Většina současných zahrad na první pohled vypadá upraveně a útulně, ve skutečnosti se ale jedná o prostor bez života. Jak vypadá alternativa ke krátce střiženým trávníkům ohraničeným tújemi a holým záhonkům, prohnojeným umělými hnojivy?
Touha po kousku půdy je v nás zakořeněna možná více, než si mnozí připouštíme. Stačí se zeptat pár známých okolo na vysněné místo pro život a většinou nám vyjde jako vítěz domek s nějakým menším či větším pozemkem. Každý má jistě jinou představu, jak by tento pozemek, respektive zahradu zužitkoval. Přesto zejména v posledních dvou desetiletích můžeme často identifikovat dva odlišné pohledy na využití zahrady u domu.
Jedy v zelené pustině
Zatímco pro jednu skupinu je zahrada stále místo, které slouží jako pěstírna pro nejrůznější druhy zeleniny a ovoce, druhá skupina si ji představuje čistě jako rekreační prostor. Problém ale není v určení zahrady, častokrát lze na pozemku zkombinovat obě varianty, ale hlavně v prostředcích, kterými se k vysněnému cíli tito majitelé dostávají. Zatímco zahrádkář-pěstitel se k rostlinám obsypaným plody dopracuje chemií – tedy umělými hnojivy a postřiky, zahrádkář-nepěstitel si vytvoří na svém pozemku spíše zelenou pustinu (tedy nakrátko střižený trávník), do jejíhož středu je vsazen azurově modrý bazén, a celý pozemek je před dotěrnými zraky sousedů zamaskován pomocí živého plotu z tújí. Oba přístupy si vlastně z pozemku jen berou a nepřidávají žádnou hodnotu svému okolí.
Takové využívání zahrady však koresponduje s celkovým pohledem na přírodu jako neomezený zdroj pro mnoho lidských potřeb, s čímž samozřejmě úzce souvisí i stav našeho životního prostředí a krajiny. Pro tento moment pomiňme diskutované globální problémy a zaměřme se spíše na problémy lokální, konkrétně na ty, které nejsou tak evidentní. Zejména zemědělská půda je ve stále horším stavu, část roku je nepřirozeně bez pokryvu, úrodnost je udržována jen za pomoci umělých látek, chybí v ní organická hmota. To vše vede ke zhoršování jejího stavu a k erozi. Voda se do takové půdy nevsakuje a rychle odtéká, což způsobuje nejenom vysušování krajiny, ale v posledních letech i časté povodně. V krajině mizí přirozená prostředí pro různé druhy divokých živočichů a rostlin, umělá, rychle rozpustná hnojiva znečišťují vodu a hubí život v půdě, chemické postřiky jsou ze své podstaty jedy. Až příliš jsme si zvykli spoléhat se na stálý technický pokrok a většinou nehledáme příčinu problému (například právě ve stavu půdy), ale spíše co nejrychlejší, pouze dočasné řešení (lepší hnojivo, propracovanější stroj, odolnější rostlinu). Otázka zní, jak dlouho je takový technokratický přístup, který lze bohužel vysledovat i u téměř všech zahrádkářů, udržitelný.
Jde to i jinak
Existují ale i postupy v zahradničení, které nejenže nám zajistí vlastní úrodu a prostor k relaxaci, ale dokážou vytvořit prostředí, které má pozitivní vliv na okolí. Základem je pohled na zahradu jako na součást přírody, kde všechno má své místo – rostliny, živočichové, neživé prostředí a člověk. Mezi tím vším fungují určité ekologické vztahy. Právě mnoho přirozených vztahů mezi organismy navzájem nebo organismy a prostředím můžeme využít k potlačení možných škůdců a ke zlepšení vitality zahrady.
Celková snaha by měla vést k pestré skladbě rostlin a zahradních prvků (například kamenná zídka, hromada dřeva, jezírko apod.), které napodobují přírodní prostředí. Takový prostor poskytuje užitečným živočichům dostatek míst k úkrytu, přezimování i k hledání potravy. Zásadní je i péče o půdu, zejména doplňováním organické hmoty, například kompostu. Při vhodné kombinaci přirozených ekologických vztahů a zdravé půdy není potřeba používat umělých hnojiv pro zvyšování úrodnosti ani chemických postřiků proti chorobám a škůdcům.
Pro zahrady, které jsou udržovány pomocí zmíněných postupů, se často používá název přírodní zahrada. Mnohdy se lze ale potkat i s pojmy ekozahrada, biozahrada, organická zahrada nebo zahrada v souladu s přírodou. Pro podrobnější informace a postupy lze sáhnout po jakékoliv knížce mající v názvu zmíněná slovní spojení. Jako živou inspiraci lze pak doporučit třeba rakouský projekt Natur im Garten (naturimgarten.at), v jehož rámci funguje vládou podporovaný systém ukázkových zahrad. Několik příkladů přírodních zahrad najdeme i u nás – jejich výskyt eviduje ekomapa nadace Veronica (veronica.cz).
Autor je biolog a specialista na rozvoj venkovského prostoru.