V Ostravě bylo otevřeno obchodní centrum Nová Karolina, jehož podoba vzbudila (nejen) u odborné veřejnosti značný odpor. Radnice argumentuje především tím, že za projektem stojí světoznámý architekt Rem Koolhaas a jeho ateliér OMA. To však není vůbec jisté.
V souvislosti s první etapou zástavby území zvaného Karolina v centru Ostravy a s otevřením tamního nákupního centra odstartovala, ač se to příliš neví, společenská hra „Najdi svého Koolhaase“. Základní pravidla této celonárodní nebo ještě lépe celoplanetární akce jsou poměrně jednoduchá. Zástupce developera ji zahájil sdělením, že v zárodku centra je zřetelný vklad nizozemského ateliéru OMA, založeného v roce 1975 Remem Koolhaasem a několika dalšími architekty. Z dílny kanceláře zmiňme knihovnu v Seattlu nebo ústřední sídlo čínské státní televize v Pekingu, jež má podobu prostorově rozčleněné výškové budovy. Ostrava je sice ve stínu této variace na sovětský konstruktivismus poněkud prostší, ale namísto hry s prostorem přináší ostravský projekt OMA hru na identitu a architektonické kvality. A to nejen v případě Nové Fukušimy, jak se centru začalo říkat na základě příhodné televizní reportáže. Hra a soutěž v jednom však nespočívá pouze v hledání jména tvůrce a jeho děl.
Aktivisté a pasivisté
Herní strategie mohou vést na jedné straně k šikaně, honičkám a masové propagandě, na druhé straně k recesi, happeningům, k promýšlení architektury města a urbanismu obecně. Samozřejmě že zvídavější hráči mohou čerpat poznatky z četby Koolhaasových knih. Doporučuji Třeštící New York (Delirious New York, 1978; česky 2007) nebo společnou publikaci Koolhaase a kanadského designéra Bruce Maua se zvláštním názvem S, M, L, XL (1995). Dalším krokem pro zaujaté soutěžící by měla být prohlídka stránek architektonické kanceláře OMA. Tam zjistíte, že i v Nizozemsku si hrají, neboť v podrobném seznamu vlastních realizací z celého světa budete Českou republiku a Ostravu hledat marně. To je základní půdorys hry, která není omezena časem ani pravidly. Lze ji pořádat kdekoli – na ulici, v parku, během fotbalového utkání, na debatách v kavárnách či restauracích, na internetových fórech nebo v časopisech a novinách.
Během soutěže s nejistým koncem a výsledky se lze dočkat proměn samotného hřiště i herních způsobů. Jednoho z takových podvratných pokusů jsem se osobně zúčastnil. Spočíval v uveřejnění tiskové zprávy vymezující se proti oslavným pajánům a dokládající, že ony neidentifikované kvality stavby nákupního centra Nová Karolina jsou spíše fiktivní na rozdíl od zcela jiných vlastností, jimiž stavba oplývá. Aby nová fáze hry nabrala na intenzitě, přikročili jsme večer 21. března u příležitosti VIP párty na oslavu otevření nákupního centra k laserové show. Během ní se na severní slepou fasádu promítal zlidovělý název „Nová Fukušima“, doplněný několika citáty vrcholných ostravských politiků a úryvků z různých článků a internetových diskusí. Promítání bohužel trvalo jen osm minut, protože znepokojená ochranka nákupního centra přivolala policii a ta v rámci herních pravidel zakročila. Happening sice skončil, ale herní soutěžení jen nabralo na síle. Ve většině článků o otevření centra se psalo o protestní akci „ostravských aktivistů“. Z toho vyplývá, že pokud někdo myslí nezávisle, je aktivista, i když ve skutečnosti je to právoplatný hráč. Podivná rovnice, ale i ta do „Najdi svého Koolhaase“ patří. V pozadí zůstává otázka: Kdopak je zde pasivistou?
Kdo kazí hru?
Po akci se objevily souhlasné reakce i články, jež mohou být příkladem oficiálních textů z doby protektorátu nebo normalizace. Tento retrorytmus velmi dobře souzní s celkovou zdejší atmosférou. Někteří z hráčů byli sice zklamaní, že téměř nikdo nereagoval a nezabýval se tezemi v tiskové zprávě „aktivistů“, ale i to je součástí hry. Ti vážnější a méně hraví se domnívají, že by stačilo vzít v úvahu argumenty a analyzovat, jak probíhal výběr projektu na zástavbu Karoliny a jaké jsou výsledky, ale hra je hra. To bychom nynější elity příliš tlačili ke zdi a nenechali jim dostatečný prostor. Zřejmý je však fakt, že i při výstavbě nákupního centra bylo možné uplatnit městotvorné principy: například budovu rozčlenit do několika částí, dát jí parter otevřený do veřejného prostoru, lávku přes frýdlantskou trať vést tak, aby přirozeně propojila jednotlivé části městského prostoru a nenutila chodce vstoupit na podivné únikové schodiště nebo do nákupního centra. Avšak jaká by to byla nuda, milí soutěžící!
Právě lávka se stala jedním z dílčích prvků hry. Z daného pohledu je jedno, zda ji navrhla Eva Jiřičná nebo Jeník Konstruktér. To není meritem věci. V rámci hry však byla vedena tak nesmyslně, aby i poměrně natvrdlé hráče dovedla k uvažování o městě a jeho uspořádání. Výsledkem bylo, že hned po VIP večeru – tedy následující den, kdy se nákupní centrum poprvé otevřelo pro veřejnost – se zasekly automatické dveře spojující lávku s obchodním centrem a davy lidí se vydaly na ne zrovna příjemnou obchůzku po nájezdu a sjezdu z Frýdlantských mostů. A přitom stačilo chodce na lávce upozornit, že je odsud přístupné bezpečnostní schodiště, jímž lze sejít do přízemí a dále do obchodního centra. Nikdo to však natěšeným hráčům nesdělil a oni na to v opojení nepřišli. A i kdyby přišli, v nočních hodinách po uzavření budovy jim to bude k ničemu. Cestu totiž využijí jen velmi otrlí hráči anebo masochisté, protože schodiště bylo pro potřeby hry uzpůsobeno tak, aby vypadalo jako z hollywoodského hororu.
Hřiště naší soutěže se netýká jen nákupního centra Nové Fukušimy. Může jím být celá Ostrava nebo celý vesmír. A proto doporučuji hledat výživné body této hry i v jiných koutech města/vlasti/vesmíru. Přiznávám, že v případě Ostravy to není jednoduché, protože Ostrava není Litomyšl, takže na tisíc obyvatel je zde méně novostaveb odpovídajících architektonickým kritériím než ve zmíněném malém východočeském městě. Najdou se však příklady přesahující nejen lokální, ale i česká měřítka. Nebudu se o nich raději rozepisovat. Ještě bych byl obviněn, že napovídám a „Najdi svého Koolhaase“ kazím. Takže hrajte!
Autor je historik architektury.