Ke konci května vypukly v Barceloně nepokoje, které odstartovalo policejní vyklizení jednoho z místních sociálních center. Nepokoje trvaly šest dní. Podle řady pozorovatelů šlo o největší pouliční bouře ve Španělsku od pádu frankistického režimu.
Squatting má ve Španělsku tradici, která sahá minimálně do osmdesátých let, kdy zde podobně jako například v Německu, Holandsku, Dánsku nebo Itálii začali mladí lidé z anarchistického, punkového a radikálně levicového prostředí obsazovat prázdné a nevyužívané budovy. Tyto budovy často proměňovali v autonomní sociální centra a místa pořádání kontrakulturních aktivit. Protože se převážně jedná o squaty (neboli casas ocupadas), zachovávají si i svou konfliktní povahu vůči kapitalismu a představují hlavní místa odporu proti postupující gentrifikaci města. Přispívají k tomu, že se ve Španělsku neustále udržuje anarchistická a radikálně politická kultura, jejíž tradice zde sahá až do konce 19. století. Právě lidé z těchto sociálních center byli ostatně hlavním motorem alterglobalizačních aktivit na přelomu století.
Víc než jen prostor a koncerty
Poté, co se ukázalo, že řada squatů má tendenci uzavírat se ve vlastním subkulturním ghettu, se začal klást mnohem větší důraz na propojování s lokálními komunitami a na zapojení do sociálních konfliktů, které v nich probíhají. Velkou roli v této věci sehrálo v roce 2011 Hnutí 15. května (Indignados), které přišlo s hromadným obsazováním centrálních náměstí ve velkým městech. Po jeho násilném potlačení a rozehnání se aktivity přesunuly do jednotlivých čtvrtí, zejména v Barceloně a v menší míře i v Madridu, kde se stále konají sousedská pléna. V poslední době se mnohá okupovaná sociální centra v barcelonských čtvrtích stávají lokálním komunitním prostorem, kde se rozvíjí radikální politika. Jedním z nich bylo i Centro Sociale Autogestione Can Vies ve čtvrti Sants.
Budova Can Vies patří dopravnímu podniku a byla obsazena již v roce 1997 a od té doby v ní funguje sociální centrum. Lidé z Can Vies získali značnou podporu v místní čtvrti, včetně zastání odborů CGT (Confederación General del Trabajo), a i díky tomu se jim před lety podařilo vyhrát právní spor a odvrátit vyklizení. Budova byla totiž postoupena odborům dopravních podniků, které se squattery neměly žádný problém. Přesto centru v podstatě nikdy nepřestalo hrozit vyklizení. Can Vies se totiž za sedmnáct let fungování stalo nejen důležitým místem v anarchistických kruzích, ale i v rámci hnutí za katalánskou nezávislost. V posledních měsících barcelonské úřady nabídly lidem z Can Vies vyjednávání s tím, že odvolají vyklizení centra, pokud budou aktivisté souhlasit s jeho legalizací, omezí některé aktivity (například koncerty) a budou platit symbolický nájem. To ovšem squatteři odmítli. Dali tím najevo snahu vyhnout se kooptaci ze strany španělského státu a jasně demonstrovali, že v jejich aktivitách jde o více než konkrétní prostor a pořádání koncertů.
V pondělí 26. května krátce po poledni začala policie sociální centrum vyklízet. Někteří aktivisté se zabarikádovali uvnitř. Zhruha tisíc lidí je přišlo podpořit, policie ale uzavřela okolí squatu, takže se demonstranti do jeho bezprostřední blízkosti nedostali a zablokovali tři důležité hlavní ulice procházející nedalekou Plaza de Sants. Vyklízení trvalo více než šest hodin. Poté, co policie dostala poslední squattery z domu, přijely buldozery, které začaly budovu okamžitě bourat.
Riot i karneval
Na osmou hodinu večerní bylo svolané protestní shromáždění, na kterém se navzdory silnému dešti sešly dva tisíce lidí. Demonstrace se po dvou hodinách proměnila v nepokoje. Maskované skupiny anarchistů o zhruba padesáti lidech se oddělily od hlavního proudu a začaly systematicky zapalovat odpadkové koše, rozbíjet výlohy bank a stavět a zapalovat barikády v ulicích. Zapálily také přenosový televizní vůz. Když se tito radikálové opět připojili k hlavnímu protestu, přivítal je souhlasný potlesk. Pochod pokračoval dál do centra čtvrti Sants, kde opět došlo k rozbíjení výloh bankovních domů a stavbě barikád. Když policie začala dav rozhánět, demonstranti se rozptýlili do úzkých a klikatých uliček, kde boje s policií pokračovaly. Řada místních občanů se přitom nikterak netajila sympatiemi k maskovaným rioterům a z oken domů je povzbuzovali. Boje o barikády trvaly několik hodin, čehož využily další skupiny, které začaly s rioty v jiných částech města. V průběhu prvního dne protestů byli zadrženi pouze dva lidé a až v pozdních nočních hodinách nastal klid. Šlo však jen o ticho před bouří.
Následující den byla svolána večerní hluková demonstrace před místní úřad v Sants. Sešly se zde tisíce lidí a právě v ten moment se běh věcí vymkl kontrole. Nahromaděný letitý vztek lidí vůči úřadům a policii explodoval a protesty nabraly na spontaneitě. Část z demonstrantů se odebrala ke Can Vies a podpálila buldozer, jenž boural dům sociálního centra. Protesty se postupně rozšířily i do dalších čtvrtí Barcelony, jako jsou Gracia, San Andreu, Clot, Poblenou, Nou Barris a Parallel. Tam všude maskovaní demonstranti stavěli barikády, podpalovali koše a útočili na banky. Policie nebyla schopna na tyto decentralizované protesty reagovat. Celou noc nad Barcelonou kroužily policejní helikoptéry a svými reflektory vyhledávaly „potížisty“. Až do tří hodin v noci zněly městem policejní sirény. Ve stejnou noc proběhly solidární demonstrace v nejméně šesti dalších katalánských městech.
Nepokoje pokračovaly i třetí noc, jen s tím rozdílem, že k demonstrantům se přidávali stále další a další lidé. Navzdory obrovské mobilizaci policie, která stáhla do Barcelony většinu jednotek z Katalánska, více než pět tisíc lidí pochodovalo ze Sants do centra města na Plaza Espanya. Jakmile policisté začali používat slzný plyn, demonstranti se opět rozptýlili do skupin po padesáti až pěti stech lidech. Rioty v mnoha částech Barcelony pokračovaly i hluboko po půlnoci a neutichly ani následující dvě noci.
Když se tisíce lidí sešly na demonstraci šestý den po vyklizení squatu, zjistili, že tisíce policistů jsou pryč. Zbořeniště Can Vies už nikdo nehlídal a na místě zůstal jen ohořelý buldozer. Desítky squatterů ve žlutých stavařských helmách začaly uklízet suť, odstraňovat nebezpečné nosníky, vybírat použitelné cihly a také vyzdobily vrak buldozeru. Bez účasti policie na místě vznikla karnevalová atmosféra a lidé začali kolektivně obnovovat zmizelé sociální centrum Can Vies. Přivezli náklaďák s cementem, cihly, otevřel se venkovní bar s občerstvením, vařilo se jídlo pro přítomné. Squatteři a jejich sympatizanti také vytvořili půl kilometru dlouhý lidský řetěz od centra až k místnímu úřadu a z ruky do ruky si předávali suť z Can Vies, jíž zastavěli vchod do úřadu. Ve svém prohlášení pak uvedli, že konec a zbourání Can Vies je třeba chápat jen jako začátek něčeho nového.
Autor působí na katedře sociální a kulturní ekologie FHS UK.