Jaké je u nás právní postavení translidí a jak je upravuje nový občanský zákoník? Co musíte podstoupit, abyste dosáhli změny pohlaví? A co vás čeká, pokud nesplňujete představu o „správném muži“ ani o „správné ženě“?
V Česku mohou úřední změny pohlaví dosáhnout pouze lidé s diagnózou katalogizovanou pod zkratkou „F 64.0“ a označující transsexualitu. Tu určí sexuolog. Zajímavé ovšem je, že neexistuje žádný standardizovaný diagnostický postup, kterým by bylo možné naprosto a nezpochybnitelně danou diagnózu stanovit, nebo naopak vyvrátit. Sexuologové jsou v tomto ohledu v zásadě odkázáni na výpovědi svých pacientů. Transsexuální lidé (tedy ti, kteří se identifikují s fyziologicky opačným pohlavím) navíc představují pouze jednu z podskupin značně heterogenní skupiny translidí (všech, kteří se svou podobou, chováním nebo oblékáním vymykají ženské nebo mužské identitě). Přesto platí, že kdo neprojde diagnostickým sítem a nepodrobí se chirurgickému zákroku, nemá u nás šanci úřední změny pohlaví dosáhnout.
Co říká zákon
Legislativa České republiky výslovně hovoří o změně pohlavní identity pouze u osob s diagnózou F 64.0. Konkrétně pak změnu pohlaví upravuje zákon o specifických zdravotních službách (č. 373/2011 Sb.) a nově od počátku letošního roku také nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Problematická je ale už definice transsexuality, jak ji uvádí mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Podle té je „obvyklý pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu“ jaksi a priori považován za nezbytnou podmínku diagnózy. K tomu se ještě přidává problematičnost samotné legislativní úpravy změny pohlaví. Zatímco zákon o specifických zdravotních službách hovoří pouze o „provedení změny pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce“, nový občanský zákoník hovoří o tom, že „změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů“, aniž by však blíže specifikoval, co se onou „přeměnou pohlavních orgánů“ vlastně rozumí.
Kruciálním problémem je ovšem především ona nutnost podrobení se chirurgickému zákroku, přinejmenším tedy kastraci, jež je značně eufemisticky označována jako „znemožnění reprodukční funkce“. Ani tím však zásahy do osobní integrity a práv translidí nekončí. Jak tedy vlastně celý proces probíhá?
Bez kastrace to nejde
Jak už bylo řečeno, na počátku je vyšetření – bez diagnózy jednoduše není možné další kroky vedoucí k úřední změně pohlaví ani zahájit. Na základě doporučení lékaře a indikované diagnózy pak lze požádat o změnu jména a příjmení na neutrální tvar. Na tuto eventualitu pamatuje zákon, o matrikách, jménu a příjmení (č. 301/2000 Sb.). Benevolence jednotlivých matričních úřadů, respektive jednotlivých úředníků a úřednic na matrikách, se však při uznávání neutrálních jmen značně liší. Jméno, které na jedné matrice projde bez problémů, nemusí být uznáno na jiné a naopak. V každém případě je nutnost dvojí změny jména a příjmení (nejprve na neutrální jméno a teprve po absolvování chirurgických zákroků na jméno konečné) byrokratickou přítěží.
Po absolvování několika dalších lékařských vyšetření může být zahájena substituční hormonální léčba. Transčlověk usilující o změnu pohlaví musí prokázat schopnost trvale žít v roli preferovaného pohlaví a před provedením nevratných operačních zásahů, jimiž zákon úřední změnu pohlaví podmiňuje, předstupuje před sedmičlennou odbornou komisi, která dané zákroky schvaluje. Dolní věková hranice pro chirurgické zásahy spojené se změnou pohlaví je stanovena na osmnáct let. Osoba usilující o změnu pohlaví nesmí být v manželství, registrovaném partnerství ani v jiném obdobném svazku uzavřeném v cizině.
Celý proces však není příliš standardizován, a tak zatímco se někteří sexuologové snaží ho zkrátit na minimum, jiní naopak zahájení substituční hormonální léčby či podání žádosti o schválení zákroků odbornou komisí záměrně oddalují. Obecně pak převažuje jakýsi „normativní úzus“ vylučující každého, kdo se vymyká společenským konvencím, které určují, jak se mají „správný muž“ a „správná žena“ chovat a vypadat. Zcela nežádoucí je touha ponechat si reprodukční orgány a přání stát se biologickým rodičem dítěte.
Neviditelná menšina
Situaci translidí v Česku značně komplikuje i fakt, že informace o jejich pohlaví jsou zcela explicitně uvedeny v dokladu totožnosti. Identifikátor pohlaví navíc obsahuje i samotné rodné číslo. I translidé zapadající do vzorců konvenčního veřejného chování jsou tak snadno stigmatizovatelní při jednání na úřadech, se zaměstnavateli a podobně, a mohou tak být vystaveni diskriminačnímu zacházení.
Za pozitivní na situaci translidí lze považovat fakt, že aspoň základní operace (mezi něž ale nepatří „estetické zákroky“ jako epilace, augmentace prsů či vložení testikulárních protéz) jsou plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a že i doplatek na hormonální přípravky je minimální. Problematických témat a skutečností je přesto mnoho. Normativní tlak jasně vyznačující hranice mezi mužem a ženou, normálním a nenormálním, který se jasně otiskuje v legislativě i nehumánnosti kastrace podmiňující medicínský zákrok, vede k diskriminaci i při mnoha konkrétních službách. Od pacientů procházejících přeměnou pohlaví například bývá často požadován poplatek za nadstandardní pokoj s tím, že je nelze hospitalizovat na standardním pokoji spolu s ostatními pacienty, neboť jejich úřední pohlaví neodpovídá jejich fyzickému vzhledu.
Translidé, kteří se do „škatulky F 64.0“ nevejdou, jsou pak systematicky přehlíženi a umlčováni. Ve výsledku se stávají neviditelnými všichni translidé – jedni proto, že podléhají konformním požadavkům většinové společnosti a sami se snaží nevybočovat, druzí naopak proto, že jsou z veřejného prostoru záměrně vytlačováni. A s nimi ovšem i dialog o legislativních změnách, které by respektovaly jejich identitu. Existují totiž také translidé, kteří by rádi změnili své pohlaví v úředních dokumentech, ale nemohou nebo nechtějí podstoupit operativní zákroky.
Autor je spoluzakladatel společnosti Trans*Fusion.