Na polemický text Josefa Řídkého na předchozí straně reagujeme příspěvkem, který se snaží ukázat důležitost obou čtení, tedy mytického i ideologického, pro pochopení nového batmanovského snímku.
Nový Batman je film, který určitě zasluhuje důkladné promyšlení. Nolan jím ve své filmografii navázal na originální a dějově přehledně rozvrstvenou sci-fi Počátek (Inception, 2010), která byla kritizována snad jen za údajný nedostatek snahy o emocionální angažování diváků. Temný rytíř povstal naproti tomu sklízí rozporuplné reakce týkající se nejen ideologie, ale také samotného vyprávění, patosu či tempa filmu (všechny tyto výhrady shrnuje Jindřiška Bláhová v textu Nejméně podařený Batman od Nolana, Hospodářské noviny 25. 7. 2012). Přesto není příliš adekvátní konstatovat, že tento film je prostě průměrný. Naopak, anatomie jeho „selhání“ je mnohem víc fascinující než očekávatelný úspěch řady méně výrazných filmů. Temný rytíř povstal totiž kombinuje řadu protichůdných tendencí, které vycházejí ze samotného komiksu, z předchozích epizod Nolanovy trilogie i z pozice snímku mezi současnou hollywoodskou produkcí. Do těchto protikladů spadá i rozpor mezi ideologickou a mytickou interpretací celého filmu.
Výhrady Josefa Řídkého k pokusům redukovat významy celého snímku na jednostranně politickou rovinu jsou nepochybně na místě. Na druhé straně je otázka, zda mytické chápání příběhu popírá adekvátnost ideologického rozumění, nebo zda ji naopak neposiluje. Některé Baneovy promluvy nebo jeho útok na burzu totiž vyvolávají velmi konkrétní asociace se současným společensko-politickým děním. Provokativní na něm je to, že obléká tyto politické odkazy do mytického vyprávění, kde na stranu chaosu staví sílu, která svrhne stávající ekonomickou elitu a slibuje „vrátit Gotham jeho lidu“, a na stranu řádu příslušníka této nově zchudlé elity, jenž má na své straně policejní složky svrženého systému.
Za sedmero explodujícími mosty
Temný rytíř povstal motivicky připomíná komiksovou sérii Knightfall (Rytířův pád, 1993–1994), kde se Baneovi podaří Batmana zneškodnit tak, že mu zlomí páteř, a tím ho odkáže na invalidní vozík. Pak se Bane zmocní Gothamu, ovšem místo převratu zcela ovládne podsvětí města. Spřízněné motivy najdeme i v minisérii Bane of the Demon (1998), v níž Bane zjistí, že jeho otec byl revolucionář podílející se na převratu ve fiktivní karibské republice Santa Prisca, kde Bane vyrůstal. V příběhu, kde se Batman vůbec nevyskytuje, pak Bane naváže kontakt s Ra’s Al Ghulem (superpadouch vystupující i v Nolanových filmech) a jeho dcerou, avšak cílem ani jednoho z trojice zloduchů tu není politický převrat v Gothamu, ale prosté ovládnutí světa pomocí zvláštní nebezpečné odrůdy moru. Oba tyto batmanovské komiksy opravdu nijak zjevně neodkazují k aktuálním politickým událostem. Ale právě tím se od nich Temný rytíř povstal odlišuje.
Nolanův film není příkladem díla, které umisťuje společensko-politický kontext do pravidel mytického vyprávění kvůli katarznímu vymýcení společenských strachů, jako se to dlouhou dobu v americké popkultuře dělo např. v souvislosti se studenou válkou a později s městskou kriminalitou, byť i tento přístup si nepochybně zaslouží ideologickou, a ne jen mytickou analýzu (resp. zaslouží si rozkrýt, jakým způsobem se ideologie vplétá do mytických konvencí daných žánrů). Temný rytíř povstal neutvrzuje naše představy o rozvržení řádu a chaosu ve světě tím, že jim dá patřičné úlohy ve vybájeném Batmanově městě, ale spíše sonduje, co fenomén společenských bouří a revolučních nálad udělá s parametry batmanovského univerza. Ukazuje přitom, že v tomto konfliktu nemůže Batman stát na jiné straně než na té konzervativní – prostě proto, že sám Bruce Wayne spadá mezi ekonomickou elitu, kterou se Bane pokusí svrhnout. V případě Banea se samozřejmě jedná o puč, a nikoli o revoluci v pravém smyslu, ovšem Baneova motivace je v tomto ohledu mimořádně slabá. Jeho taktika svrhnout v Gothamu moc kvůli tomu, aby pak celé město vyhodil do povětří, připomíná jednu epizodu South Parku, v níž je Obama odhalen jako lupič, který podnikl celou kampaň jen proto, aby mohl z prezidentské kanceláře ukrást vzácný šperk. Otázka, kterou Nolan skrytě nastoluje, zní: nemusel by se Batman nutně stejným způsobem chovat nejen k pučistům, ale i k jakýmkoli revolucionářům?
Temný rytíř povstal tedy není dílem, které by démonizovalo levici, ale ani apolitickým příběhem ze země za sedmero mrakodrapy a sedmero explodujícími mosty. Odkazy ke společenskému kontextu testují životnost mytického Batmanova světa a snímek jako celek pak ukazuje, na které straně pomyslné barikády vystavěné na určité sociální situaci se tento konkrétní mýtus nachází.