Historická proměna intimity

„Chtěl jsem napsat knihu, jež by byla přístupná pro každého, kdo by měl chuť si ji přečíst,“ tvrdí Anthony Giddens na první stránce publikace, jejíž název Proměny intimity patrně vzbudí chutě leckterého čtenáře. Její podtitul Sexualita, láska a erotika v moderních společnostech dovysvětluje, kdy (v naší nedávné současnosti) a kde (v milostných vztazích) ona Giddensem sledovaná proměna přesně nastala, protože intimita, stejně jako jiné oblasti lidské činorodosti, podléhá v normativně rozvolněné současnosti poměrně masivním „proměnám“ téměř každodenně. V upřesnění míry proklamované čtivosti autor ještě přisazuje: snažil se prý co nejvíc přiblížit stylu, jímž se vyznačují mnohými opovrhované příručky k sebezdokonalování. To se mu však, jak může díky nakladatelství Portál nyní posoudit i český čtenář, bohužel úplně nepovedlo.

Vydání Giddensovy knihy v roce 1992 nebylo dokladem jen proměny, jež je přímo jejím tématem, ale také významného předělu v sociologickém paradigmatu. Na rozdíl od poměrně hojně zkoumaných vztahů v rodině či lidské sexuality zůstával v sociálních vědách v podstatě do osmdesátých let minulého století ležet ladem fenomén, který naopak v současných výkladech společenského uspořádání nabývá na síle: romantická láska. Výjimku představovaly spíše filosofující texty, kupodivu dostupné i v českých překladech, jako třeba Láska jako vášeň Niklase Luhmanna (Liebe als Passion, 1982; česky 2002) nebo Jazyk lásky Julie Kristevy (Histoires d´amour, 1983; česky 2004), které ale patrně stojí právě v základu Giddensova předsevzetí psát o tomto tématu srozumitelně.

Důsledky individualismu

Nepopiratelný význam Giddensovy knihy spočívá v tom, že se jako jedna z prvních snaží koncept romantické lásky zasadit do širšího kontextu jiných sociálních jevů, využívá pro tento účel nejrůznější formy dosavadních výzkumů a objevů, a strukturuje tak jakési výchozí pole, odkud se zkoumání lásky může dál ubírat. Klíčovým zlomem, jejž lze vysledovat v pozadí Giddensova „náhlého“ zájmu, je změna pojetí a hodnoty individua, která má kořeny v osvícenství a pokračovala přes romantismus až do současnosti, v níž košatí do podoby sebevědomého (a komplikovaně spletitého) individualismu, prorůstajícího veškerými formami lidské činnosti.

Individualismus lze i z hlediska milostných vztahů chápat nejen pozitivně – jako potvrzení lidských práv a svobod, které se ve sledované oblasti projevuje ve formě údajně společensky neomezované volbě partnera –, ale také negativně, neboť vede k sobectví, navyšování ceny vlastních cílů nad zájmy druhého či skupiny, případně odvádí pozornost od celospolečenských jevů, které jsou dávány za vinu právě selhání osamoceného jednotlivce.

Giddens pro toužebný pocit klidu a míru, který hledáme v soukromí ve chvílích, kdy se vracíme jako osamělí pěšáci z bitev ve veřejném prostoru, používá pojem „ontologické bezpečí“. Je to důvěra v trvalost vlastní identity a ve stálost sociálního a materiálního prostředí, v němž jedinec jedná, víra, že svět, ve kterém se pohybuji, ať už sociální, politický či prostě každodenní, je trvalý a smysluplný, že mu rozumím, umím se v něm pohybovat, zacházet s ním. Láska a intimní vztahy se pak v pozdně moderní společnosti stávají oblastí, kde se jedinec má údajně vyrovnat s trvalou erozí až absencí významu, která ho každodenně obklopuje. S láskou jsme si zvykli počítat jako s nezpochybnitelnou hodnotou ve všednodenním koloběhu, kde je skutečná cena čehokoli minimálně diskutabilní.

Už z předmluvy, v níž obraty jako „transakční vyjednávání“, „demokratizace“, „subverzivní vliv na moderní instituce“ nebo „revoluční změny“ působí, jako by přeběhly z jiné publikace, lze vytušit, že láska a erotika budou v souladu s Giddensovým zájmem o důsledky individualismu a moderní plastičnosti sexuální identity pojednávány také jako předmět politiky v širším slova smyslu. Základní představu o vyznění knihy získá ostražitější čtenář už z názvů jednotlivých kapitol – romantickou lásku, oddanost a čistotu vztahu střídají na první pohled méně příjemné projevy jako závislost, represe, trápení a zmatky. Láska v Giddensově přehledu opravdu není jen oblast „příjemného“ a její funkce útočiště, v němž by bylo lze se ukrýt před veřejným světem, je velmi diskutabilní.

Typologie moderní lásky

Při popisu moderních podob intimních vztahů dává Giddens do ostrého protikladu lásku romantickou, onu její ideální a ze své podstaty nenaplnitelnou podobu, řídící se sloganem „na věčné časy a nikdy jinak“, již nacházíme v beletrii všech předmoderních dob, a vztahy, kterými skutečně procházíme v našem každodenním usilování. Pro milostné poměry, v nichž se více řídíme vlastním přáním než přikazovanou společenskou normou, zakládá typologii názvů jako „pure relationship“ (čistý vztah) či „plastic sexuality“ (plastická sexualita). Upozorňuje na to, že v současnosti neusilujeme primárně o věčné souznění s pečlivě vybranou osobou, ale spíše o jedinečný vztah, o nějž je potřeba se zasadit a aktivně ho budovat. Pro tento typ aktivní, odehrávající se lásky používá další originální pojem „confluent love“ („spoluplynoucí“ láska).

Giddensova kniha je v oblasti sociologického zkoumání lásky a sexuality jistě základní, přínosná a poučná, jak zní prefabrikované hodnocení, jímž častujeme práce kolegů, kterých si vážíme, ale jejichž práce nás zrovna nenadchla. Ačkoli se totiž Giddens hned na začátku výslovně ohrazuje proti pojetí intimity jiného giganta myšlení 20. století, Michela Foucaulta, jemuž vyčítá, že kvůli represivní složce přehlíží mobilizační potenciál sociální kontroly sexuality, brilantnosti kritizovaných Dějin sexuality zdaleka nedosahuje. Shromažďuje materiály, popisuje společenské jevy, předvádí výstupy cizích analýz, ale kromě pojmu „čistý vztah“ a jednotlivých postřehů, které se týkají emancipace ženské sexuality či úlohy homosexuality coby vzoru pro moderní heterosexuální vztahy, vlastně není moc toho, co si může čtenář odnést. Chybí onen „aha-efekt“, pro který podobné knihy (a sebezdokonalovací příručky především) čteme. Happy end příběhu o milostném střetávání lásky a sociologie proběhl přitom o pár let dříve – v podobě knihy Úplně normální chaos lásky (Das ganz normale Chaos der Liebe, 1990), kterou se svou manželkou Elisabeth Beck-Gernsheimovou napsal jiný výrazný sociolog současnosti, Ulrich Beck.

Velkou výhodou Proměn intimity je, že ji do češtiny přeložil profesor Ivo Možný, spoluzakladatel Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který se celoživotně zabývá sociologií rodiny (byť ho více než láska zajímají reprodukční strategie a s nimi spojené stárnutí populace). Přestože Giddens hýří vlastními pojmenováními jednotlivých společenských jevů, nemusí se čtenář obávat vyložených terminologických nebo i myšlenkových kolapsů, které by spočívaly v nepochopení překládaného originálu.