Souborná přehlídka mladých autorů ve východomoravské metropoli je příležitostí k zamyšlení nad samým formátem výstavy. Není už přežitkem, který povaze mladého současného umění nevyhovuje?
Soutěžní přehlídka pro mladé umělce do třiceti let navazuje od roku 1996 na zlínské meziválečné výstavy československé výtvarné tvorby – odtud starožitný název. Na rozdíl od historické výstavní formy kupící díla zasílaná samotnými autory jsou nyní vystavující nominováni odbornou jury. Každý z jejích členů navrhuje dvacet pět umělců. Letos bylo sečtením hlasů pozváno čtyřicet českých a dvacet slovenských tvůrců, za Čechy dostal Cenu Václava Chada student AVU v Praze Matyáš Chochola, za Slováky Cenu Igora Kalného absolvent VŠVU v Bratislavě Juraj Gábor. Díla obou vítězů odkoupí galerie do své sbírky a autorům do tří let uspořádá samostatnou výstavu. U přehlídek podobného typu to vždycky vypadá, že jsou tyto informace strašně důležité. Mluví se o prestiži vyjádřitelné v kategoriích cena, zastoupení ve sbírce, samostatná výstava.
Podpora velkých výstav
Seznam letošních českých účastníků slibuje přehled prací tvůrců známých jmen. Oproti minulým ročníkům se zdá jaksi vyrovnanější. Eva Koťátková, Pavel Sterec a David Böhm již za sebou mají i nominaci na Cenu Jindřicha Chalupeckého, o ostatních se však dá říct, že se na výtvarné scéně začali výrazněji objevovat opravdu až v posledních třech letech. Poučený návštěvník nemůže čekat žádné větší překvapení. I když členové jury působí na různých místech obou republik a jde o subjektivní volbu, jména vystavujících jsou jasná.
Jaké očekávání je tedy možné na salon vznášet? Salon je koncepčně nastaven tak, že bere všechno, ale jen málo může nabídnout. Je jako prázdné shromaždiště, které se jemnými mechanismy podaří jednou za tři roky naplnit. A otázkou je, co v programu krajské výstavní instituce zaplnění místa pro současné umění právě tímto způsobem znamená. Nemělo by to znít jen jako výčitka zlínské galerii a její podpoře tohoto bezzubého výstavního formátu. Ve Zlíně v posledních letech proběhly zajímavější výstavy mladých tvůrců – za všechny je možné jmenovat Objekt animace. Třetí smysl / Principy animace v současném umění (2009), Velkoměstská periferie (2010), odvážný pokus o oživení sympozia Prostor Zlín. Situace kolem salonu je složitější a svádí k tomu, abychom ji uvedli v souvislost s aktuálně diskutovanou otázkou podpory mladého umění, kterou nedávno otevřela také ministryně kultury Alena Hanáková. Co si veřejnost (a její zástupci na rozhodujících postech) představí pod slovy „současné, mladé, aktuální“ umění a možnostmi jeho prezentace? Co a jak je jí ukázáno? Smutné je, že jako čitelný, a tedy i hodný podpory se ukazuje vždy znovu právě formát souhrnné přehlídky.
Zkreslení umělecké scény
Nepřekvapivý seznam účastníků letošního salonu totiž není dán jen rozhodnutím jury, ale odvisí i od činnosti organizátorů aktivně působících na výtvarné scéně (a že se tyto dvě role v případě členů jury u salonu protínají, je mu samozřejmě ke cti). Asi všichni nominovaní se již objevili v některé z galerií, jež se prezentaci nastupující generace umělců soustavně věnují (Jelení, 35m2, Galerie mladých) a jejich jména se opakovala na skupinových akcích pořádaných při nejrůznějších příležitostech. Přehlídky podobné salonu se napájejí z existence těchto aktivit. Ty jsou pravým obrazem toho, jak to na výtvarné scéně vypadá, a hrají hlavní roli při začlenění studentů uměleckých škol do výtvarného provozu.
Na salonním shrnutí tohoto živého dění mrzí pak především zkreslení, které se předkládá divákům z řad „široké veřejnosti“. Většina autorů už má za sebou samostatné výstavní příležitosti a těsný formát salonu je staví před nutnou výrazovou redukci. Letošní přehlídka měla z tohoto úhlu pohledu dva dobré momenty. Šamanská instalace Matyáše Chocholy nezáměrně propojila vystavená díla v otevřeném výstavním prostoru Domu umění. Rozmístění početné série velkoformátových maleb Vojtěcha Fröhlicha dodalo svižnosti při procházení místnostmi zlínského zámku.
Salon není výstavou zásadní, jeho návštěva však neurazí. A tak se zdá, že lepší než kritizovat je smířit se s daným stavem. Tak to činí také členové jury v textech pro katalog. A celé toto štkaní nad živením zastaralého výstavního modelu budiž jen vznášením možná přehnaných nároků na jednu regionální galerijní instituci. A to budiž chápáno jako projev zájmu i ocenění celé její činnosti, jejíž je salon také součástí.
Autorka je pracovnice Vědecko-výzkumného pracoviště AVU.
VI. Zlínský salon mladých. Dům umění ve Zlíně, 15. 5. – 30. 9. 2012.