Jak vyřešit problém sociálního bydlení? Jednu z možností představují sociální bytová družstva, která fungují například ve Skotsku. Široce otevřený systém, jenž se snaží zabezpečit bydlení i pro lidi, kteří se ocitli v pasti dluhů nebo závislosti, může sloužit jako inspirace – jakkoli sám není zcela bez vady.
Skotsko je považováno za zemi s jednou z nejprogresivnějších bytových politik v Evropě. Řídí se legislativou, již upravuje zákon Housing (Scotland) Act z roku 1987, naposledy revidovaný v roce 2010. Ten definuje domácnost bez domova a zároveň i osobu ohroženou ztrátou bydlení. Úprava z roku 2001 navíc přinesla zařazení nového odstavce, který vymezuje povinnosti státu a obcí v problematice bezdomovectví. Obce musí tuto oblast mapovat a vypracovávat strategie pomoci. Zřizují komunitní týmy, jejichž pracovníci posuzují nárok na bydlení na základě tří hlavních otázek: Jste bez domova? Jste bez domova, protože chcete? Máte nějaký vztah k obci (žijete zde více než šest měsíců, jste zde zaměstnán a podobně)? V době posuzování žádosti je obec povinna nabídnout domácnosti dočasné ubytování a prostor k uskladnění majetku. Pokud je domácnost uznána za domácnost bez domova, která chce bydlet a má vztah k obci, může podat žádost o sociální bydlení. To je ve Skotsku poskytováno vládou registrovanými sociálními pronajímateli, jimiž mohou být například neziskové organizace formující bytová družstva.
Bytové družstvo a bytový úředník
Jak takové sociální bytové družstvo funguje ve Skotsku, lze ukázat na příkladu Bytového družstva Glasgow, které patří mezi největší poskytovatele sociálního bydlení ve Velké Británii. Poslední desetiletí mu patří všechny veřejně vlastněné nemovitosti v Glasgow. Spravuje 90 tisíc bytů a bydlení zajišťuje více než 43 tisícům obyvatel v nepříznivé bytové situaci. Družstvo zaměstnává bytové úředníky, pracovníky vyškolené během dvouletého kursu. Pro tuto práci není třeba vysokoškolského vzdělání. Pracovní den bytového úředníka může být velmi různorodý. Vyřizuje dluhy na bydlení, dává podněty k soudnímu vystěhování, domlouvá splátkové kalendáře, posílá lidi do poraden pomáhajících s vyřízením dávek, přiděluje bydlení. Podílí se také na řešení „antisociálního“ chování, zabývá se například stížnostmi na hluk. Obecně se dá říct, že úředník má na starosti vše, co souvisí s nemovitostmi určenými pro sociální bydlení.
David Denholm, bytový úředník z Glasgow, k tomu dodává: „Já se starám o dvě stě až dvě stě padesát veřejně vlastněných nemovitostí. Naše bytové družstvo chce, aby bytoví úředníci v období jednoho roku osobně navštívili každou domácnost, jejíž bydlení spravují. Proto je zmíněný počet bytů přiměřený. Pokud bych jich měl na starosti více, bylo by vybudování osobního vztahu v každé domácnosti o něco problematičtější. Před pronajmutím novému nájemci provádíme v každém bytě inspekci, abychom se ujistili, že je v obyvatelném stavu. Zjišťujeme, zda byt nepotřebuje nutnou opravu. Bytový úředník se stará také o okolí nemovitosti – chodíme do sousedství, abychom zkontrolovali, zda je okolí čisté a v pořádku.“
S dluhy, ale pod střechou
V posledních letech se v západní části Glasgow rozběhl projekt Pronájem na základě výběru. Jedná se o alternativu k dlouhým pořadníkům žadatelů o městské byty. Nyní uchazeči o sociální bydlení obdrží registrační číslo a následně si prostřednictvím webových stránek hledají bydlení. Žádají tedy o byty, které si sami vyberou z nabídky té části města, v níž chtějí bydlet. Počty nabízených nemovitostí se různí. Čekací doba žadatelů o sociální bydlení je taktéž individuální, pro někoho deset dní, pro někoho jeden rok. Vše záleží na tom, jakou nemovitost a v jaké oblasti hledají.
Až do konce roku 2012 byli žadatelé o sociální bydlení posuzováni na základě toho, zda spadají do některé ze zákonem vyjmenovaných prioritních skupin. Ty byly původně čtyři (těhotné ženy, rodiny se závislými dětmi, osoby zranitelné z důvodu vysokého věku, mentálního onemocnění či fyzického postižení a osoby, jež ztratily domov v důsledku krizové události, jako je požár či povodeň). Domácnosti, jejichž členové nespadali do uvedených skupin, byly jako neprioritní z přidělování sociálního bydlení vyloučeny. Nyní jsou nově za prioritní považovány všechny domácnosti bez domova. Skotsko je tak jednou z mála zemí, jež má zákonem zaručené právo na bydlení pro všechny obyvatele. Pro domácnosti bez domova má Bytové družstvo Glasgow vyhrazenu polovinu spravovaných bytů. Denholm uvádí: „Pokud dostaneme žádost o bydlení od domácnosti bez domova, je automaticky předána našemu týmu, který se zabývá posouzením její životní situace. Tento tým se zaměřuje i na zjišťování závislostí, dluhů na nájmu nebo zápisu v registru sexuálních násilníků.“ Výskyt těchto problémů však není důvodem pro odmítnutí žádosti o sociální bydlení. Liší se pouze postup vyřízení žádosti. Denholm to vysvětluje na konkrétním příkladu: „Představme si, že jsme z důvodu dluhů na nájmu soudně vystěhovali domácnost. Taková domácnost si u nás může o bydlení opětovně zažádat, požadujeme však určitou míru spolupráce. Například budeme chtít, aby po dobu tří měsíců přispívala aspoň symbolickou částkou na splacení svého dluhu. Pokud je to domácnost schopna dodržet, žádost o bydlení přijmeme.“
Možností, jak dál s dluhem za nájem pracovat, je několik. Bytové družstvo může usilovat o jeho zaplacení. Většinou ale dluh odepíše. Záznam ve složce dotyčné domácnosti zůstává, ale zpětné zaplacení se většinou nepožaduje. Bytové družstvo Glasgow nemá žádnou speciální ochranu před neplatiči. „Bereme to jako naše riziko. Zatím tyto položky nemají žádný vliv na naše podnikání. Máme zkrátka dost disponibilních peněz pro tyto výdaje. Ještě se nám nestalo, že bychom si říkali: Docházejí nám peníze, co budeme dělat?“ vysvětluje Denholm.
Bydlení s limity
Bytová družstva poskytují i další služby související s bydlením. Zajímavá je třeba možnost výměny nemovitostí v rámci Velké Británie. Chceli se domácnost, která žije v sociálním bydlení ve Skotsku, přestěhovat například do Anglie, sociální bytová družstva v daných městech zprostředkují výměnu nájemníků a administrativně ji zajistí. Domácnost tak zůstane v sociálním bydlení, i když změní bydliště.
Abychom ale nepropadali přílišnému optimismu – lidé bez domova přes to všechno hledají cestu zpět k bydlení velice nesnadno. Situaci navíc komplikují některá nová legislativní opatření, schválená v souvislosti s vládní politikou škrtů výdajů na sociální oblast. Příkladem je hojně kritizované zavedení „doplatku za pokoj“ pro domácnosti obývající větší byt, než jaký je považován za přiměřený, přičemž pro jednotlivce se za přiměřený bere jednopokojový byt. Takových bytů a garsonek je však třeba v Glasgow minimum. Zmíněné omezení ovšem bylo na Skotsko uvaleno centrální britskou vládou. I ve Skotsku má tudíž sociální bydlení své limity.
K tomu všemu se přidává jedna – specificky česká – otázka: jsme něco z toho, co jinde funguje, schopni a ochotni přejmout, adaptovat a vyzkoušet také v našem prostředí?
Autorka je doktorandka Fakulty sociálních studií v Ostravě.