Soumrak Zlatého úsvitu

Zrod řecké neonacistické strany Zlatý úsvit (ZÚ) spadá do počátku osmdesátých let, kdy Nikolaos Michaloliakos, jenž se pohyboval v řeckém nacionalistickém hnutí od šestnácti let a v sedmdesátých letech byl odsouzen za ilegální držení výbušnin, založil nejdříve stejnojmenný časopis, kolem něhož posléze utvořil politické hnutí. To se stalo nijak zvlášť výraznou součástí řecké nacionalistické a krajně pravicové scény. Větší pozornost na sebe upoutalo až na počátku devadesátých let během protestů proti Makedonii, při nichž šlo o „krádež“ řeckého jména bývalou jugoslávskou svazovou republikou. V téže době sloužili členové strany v Řecké dobrovolnické gardě při Vojsku Republiky srbské v Bosenské válce a někteří z nich se účastnili masakru v Srebrenici.

Dějiny násilí

Na domácí půdě byl Zlatý úsvit spojován s řadou násilných akcí, od fotbalového chuligánství přes útoky proti imigrantům až po napadání politické opozice. K tomu poslednímu případu patří třeba poranění dvanáctileté dívky při nezdařeném útoku na starostu Athén nebo brutální zmlácení tří levicových studentů, za něž byl v roce 2006 prominentní člen Antonios Androutsopoulos odsouzen k jednadvaceti letům vězení. Na začátku tisíciletí se Zlatý úsvit pokusil sloučit s jinými nacionalistickými subjekty, ustavení Patriotické aliance ale skončilo neúspěchem a obnovením hnutí v roce 2007.

Ideologicky Zlatý úsvit mísí populistickou rétoriku, často s tradičními levicovými tématy jako globalizace, plutokracie nebo imperialistická politika USA, s odporem k přistěhovalcům, antisemitismem a explicitním neonacismem. V článku Hitler na 1 000 let z roku 1987 Michaloliakos píše: „Jsme oddanými vojáky nacionálněsocialistické ideje a ničím jiným (…) JSME TU, pokračujeme v boji, v boji za konečné vítězství naší rasy.“ Oslava nacistických hrdinů (například Rudolfa Hesse) a přihlášení k nacismu pak ze stránek tiskového orgánu hnutí nikdy nevymizely. Mluvčí strany Ilias Kasidiaris v článku z roku 2011 mimo jiné říká: „Jak by vypadala budoucnost Evropy a světa, kdyby druhá světová válka nezastavila obnovenou cestu nacio­nálního socialismu? Je jisté, že fundamentální hodnoty vycházející ze starořecké kultury by byly dominantní v každém státě a určovaly by osudy lidí.“ V tomtéž textu je Adolf Hitler popsán jako velký sociální reformátor a vojenský génius. Zatímco pokus navrátit se k uctívání Olympanů během osmdesátých let skončil příklonem k řeckému pravoslaví, rasový a biologický aspekt, na rozdíl od většiny nacionalistických stran v Evropě, nikdy nepřestal hrát v ideologii Zlatého úsvitu velmi výraznou roli.

Úsvit Úsvitu

Až do roku 2010 se straně v žádných volbách nepodařilo získat ani jedno procento hlasů (v roce 2009 to bylo 0,29 procenta). Průlom nastal, když se v obecních volbách Michaloliakos dostal v Athénách do městské rady se ziskem 5,3 procenta hlasů. Velký nástup pak přišel v parlamentních volbách v roce 2012, kdy už Řeckem plně otřásala krize. V prvních volbách v květnu získal 6,97 procenta hlasů a dvacet jedna křesel z celkových tří set, ve druhých, jež se konaly po červnovém rozpuštění sněmovny, 6,92 procenta a osmnáct mandátů. Za tímto úspěchem stálo hlasité odmítání úsporné politiky, vyhrocená antiimigrantská a nacionalistická rétorika v kombinaci s nepřehlédnutelnou přítomností v ulicích. Ta měla jednak podobu „sociální práce“ v chudých čtvrtích, zvlášť těch s vysokou koncentrací imigrantů: hlídky, ochranka u bankomatů, rozdávání jídla a dárcovství krve „jen pro Řeky“. Ale také se projevovala setrvalou násilnou kampaní zaměřenou jak na politickou opozici, tak na útoky na přistěhovalce při každé příležitosti. Úspěšnost této kampaně je dokonce jednou ze zvláštností Zlatého úsvitu, neboť krajní pravice násilím voliče obvykle ztrácí. Když před druhými loňskými volbami začalo hnutí v průzkumech zaostávat, incident, při němž Kasidiaris při televizní debatě fyzicky napadl komunistickou poslankyni Lianu Kanelliovou, vedl k opětovnému posílení strany.

Stmívání

Nakonec to ale přece jen bylo násilí, co způsobilo soumrak Zlatého úsvitu. Rapper Pavlos Fyssas byl ubodán 18. září a z jeho vraždy byl obviněn pětačtyřicetiletý muž, který pracoval v jídelně kanceláře strany. Reakcí na vraždu byly nejen demonstrace, ale také znatelný pokles podpory Zlatého úsvitu. O deset dní později byli zatčeni Michaloliakos, Kasidiaris, čtyři další poslanci a třináct členů strany. Dvaatřicet bodů obvinění zahrnuje vraždu, vydírání, nelegální držení zbraní a možnou účast na zmizení až stovky imigrantů. Strana se o zatčení svého vůdce a pohlavárů vyjádřila jako o spiknutí, za nímž prý stojí diktát „zahraničních mocenských center“. Bez ohledu na poněkud směšné volání po ústavnosti ze strany hnutí, libujícího si v politickém násilí, bylo během října nej­prve šest zatčených poslanců zbaveno imunity a následně parlament odhlasoval stažení státní finanční podpory (ve výši 873 000 eur), na kterou měl Zlatý úsvit jakožto parlamentní strana nárok.

V současné době působí Zlatý úsvit dezorientovaně a dezorganizovaně. V Řecku ale zaznívají i hlasy právníků či opozice, že navzdory dobrým úmyslům byla obvinění shromážděna příliš narychlo. Poté, co bylo několik zatčených propuštěno, právník a vydavatel levicového deníku Eleftherotypia Harris Ikonomopoulos prohlásil: „Tento vývoj ukazuje, že přinejmenším v očích soudu není případ dostatečně podložený. Vytváří to dojem, že Řecko se stává selhávajícím státem, v němž nefunguje žádná z institucí právního státu.“ Zatím se nedá říci, zda bude vzestup Zlatého úsvitu zastaven soudní cestou. I kdyby se ale přes zbrkle započatý proces podařilo vůdce usvědčit a odsoudit, boj s neonacismem, jejž v Řecku hospodářská krize vynesla až do parlamentních lavic, může být ještě dramatický. Jak se v médiích nechal slyšet jeden z propuštěných členů Zlatého úsvitu Ilias Panagiotaros: „Zastavíte nás jen kulkami.“

Autor je publicista.