplat, že Iñárritův stálý kameraman Rodrigo Prieto dokáže svým specifickým hrubozrnným způsobem dynamicky zachycovat drsnou realitu současné Barcelony, když musíme v uličkách katalánské metropole pobíhat s ne zrovna reálným, všemi možnými ranami osudu stiženým (smrtelná nemoc, nefungující rodina, nedostatek peněz, selhání v přátelství) hrdinou Uxbalem, který navíc jen tak mimochodem ve volném čase rozmlouvá s mrtvými. Hlavní postava po celé dvě a půl hodiny téměř nezmizí z plátna a je otázkou, jak zploštěle by celý film vyzněl, kdyby jej hrál někdo jiný než Javier Bardem.

Bardem patří k hercům, kteří neponechávají nic náhodě, natož nedej bože talentu. Už dvacet let například spolupracuje s hereckým koučem, s nímž se připravuje na každou roli. Často s obdivem vzpomíná na píli a odhodlání své matky, rovněž herečky (v děkovném projevu jí věnoval i Oscara za film Tahle země není pro starý, No Country for Old Men, 2007), a v nedávném rozhovoru pro The New York Times uvedl, že „umění, to není jen talent, je to především úsilí, práce a dobrý úsudek“. Nejspíš tedy dobře usoudil, že role šmelináře Uxbala, zapleteného do kšeftů s nelegálními přistěhovalci a snažícího se ze všech sil zastavit nečekaný řetěz volných pádů vlastních i svých blízkých, smrdí Oscarem na sto honů (prozatím nominace). Bardem dokáže mesiášskou, s patosem si nebezpečně zahrávající postavu polidštit především drobnými gesty ve zdánlivě nedůležitých scénách, jako je třeba hravá snídaně s dětmi. Hůř už mu to jde v situacích, kdy je jeho postava zahlcena množstvím pseudofilosofujících výlevů.

Bardem není naštěstí v boji s velikášským scénářem sám. I Maricel Álvarezová v roli Uxbalovy psychicky nemocné bývalé manželky nebo senegalská debutující herečka Diaryatou Daffová potvrzují Iñárritův talent pro výběr hereckých typů. Ostatně o tom, že fyzická stránka bývá pro Iñárrita často přinejmenším stejně důležitá jako samotný herecký projev, vypovídá i jeho komentář k volbě Bardema. „Fyzicky má Javier obrovskou magnetickou i kinetickou přitažlivost. Na jedné straně má primitivní sílu Mínotaura, zdatnost býka spojenou s tváří obsahující esenci středomořské vznešenosti, podobné té Césarově na římské minci. Zároveň má však v sobě také citlivost básníka, vnitřní jemnost, emocionalitu. A právě tyto dvě rozdílné kvality z něj dělají ideálního herce pro tuto roli.“ A mě při té příležitosti napadá jen to, že bez podobných nekritických a naivních představ o Uxbalových charakterových superkvalitách a spiritualitě (které do drsného a přesně odpozorovaného prostředí nelegálních imigrantů přinášejí zbytečně zjednodušující, banální prvky a rádoby hluboké přesahy) by se Biutiful klidně obešel. Iñárritu sice oproti předchozím filmům tentokrát ubral na scenáristické rozmáchlosti, pořád by ale ještě měl ubrat ze svých choutek na příliš velká poselství a životní pravdy. I drsná ošklivost může být nakonec podobně falešná jako cukrkandlová turistická krása.

Autorka je filmová publicistka.