Ministr zemědělství Nečasovy vlády Ivan Fuksa má nápad, co provést s Lesy České republiky, které spravují nemalou část naší krajiny.
Novinové debaty o ekologické politice Nečasova kabinetu se prozatím soustředily ponejvíce na kovbojskou rétoriku některých členů vlády a rychlé čistky v resortu životního prostředí. (Odečtemeli korupční skandál, který se však mohl stát na kterémkoli jiném ministerstvu a víceméně náhodou postihl právě Státní fond životního prostředí.) Mezitím potichu vzniká projekt, který se – proměníli jej ministři ve skutečnost – může podstatně podepsat na jedné šestině české krajiny.
Houba české krajiny
Ministr zemědělství Ivan Fuksa plánuje, že Lesy České republiky přemění ze státního podniku na akciovou společnost; hlavně však anoncoval, že menšinový podíl nové firmy chce posléze privatizovat prodejem na burze. Pro některé politiky je to očividně atraktivní záměr. Kupodivu spíše z praktických než ideologických příčin. Elegantně se tak zbaví nekonečných trablů se zakázkami státních lesů. Skončí soustavné války mezi dodavateli: žaloby a protižaloby, arbitráže a protiarbitráže, obstrukce a diskuse, jaká pravidla jsou správná. Státní společnost, kde do byznysu mluví politici, se promění v akciovku, ve které manažeři právně odpovídají za správnost svých rozhodnutí. Přesto je Fuksův plán průšvihem prvního řádu. Spory, které po léta okupují první stránky novin, účinně zakrývají, že hlavní účel Lesů ČR je úplně jiný.
Lesy ČR totiž nejsou podnik na pěstování a prodej dřeva. Proč, to osvětlí pohled do poslední výroční zprávy. Státní podnik předloni každému Čechovi či Češce vydělal 56 korun. V předchozích letech byly částky zhruba obdobné. Ale státní podnik Lesy ČR také přímo spravuje 16 procent české krajiny. Každý týden je v průměru navštíví přibližně dva miliony lidí. Slouží coby houba, která zadržuje vodu po deštích, takže pomáhají při povodních a napájejí řeky během suchých týdnů. Domov tu má velká část české flóry či fauny: veverky i mloci, sojky či sasanky.
Patrně není nadmíru odvážné tipovat, že pro většinu z nás jsou víkendové výlety cennější než těch šestapadesát korun z prodeje pokácených stromů. Prvořadým úkolem Lesů ČR není obchodovat se dřevem, nýbrž pečovat o zdravou krajinu a sloužit turistům. Proto zde neplatí klasické poučky o státním vlastnictví a privatizaci.
Ilustrativní je epizoda z nedávných diskusí, jak by Lesy ČR měly zadávat zakázky. Ivan Fuksa chce pozemky státního podniku rozdělit na části o tisících nebo desítkách tisíc hektarů s tím, že na každé z nich veškeré práce po dobu až deseti let dostane na starost některá velká dřevařská společnost. Oponenti tvrdí, že lepší je, aby revírníci mohli objednávat dílčí úkoly a operativně je přidělovat místním firmám. Ministr v novinách namítal, že šéf resortu dopravy při stavbě dálnic také přece neodděluje zakázky na štěrk, asfalt a svodidla a nezadává každých pět kilometrů jiné firmě. Jenomže tohle přirovnání nevypovídá nic o předmětném sporu, nýbrž o ministru Fuksovi. Evidentně mu uniká, že správa lesa není stavba dálnice. Pokud by tu seděla nějaká paralela, tak nejspíš s péčí o zahradu.
Pečovat, nebo vydělávat?
Aby nedošlo k nedorozumění: Lesy ČR coby akciová společnost by se neuzavřely výletníkům. Zákon o ochraně přírody a krajiny každému zaručuje volný vstup do všech českých lesů. Stát rovněž nepřijde o kontrolu nad pozemky. Fuksa plánuje, že by si erár každopádně podržel většinu akcií.
Průšvih tkví v něčem jiném. Po státním podniku vláda může legitimně požadovat, aby v některých případech upřednostnil zdraví lesů a služby pro turisty před ziskem z těžby a snižováním nákladů. Společnost, kde část akcií patří soukromým podílníkům, tak postupovat nemůže. Ředitel, který by na takový požadavek většinového vlastníka přistoupil, bude čelit okamžité a úspěšné žalobě minoritních akcionářů.
Stát teoreticky může polosoukromé firmě uložit, aby část výdělku vložila do služeb pro turisty nebo aby ochrana přírody někdy dostala přednost před kácením. Ale musel by jí uhradit tučnou kompenzaci. Konkrétní položka v kolonce výdajů státního rozpočtu je pro ministra financí mnohem materiálnější než imaginární pokles tržeb z prodeje dřeva. Lze si snadno představit, kolik šéfů vládní pokladny na nějaké odškodné – a potažmo na zdravější péči o lesy – přistoupí.
Státní lesy v koncepci Ivana Fuksy by se tak proměnily v něco jako lesní ČEZ. Vláda si sice podrží většinové vlastnictví, ale skrznaskrz se promění účel a mise společnosti, která jej spravuje. Není to abstraktní problém. Polosoukromá firma i státní podnik sice musejí dodržovat stejná pravidla. Ale každý hajný potvrdí, že v mantinelech současného slabého lesního zákona lze o polesí vzorně pečovat, nebo jej bezohledně poškozovat. Privatizace by měla konkrétní a velký vliv na důležitá rozhodnutí lesníků.
Exhalace síry sice klesly o devadesát procent, nicméně statistiky varují, že zdravotní stav českých jehličnatých lesů je paradoxně horší než před dvaceti lety. Vláda Miloše Zemana si nechala od pěti desítek vědců sestavit podrobnou zprávu o příčinách. Experti zjistili, že hlavním důvodem je nezdravé hospodaření, především nadměrná výsadba smrku v místech, kam patří listnáče, a rychlé holosečné kácení namísto náročnější těžby po jednotlivých stromech. Obojí poškozuje půdu, ze které mizí důležité živiny. Lesům ČR se – při všech výhradách – musí přiznat, že se už asi deset let snaží o krajinu opravdu pečovat. Sázejí poměrně hodně listnatých stromů, budují přístřešky pro turisty, opravují studánky. Ale lesní ČEZ by měl úplně jiné priority.
Autor je programový ředitel české ekologické organizace Hnutí DUHA.