Nejnovějším trendem televizní produkce jsou seriály podle pohádkových předloh. Loňské americké novinky Once Upon a Time a Grimm ale místo idylických příběhů pro děti ukazují, že skutečný svět moc prostoru pro pohádková vyprávění nenabízí.
Doba přeje pohádkám. Pohlédneme-li jen trochu pozorněji na americkou popkulturní produkci posledních měsíců, nemůžeme si nevšimnout výrazné vlny nových filmových či televizních děl využívajících tradiční kontexty kouzelných světů fantazie. Částečně je jistě možné tuto pohádkovou záplavu připisovat blízkosti žánru k produkčně aktuálně protežovanému fantasy – halasný úspěch Pána prstenů i Harryho Pottera se bude mediálním příběholovcům mainstreamu ještě několik let zjevovat v těch nejdráždivějších snech. Po několik sezon již navíc v televizním hájemství seriálu úspěšně působí i dostředivá síla meče a nahoty, která ke své mateřské žánrové kategorii přitahuje i tvorbu rádoby historickou: tu zdařilejší (Tudorovci, The Tudors, 2007–2010), i tu primitivněji exploatační (Spartacus, od roku 2010).
Americká televizní sezona 2011/2012 přinesla hned dva z pohádek čerpající seriály: v rozmezí jen několika málo dnů na konci října představily své „kouzelné“ novinky stanice ABC (seriál Once Upon a Time, Bylo nebylo) i NBC (Grimm). Žánrově se sice obě série odlišují – temnější Grimm variuje klasický model procedurální krimi, zatímco odlehčenější Once Upon a Time sází na reimaginaci kanonických pohádkových zápletek střiženou moderně fragmentární, „lostovskou“ narativní strukturou –, jinak ale mají obě konkurenční řady mnoho společného.
Protagonista série Grimm, portlandský detektiv Nick Burkhardt, o sobě zjišťuje, že je dědicem dávného poslání bojovníků s nadpřirozenými bytostmi. Široký ansámbl obyvatel mainského městečka Storybrooke ze seriálu Once Upon a Time zase představuje hrdiny nejznámějších pohádkových příběhů kletbou vyhoštěné do exilu reálného světa. V obou případech je tak možná spíše než o oživování tradiční pohádky lépe hovořit o metapohádkovém žánru, o zglajchštaltovaně postmoderní hře s žánrovými, příběhovými i motivickými očekáváními.
Nabízí se samozřejmě interpretovat zvyšující se televizní popularitu zase jednou resuscitované pohádky jako novodobý eskapismus – v období znovu se navracející krize je takové čtení „útěku před realitou“ nasnadě. Kritické odmítnutí televizního pohádkového prostoru coby fantazijní útěšné vějičky ale naráží na dualitu narativních světů představovaných děl.
Emigrantská Popelka
Detektiv ze seriálu Grimm po supermanovsku („clark-kentovsku“?) maskuje svoji identitu a možnost úniku zavrhuje proto, že před všudypřítomným skrytým světem nemá vlastně kam prchnout. Diváci Once Upon a Time sice možná fandí Sněhurce, vejcorodým trpaslíkům i princi Jasoňovi, aby společně prohlédli, kletbu prolomili a našli cestu zpátky do ztraceného světa pastelových barev a špatné trikové animace, každé pokračování seriálu nás ale zároveň – jakkoli nejspíš nezáměrně – přesvědčuje o tom, že v reálném světě pro takovou idylu vlastně místa není: starostkou Storybrooku je tak dle očekávání zlá čarodějnice, zjitřeným citům Sněhurky a prince Jasoně překáží Jasoňovo stávající manželství a trpaslík Rejpal utápí svůj stesk v alkoholu (tedy alespoň do té doby, než se zamiluje do místní jeptišky, rozuměj víly kmotřičky).
Metapohádkovým seriálům loňského roku je tak možná nejvíce vlastní ona rozmlžená dualita mezi světy „zde“ a „tam“ – jistě, dvojsvětost fantastického vyprávění není žádné novum, magická univerza, jak známo, číhají za zrcadlem i v šatní skříni, mnoho si lze slibovat od výrazných jizev i mateřských znamének. Většinou jsou ale naše světy a světy magických dobrodružství pevněji odděleny. Zde se prolínají, slévají a volně v sebe přecházejí. A co navíc: jste-li v jednom ze světů loser, schopnost zapamatovat si „expecto patronum“ z vás v tom druhém hvězdu neudělá.
Na tvrdém konkurenčním poli televizní seriálové fikce dokázaly oba premiérované tituly obstát natolik, že byly objednány i pro další sezonu. Co víc: aktuálního pohádkového vrtochu divácké přízně si povšimla i další studia, která rovněž začala hledat vhodný magický příběh k vykouzlení. Možná trochu ironií osudu sáhla hned dvě studia po rovněž světovými i osobnostními dualismy překypující klasice Kráska a zvíře. Domýšlení vazeb k aktuálním globálně sociopolitickým kontextům zde bude za domácí úkol.
Autor je bohemista.