V tvorbě hudebníka, který o sobě v jednom rozhovoru řekl, že může „být vrtkavý, nespolehlivý a odporující si stejně jako elektřina nebo kanalizace“, a jeho manželky, jež „se nepodobá ničemu, co jste kdy viděli v rockovém klubu“, se prolínají podivínské nápady s technickými experimenty a precizností provedení.
Neworleanský hudebník, kabaretiér a konstruktér podivuhodných nástrojů Quintron zpravidla vystupuje se svou neméně excentrickou manželkou a příležitostnou vokalistkou, která si říká Miss Pussycat nebo také Panacea Pussycat. Nevím, kdo z těch dvou se mi více zamlouvá, undergroundová loutkářka a eklektický showman každopádně tvoří harmonický pár. V něčem připomínají podobně excentrickou německou partnerskou dvojici vystupující pod jménem Kommissar Hjuler und Mama Baer, tedy Komisař Hjuler a mamka Medvědice (viz A2 č. 26/2011). Přinejmenším je spojuje podobně obskurní manželská estetika. Quintron ovšem nesídlí v depresivní severní Evropě, nýbrž v New Orleansu a svou hudbu nesplétá z fragmentů noise a freakoutu. Staví spíše na starožitné elektronice a věrný neworleanské tradici se nebojí žádného groovu. Od poloviny devadesátých let vydal už asi tucet nahrávek. Jak je patrné z názvu jedné z nich, svou produkci označuje slovem swamp-tech, odkazujícím k močálu, a potažmo snad i k hudební tradici delty, stejně jako k technickým nesnázím, jež vyplývají už z povahy jeho performancí.
Nástroje jako auto
Centrem Quintronovy působnosti je jeho vlastní klub Spellcaster Lodge. Zde pořádá večírky, na nichž se výstupy bizarního loutkového divadla Miss Pussycat střídají s frenetickými koncerty jeho jednočlenné kapely. Quintron zběsile buší do Hammondových varhan, zabudovaných spolu s Fenderovým pianem do přední částí starého automobilu s chromovaným chladičem, funkčními světly a louisianskou značkou MR-Q, levou nohou hraje rytmus na hi-hat činely, zatímco pravou nohou ovládá hlasitost a pedál kvákadla, zpívá a vypomáhá si jedním ze svých vynálezů – elektromechanickým bicím automatem a syntezátorem pokřtěným Drum Buddy.
Tento nástroj, vyrobený ve čtyřiceti třech kusech, z nichž jeden si údajně pořídila i Laurie Anderson, tvoří sada oscilátorů ovládaných fotorezistory: kolem žárovky umístěné na přístroji se otáčí perforovaný válec (proděravělá plechovka od fazolí) osvěcující optické články, které podle četnosti otvorů ve stěně plechovky vytvářejí buď rytmus anebo „space sound“. Drum Buddy se startuje klíčem jako auto, je čtyřhlasý a kombinace analogových oscilátorů a mechanického ovládání mu umožňuje neobyčejnou všestrannost v obrábění zvuku. Pokud se černě posprejovaná konzerva odklopí, funguje syntezátor zároveň jako decentní lampička a v tomto modu se dá před fotorezistory prostě mávat rukou a narychlo tak vyrábět soundtrack k vědeckofantastickému filmu. Když spustí více přístrojů najednou, není před jejich zvukem úniku.
Podivuhodný bicí automat však není jediným Quintronovým vynálezem. Oč méně praktický, o to výstřednější je jeho projekt Singing House, plán droneového syntezátoru umístěného do reálného domu, vybaveného rozhraním vyhodnocujícím rychlost a sílu větru, pozici Slunce i Měsíce a také množství a sílu dešťových kapek dopadajících na jeho střechu, přičemž všechna tato data by ovládala analogový syntezátor rozeznívající v souladu s panujícím počasím celý dům jednoduchými drony. Dalším z Quintronových vynálezů je Spit Machine, ve kterém sliny slouží jako vodivé médium vlhčící dva kovové jazýčky napojené na analogový oscilátor. Jakkoliv se jeho vynálezce dušuje, že sliny jsou jedinečné acidobazicky vyvážené fluidum pro ladění oscilátoru, jedná se patrně o americkou obdobu Pivofonu, na jehož sestrojení vyšel návod v osmdesátých letech v Amatérském rádiu. Ve shodě se svým jménem využívá nikoliv sliny, nýbrž pivo. Se slinami, ale i slanou vodou funguje nicméně také.
Psychedelické večerníčky
Miss Pussycat je svému manželovi důstojnou partnerkou. Kromě doprovodného zpěvu a chrastění s rumba koulemi je především originální loutkářkou. Vystupuje živě za doprovodu svého manžela ve Spellcaster Lodge a své psychedelické večerníčky také natáčí na video. Kombinace lo-fi videa a primitivního loutkového divadla je velmi podmanivá, zvláště když si uvědomíme, že především ve Spojených státech bude typickým loutkovým divadlem pro dospělé buď řachanda plná prvoplánových fórů, nebo naopak ušlechtilá loutkohra, v níž se kabaretní loutky hýbou jako živé. Nic z toho nečekejte od Miss Pussycat. Toto je opravdový loutkový underground, ve kterém se aligátor Cinamon pokouší vypudit vetřelecké termity ze své bažiny, mýval Trixie se snaží magickými semeny oživit na kost zmrzlou planetu a párek amerických nutrií vyhrává v tombole cestu na severní pól. Videa, ze všeho nejvíce asi připomínající japonskou sérii Kure Kure Takora ze sedmdesátých let s červenou chobotnicí v hlavní roli, a Quintronova hudba k sobě dokonale padnou. Miss Pussycat používá spodové loutky vyrobené z toho, co přišlo zrovna pod ruku. Přestože evidentně mnoho nestojí, výprava je rafinovaná a promyšlená. Kombinace absurdního scénáře a vážného provedení skvěle funguje, a pokud si pod spojením americká loutka představíte jenom film Team America (2004), spravte si chuť a podívejte se na surreálný a psychedelický svět příšerek Miss Pussycat.
U obou umělců se výstřednost setkává se schopností dotahovat zdánlivě šílené nápady. Jistá preciznost přitom nijak nepřekáží svobodě chápat se i těch nejpokleslejších témat a nápadů, a přece zůstat daleko od vulgarity. Takto sebevědomá jinakost může hudbě i loutkovému divadlu jen prospět.
Autor je hudebník a loutkoherec.