V Česku žijící syrský opoziční politik Mazen Maialeh opustil svou zemi ještě před událostmi, jež odstartovaly v roce 2011 takzvanou syrskou revoluci a dnes pokračují krutou občanskou válkou. Přes odpor k asadovskému režimu si ovšem o povstaleckém hnutí nedělá iluze. Dění v Sýrii považuje za největší světovou tragédii od druhé světové války.
V březnu roku 2011 ve vaší zemi vypukla revoluce. Co vám běželo hlavou, když jste se dozvěděl o událostech ve městě Dará na jihozápadě Sýrie?
Začátek revoluce v Dará byl pro mě impozantní. Jako člověk v opozici jsem zažíval pocit, že konečně přišla ta chvíle, o které jsem snil už dlouho. Byl jsem ve velké euforii.
Můžete stručně popsat, o co v Sýrii jde?
Povstání v Sýrii začalo spontánně jako protest proti režimu, který zlikvidoval jakékoli možnosti projevení opozičních názorů. Ze začátku šlo zkrátka o povstání lidí za svobodu a lidskou důstojnost. Teď už je ale situace úplně jiná. Částečně ji zavinil i přístup světových velmocí, které podle mého názoru režim pokrytecky tolerovaly. A tento přístup, ať už přímo nebo nepřímo, spoluzavinil přeměnu revoluce v současnou sektářskou válku. Režim měl zájem na tom, aby obraz povstání nebyl čistý. To se povedlo. Nakonec revoluci překryly masakry a zločiny proti lidskosti, páchané na jedné i druhé straně. To, co se nyní v Sýrii odehrává, je tragédie nepředstavitelných rozměrů. Podle mého názoru je to největší katastrofa od druhé světové války.
Zmínil jste se o sektářské válce. Co to znamená?
V Sýrii bojuje a intervenuje velké množství sil, z nichž každá podporuje buď nějakou frakci nebo režim. Do Sýrie tečou obrovské peníze, míří tam zbraně, ale veškeré prostředky jsou adresovány konkrétním skupinám. Ty pak slouží těm, kdo je podporují. Bohužel otázka národa, svobody a lidské důstojnosti se už z té příšerné války vytratila. Původní cíle jsou dnes pošlapávány na všech stranách.
Pomohl by Sýrii ozbrojený zásah zvenčí, nebo musí přijít řešení zevnitř?
Zbraně nic nevyřeší. Naopak je to zlo, které katastrofu jenom zhoršuje. Syřané potřebují silnou intervenci, která by dokázala válku zastavit. A toho lze dosáhnout jedině nějakým politickým konsensem. Ideálně dohodou velmocí, kterou budou akceptovat i regionální strany. Bohužel už to není jen povstání, ale konflikt se vším všudy.
Myslíte, že strany, které v Sýrii intervenují, válku záměrně udržují, protože jim současný stav vyhovuje?
Přesně tak. Každá z nich sleduje konkrétní cíle a má konkrétní zájmy. A teď mezi sebou válčí na úkor Sýrie a jejích obyvatel. Bohužel se z dnešní světové politiky vytratil jakýkoli humánní aspekt. V Sýrii jde pouze o střet mocenských zájmů. A pochopitelně, žádná z intervenujících stran nechce prohrát. Různé státy a regionální velmoci podporují válku svým způsobem tak, aby nepřišly o vliv nebo konkrétní zájmy. A tak to může pokračovat donekonečna. Přitom je to pro ně levná válka. Platí zbraně, ale nemusí podstupovat rizika přímé války. Proto si myslím, že neexistuje jiné východisko než mezinárodní dohoda.
Mohla by Sýrie po válce fungovat i pod vládou prezidenta Bašára al-Asada?
Nechci to personalizovat, ale Asad je symbolem režimu. Pokud by se velmoci dohodly na budoucí podobě Sýrie s Asadem, bylo by to pokrytecké. Pokračování jeho vlády by určitě znamenalo, že se konflikt neurovná.
Předpokládejme, že bude uzavřena dohoda a Asad padne. Skončí tím opravdu válka?
To je složité. Podle mého názoru pád Asada zdaleka nebude znamenat konec války. Než vykrystalizuje v Sýrii alternativa, která bude aspoň trochu korespondovat s představami lidí, kteří chtějí opravdovou změnu, budou boje v různé podobě asi pokračovat. Sýrie bude odkázána na mezinárodní humanitární pomoc a vůli světového společenství. Nicméně, ze všeho nejhorší je pokračování téhle války.
Kolik lidí muselo odejít ze svých domovů?
Devět milionů. To je z třiadvaceti milionů čtyřicet procent. Téměř polovina národa tedy existenčně strádá a to je právě rozměr, který politici neberou moc v potaz. A proto se také domnívám, že jak zástupci opozice, tak i režim ztratily mezi obyvateli důvěru. Lidé jsou ve skutečném ohrožení života, nemají dostatek jídla, pitné vody či zdravotní péče. A nefunguje ani vzdělávací systém. Vlastně nefunguje vůbec nic. A pokud lidé řeší takové existenční problémy, nemají ani možnost zabývat se politikou.
Do Sýrie ale proudí humanitární pomoc. I tu režim kontroluje?
Režim ji ovládá a podle mého názoru s ní manipuluje. Bohužel však musím říct, že i ze strany opozice jsou s tím problémy. Pomoc se kolikrát vůbec nedostane adresátům. S Iniciativou pro svobodnou Sýrii jsme dělali sbírku a vybrali jsme celkem asi dva miliony. Peníze jsme poslali, ale sami si nejsme úplně jistí, zda se k uprchlíkům dostalo opravdu všechno.
Mazen Maialeh (nar. 1953) je opoziční politik a disident, který stál u zrodu Iniciativy pro svobodnou Sýrii. Pochází ze syrského města Dará, studoval ČVUT v Praze a dlouhodobě žije v Česku.