Za svého života byl Malcolm X označován za štvavého militanta i autentického mluvčího psanců Ameriky. Byl jeho boj za občanská práva přínosem pro emancipační hnutí, nebo svým radikálním pojetím všechno jen komplikoval?
Na letošní rok připadají dvě kulatá výročí Malcoma X: v únoru uběhlo padesát let od jeho smrti, v květnu uplyne devadesát let od jeho narození. Ale i kdyby nebyl 21. února 1965 rozstřílen atentátníky v Audabonské tančírně v New Yorku, není příliš pravděpodobné, že by se člověk jeho ražení mohl dožít vysokého věku. Obzvlášť ne v éře, v níž ve Spojených státech výrazné postavy končily násilnou smrtí běžně: John a Bobby Kennedyovi, Martin Luther King, mnoho Černých panterů. A je téměř jisté, že důvodů zabít Malcolma X by se našlo v dekádě následující po jeho smrti víc než dost.
Když necháme stranou spekulace o účasti amerických tajných služeb, za jeho smrtí stála organizace, jejímž jedním z nejprominentnějších členů Malcolm X více než deset let byl. Do řad Islámského národa (Nation of Islam, NOI), radikální černé náboženské organizace, islámem se spíš jen inspirující, vstoupil po propuštění z vězení v roce 1953. Stal se pro americkou veřejnost bezkonkurenčně nejznámější tváří hnutí a právě jeho charismatu vděčil NOI za raketový růst členstva. Během Malcolmova působení se hnutí rozrostlo z několika set členů na několik desítek tisíc. Když potom v březnu 1964 odešel, špičky NOI měly proč se obávat, že ho nezanedbatelná část příznivců bude následovat.
Mekka a Afrika
Příčin Malcolmova rozchodu s NOI bylo několik. Svou roli sehrál interní boj o moc, obavy jeho vůdce Elijaha Muhammada, že Malcolmova popularita ohrožuje jeho vlastní pozici, ale také Malcolmova nespokojenost s apolitičností hnutí, jež přes radikální rétoriku nebylo ochotno přistoupit k reálným akcím. A v neposlední řadě šlo také o mimomanželské aféry, jimiž se Muhammad v Malcolmových očích připravil o morální kredit.
Poslední měsíce Malcolmova života byly vyplněny až horečnatou aktivitou. Založil náboženskou organizaci Muslimská mešita (Muslim Mosque) a sekulární politickou Organizaci afroamerické jednoty (Organization of AfroAmerican Unity, OAAU). Na konci března 1964 se poprvé setkal s Martinem Lutherem Kingem – tehdy vznikla jejich proslulá společná fotografie. V té době také konvertoval k sunnitskému islámu a v dubnu vykonal pouť do Mekky. V červenci pak absolvoval třetí a nejvýznamnější návštěvu Afriky. Na svém africkém turné se setkal s tehdy nejoslavovanějšími vůdci třetího světa: Kwame Nkrumahem z Ghany, Gamálem Násirem z Egypta a Ahmedem Ben Bellou z Alžírska.
Africká zkušenost byla esenciální pro jeho chápání role černých lidí ve světě. Čerstvě dekolonizované africké státy vnímal jako představitele sebevědomého a hrdého afrického národa. Stal se nadšeným panafrikanistou a skoro stejně nadšeným obdivovatelem socialismu, který chápal jako protiklad rasistického kapitalismu. Stejně zásadní pro něj byl zážitek pouti do Mekky. Během ní se setkal s muslimy různého původu a barvy pleti a sdílená zkušenost ho přiměla definitivně odvrhnout učení NOI o bílých ďáblech. Malcolm X po návratu do USA vystupoval jako panafrikanista, tápající obdivovatel socialismu i univerzalistický obhájce lidských práv, ochotný spojit se s kýmkoli bez ohledu na barvu pleti, pokud chce změnit svět k lepšímu.
Posmrtný revival
Když deset let po Malcolmovi zemřel Elijah Muhammad, vedení NOI se ujal jeho syn Warrith Dín Muhammad. Rok poté hnutí transformoval ve World community of Islam in the West (Světová komunita islámu na Západě), hlásící se k mainstreamovému sunnitskému islámu. Dín Muhammad opustil vlastně všechny názory svého otce, přihlásil se k odkazu Malcolma X a svým způsobem tak uzavřel kruh, který začal právě Malcolmovým veleúspěšným působením v řadách NOI. Původní NOI byl sice hned následující rok vzkříšen Louisem Farrakhanem, který díky svému charismatu dokázal získat mediální pozornost a oslovit Afroameričany z chudých čtvrtí, jimž byla ideologie organizace vedené Dín Muhammadem příliš vzdálená a cizí. Hnutí se ale přes nesporné úspěchy už nikdy nestalo tak silným jako za éry Malcolma X a Farrakhanovy ideové veletoče, k nimž patří například nedávné nadšení pro scientologickou dianetiku stejně jako příležitostný antisemitismus, rozmlžují jeho politický profil.
Snad ještě více než na další osudy černých muslimů působil odkaz Malcolma X na mladou generaci sekulárních, politicky angažovaných Afroameričanů. Jeho vliv na hnutí Black Power, Černé pantery a další radikální černé organizace je nezastupitelný. Malcolm byl vzorem nesmlouvavého bojovníka, tribuna vyloučených, který neváhal pojmenovávat věci pravými jmény a odmítal odkládat požadavky na rovnost a spravedlnost na pozdější dobu. S rozprášením radikálních černých hnutí během sedmdesátých let zájem o něj sice opadl, v devadesátých letech se ale, i díky strhujícímu filmovému zpracování jeho autobiografie režisérem Spikem Leem, dočkal nebývalého revivalu.
Odkaz Malcolma X je mnohoznačný. Po většinu svého aktivního působení byl mluvčím NOI, tedy poněkud rasistickým hlasatelem černého separatismu. Když v posledním roce svého života konečně začal mluvit sám za sebe, prodělal nebývale dynamický posun k obhajobě lidských práv černých Američanů, s mnohem širším pohledem na USA i svět. Je a vždy zůstane otázkou, kam by se posunul dále. Jeho význam pro americkou politiku a kulturu je ale dnes neoddiskutovatelný. V New Yorku se nachází bulvár nesoucí jeho jméno, jeho patrně nejslavnější řeč, známá jako The Ballot or the Bullet (Volební lístek nebo kulka), z roku 1964 byla v roce 1999 zařazena na sedmé místo mezi stovkou nejvýznamnějších amerických projevů (mezi šestého Richarda Nixona a osmého Ronalda Reagana).
Vedle nesporného symbolického významu Malcolmovy osobnosti stojí stále emotivní síla jeho projevů. Působivost a brilantnost Malcolma X jako řečníka dokážou zprostředkovat i dnes audio a videozáznamy. A k jeho odkazu nezpochybnitelně patří i autobiografie, kterou napsal spolu s novinářem Alexem Haleym. Kniha, která nejenže sleduje cestu, jíž prošla jedna z nejvýznamnějších postav radikální černé politiky, ale také plasticky vykresluje společnost, jež takovou radikální politiku vyvolává v život. Společnost, která se od doby, kdy byl Malcolm X „hustlerem“ v harlemských ulicích, bohužel zatím tak moc nezměnila, byť lindy hop byl vystřídán breakdance.
Autor je publicista.