Pro řadu xenofobních předsudků platí, že jde o lži, které se staly praxí. Od primitivních manipulací tak vede linka až k pseudoodborné manipulaci se statistikou. Názorný je příklad dvou Kohoutů, kteří se setkali na témže pochybném dvorku – podvodníka Lukáše Kohouta a ekonoma Pavla Kohouta.
Vlna protiromských vystoupení vždy poukazovala k jakési skryté pravdě, kterou je politicky nekorektní říkat. V zásadě má tato pravda dvě základní podoby. Za prvé: Romové jsou něco horšího než my, ať už kvůli rase nebo kvůli kultuře. A za druhé: Romové jsou setrvale zvýhodňováni. Tuto domnělou pravdu vždy podpírala spousta lží. Není tedy divu, že se symbolickou postavou protiromských protestů ve Varnsdorfu stal dobrodruh a profesionální lhář Lukáš Kohout, který v loňském dokumentu Davida Vondráčka Na divokém severu líčil své nadšení z toho, jak jej dav následuje a on má nad ním moc.
Lži a praxe
Lži se vždy hodily – ať už to byla novinářská kachna o pokladníkovi neexistující romské strany, který zmizel i s její pokladnou, informace o útoku Romů v Břeclavi nebo zaručené zprávy o tom, že Romové neplatí v lékárnách či za městskou dopravu. Nejde ale jen o podobné prvoplánové nepravdy. Jde také o lži, které se staly praxí a zpětně utvrzují „pravdivost“ oněch obecnějších lží. Jednou z takových lží, které se staly realitou, je představa o tom, že romské děti jsou natolik problémové, že je třeba je plošně směřovat do zvláštních škol. Výsledek měl potvrzovat předpoklad: lidé, kteří vyjdou takové školy, mají opravdu omezené vzdělání i životní možnosti. Podobnou lež, která vstoupí do praxe, pak ale těžko vyvrátí nějaká teorie. Mnohem pádnější argumenty proti ní poskytne jiná praxe: je například zajímavé vidět, jak se romské děti odsouzené v Česku ke zvláštním školám po emigraci svých rodin do Velké Británie zapojují do normální výuky. Je třeba pádnější argument o tom, že česká segregační praxe nepředstavuje jedinou možnost?
Loňskou slávu manipulátora Kohouta odvál čas. Je rok do voleb, a tak se protiromského populismu chytají jiní, zdatnější a zkušenější – zřejmě půjde například o jednu z důležitých zbraní senátora Tomio Okamury a jeho nové politické strany Úsvit přímé demokracie, byť jak napovídá název strany, Romové nemají být jejím jediným trumfem. Zdá se, že doba přeje jinému Kohoutovi: po marginální postavičce Lukáše Kohouta je to uznávaný neoliberální ekonom Pavel Kohout, z jehož loňské knihy Úsvit zmíněná strana vychází.
Autor přichází s návrhem na radikální změnu ústavy směrem k prezidentskému systému, doplněnému o několik prvků přímé demokracie a především o neoliberální nacionalismus (omezení pravomocí Evropské unie, žádné sjednocování daní). Sám Pavel Kohout, donedávna přední člen Národní ekonomické rady vlády a miláček médií, by si možná představoval lepšího věrozvěsta svých návrhů, nicméně něco je lepší než nic, a tak Kohout objíždí republiku spolu s Okamurou a účastní se mítinků, na nichž senátor a jeho lokální spojenci – například známý ostravský protiromský populista, developer a kamarád mafiánů Lukáš Severák – pronášejí protiromské tirády. Nyní si dokonce sám přisadil článkem na svém blogu novaustava.cz, v němž se pokouší bránit českou segregační praxí. Známý analytik tak činí průhlednou manipulací se statistikami.
Číslo sem, číslo tam
Ve svém článku Romové, Indové a Britové ve škole, publikovaném 1. června 2013, si Kohout nejprve připravuje půdu ironickým shrnutím, že podle některých médií romské děti ve Velké Británii „zázračně intelektuálně rozkvetou“ a studují v normálních školách. Pokud by tyto zprávy byly pravdivé, dovozuje Kohout, bylo by v našem školství a možná v celé společnosti „cosi shnilého“. Znamenalo by to, že Romové jsou plošně segregováni bez ohledu na své reálné schopnosti. Něco takového si ale autor vůbec nepřipouští a jasně to signalizuje už citovanou úvodní formulací, jejíž vyznění je jasně čitelné: čeští Romové a úspěch? Na anglických školách? Nenechte se vysmát… Jakožto ekonom, a tedy představitel exaktní vědy má ovšem k dispozici mnohem účinnější prostředky než ironii. Úspěchy romských dětí je totiž schopen vyvrátit statistikou. S odkazem na zprávu britského Ministerstva pro komunity a místní správu Kohout uvádí: „Žádný romský intelektuální zázrak za Anglickým kanálem se nekoná. Romské děti nosí ze školy podprůměrné známky. Pokud vůbec do školy chodí, neboť jejich míra absence je rekordní mezi všemi etnickými skupinami… Co horšího, statistiky jsou stejně špatné pro romské děti původem z Británie i pro čerstvé přistěhovalce z kontinentu. Rumunským Romům se v anglických školách líbí více než v rumunských, ale jejich prospěch přesto v průměru není skvělý.“
Jinými slovy, Kohout nejprve ze zprávy o tom, že romské děti jsou v jiné zemi schopny chodit do normálních škol, udělal zprávu o „intelektuálním zázraku“ a ten pak vyvrátil poukazem na prospěch. Jenže o tom debata vůbec nebyla. Asi nepřekvapí, že děti, které často dosud neprošly normálním vzdělávacím systémem a najednou se musí učit nový jazyk, nosí domu špatné známky. Jádro zprávy nicméně spočívá v tom, že děti mohou chodit do normálních škol, z kterých jsou u nás vylučovány, a to i přes znevýhodnění dané jazykovou bariérou a předchozím vzděláváním. Pokud se i tak podíváme na to, jaká statistika ukazuje propad romských dětí v anglických školách, můžeme být poněkud překvapeni. Jedná se o statistiku říkající, jaké britské komunity mají úspěch u souhrnné zkoušky na střední škole známé jako GCSE, přičemž s přehledem nejhorší výsledek je zaznamenán u dětí „cikánů, Romů a travellerů“ (pouhých 12 procent oproti 58 procentům v celkovém průměru).
Kohout pracuje, jak jsme už viděli, se statistikou jako s dokladem o prospěchu Romů. Jenže nic takového zpráva neumožňuje. Vnitřní skladbu této souhrnné skupiny, do níž spadají „bílí cikáni“ stejně jako ti romští imigranti, kteří se do ní sami nechají dobrovolně započítat, a tedy ani vazbu této skladby na dosažený prospěch neznáme. Nejen že nevíme, jakou část z oněch dvanácti procent tvořily děti českoromských migrantů, ale nevíme dokonce ani, jak velký podíl tvoří tyto děti v celkovém počtu všech školáků. Nevíme totiž ani to, kolik Romů se do skupiny cikánů, Romů a travellerů nenechalo zahrnout. Jediným vodítkem nám může být varování, že vzhledem k nízkým počtům dětí zahrnutých do této skupiny bychom měli být při jakémkoli srovnávání opatrní. Britští úředníci zjevně nepočítali s tím, že je bude číst český neoliberální ekonom bránící kolektivní český předsudek.
Průmysl vyloučení
Nikdo netvrdí, že děti českých Romů v sobě skrývají zázračné talenty, které vytrysknou, sotva budou osvobozeny z vězení jménem zvláštní škola. Vzhledem k rodinné a ekonomické situaci většiny z nich je pochopitelné, že existují různé typy problémů spojených s jejich vzděláváním. Britský příklad ovšem není příkladem intelektuálního zázraku, ale toho, že se takové problémy dají zvládat v rámci normální školy – že nemusí existovat průmysl vyloučení. Jenže právě tento průmysl zřejmě chytne druhý dech díky populistům typu Tomio Okamury a Pavla Kohouta. Možná budeme ještě vděčně vzpomínat na dobu, kdy protiromskou zášť představoval podvodník Lukáš Kohout, a ne manipulátoři s aurou odborníků.
Autorka je studentka romistiky, autor je politolog.