Čas ztracený v pohybu

Stephen Samuel Gordon, známý spíše jako The Spaceape, zahájil svou desetiletou kariéru vokalisty v roce 2004 spoluprací s londýnským producentem a DJem Stevem Goodmanem, známějším pod uměleckým pseudonymem Kode9. Jejich singl Sine of the Dub byl vůbec první nahrávkou, která vyšla pod hlavičkou dnes už světoznámého Goodmanova labelu Hyperdub. Později spolu vyprodukovali ještě dvě alba a letos – v době, kdy Spaceape trpící vzácným druhem rakoviny pravděpodobně už očekával své brzké úmrtí – vydali EP s dvojznačným názvem Killing Season.

Je to revoluce?

Název zmíněné první nahrávky, který odkazuje k hudebnímu žánru dub, je pro tvorbu Space­­apea a Kode9 naprosto přiléhavý. Space­ape vychází svým rytmizovaným hlasovým projevem z tradice jamajské recitace. Jeho hlas je nízko položený, klidný a slova jsou jasně artikulována. To všechno jsou důležité atributy dubového přednesu. Dubová poezie je většinou politicky angažovaná a autor se jejím prostřednictvím vyjadřuje nejčastěji k otázkám nastolení sociální spravedlnosti. Nepřekvapí tedy, že k Spaceapeovým vzorům patřil Chuck D z americké hiphopové formace Public Enemy, známé politicky vyhraněnými texty. „Když jsem poprvé slyšel album It Take a Nation of Milions to Hold Us Back, naprosto mě fascinovala výmluvná zuřivost Chucka D. Jeho projev byl vyzývavě konfrontační, ale zároveň i technicky a myšlenkově na vysoké úrovni,“ vzpomínal Spaceape na své setkání s legendárním rapovým albem z roku 1988, když byl dotázán, jaké jsou jeho největší hudební vzory.

Spaceapeovo narativní schéma je blízké afrofuturismu. Tato kulturně­literární estetická forma přebírá a různě kombinuje prvky žánrů, jako jsou science fiction, fantasy nebo magický realismus. Vychází z historických příběhů, ale převrací jejich kořeny – obvykle s ohledem na emancipační hledisko deteritorializované černošské minority. Spaceapeovy texty se dále zaměřují na vztah mysli a těla, většinou ovšem pojímaný spíše z temnějších stránek, na mystično, ale také na tematiku spojenou s vědeckotechnickým pokrokem, který může lidstvo zachránit, nebo naopak pohřbít. I přes obecnost těchto témat je však v pozadí stále patrný sociálněkritický tón: „Čas ztracený v pohybu/ s přibývající posedlostí/ další zbytečný majetek/ zamlžuje úsudek/ zatemňuje světlo/ ztrácí se před očima/ místo boje za dobrou věc/ otřást systémem/ běžet do ulic/ nabuzený vědomostmi/ radikalizovaný moudrostí/ vzdálenost mezi/ tady a teď/ už neexistuje/ občas,“ rapuje Spaceape ve skladbě Is This a Revolution?, nahrané roku 2011 spolu s Dub Gabrielem.

Postapokalypsa

Spolupráce Spaceapea a Kode9 byla klíčová pro oba tvůrce. Spaceapeův projev zaplňoval místo, které v postdubovém zvuku, založeném na echu a pomalé repetici, vznikalo. ­Steve Goodman byl jedním z prvních průkopníků dubstepu. Jeho hudební produkce pod jménem Kode9 má často minimalistický charakter a už tím se v ní otevírá prostor pro text. Dalším styčným bodem Spaceapea a Kode9 byla tradice reggae a dubu. Futuristická a tribální hudba, jakoby ritualizující život na sklonku industriální éry, tak ve Spaceapeovi našla svého mluvčího. Společné debutové album Memories of the Future (2006) do elektronické hudby na pomezí tanečních žánrů vneslo unikátní potemnělou atmosféru. Zatímco elektronická hudba sází vyloženě na technické, artificiální provedení, rytmus a tempo, zde zaznívá i hlas, respektive recitace, která se svou přísnou, syrovou, neúprosně sevřenou formou naléhavě dovolává pozornosti a aktivního zvýznamnění, což dodává skladbám literární, ale i politický přesah. Kolik takových hudebních děl vzniklo v posledních letech?

Specifické je druhé album Black Sun (2011) a také o málo později vydané EP Xorcism (2012), které bylo Spaceapeovým sólovým projektem. Obě díla se vztahují k nemoci, jež byla Spaceapeovi diagnostikována. Na desce Black Sun se to týká především skladeb Black Smoke, Neon Red Light a The Cure. Xorcism je pak možné chápat přímo jako autorovo veřejné vypořádání s rakovinou. Nahrávka se dá stručně popsat jako dvanáct minut a dvaapadesát sekund trvající vymítání ďábla z nemocného těla na pozadí hudby haitských voodoo rituálů. Jedná se asi o nejintimnější Spaceapeův počin, jakkoli se on sám jakožto umělec snažil distancovat od svých osobních prožitků.

Album Black Sun bývá často charakterizováno jako „dystopické“ a „postapokalyptické“. Ve skutečnosti ale vycházelo ze soudobé reality. „Psal jsem o reálných zkušenostech. O věcech, které jsem četl, slyšel nebo viděl. Dystopie na Black Sun není žádná imaginace. Měl jsem zkrátka pocit, že žiju v neustálé šedi plné polopravd a překroucených vzpomínek,“ řekl k tomu Spaceape v rozhovoru pro Euro Nomade. Postapokalyptické vyznění alba se pak bytostně pojí se Spaceapeovou nemocí: „Začal jsem přemýšlet o ozařování nejenom ve vztahu ke své probíhající léčbě, ale také jako o osudu, který nás všechny jednou postihne. V té době jsem se cítil velmi osamoceně, protože nikdo ve skutečnosti nemůže pochopit, čím v dané chvíli procházíte. Chtěl jsem se proto přesunout do jiného času, v němž trpí všichni stejně jako já. Proto jsem začal psát příběh o Zemi vylidněné v důsledku blíže nespecifikované apokalyptické události, po níž svět zůstal zamořený radiací.“

Vize

Novinka Killing Season navazuje na Space­apeův projev v Xorcism – také aktuální desku ovlivnily emocionální, psychické i spirituál­ní dopady zkušenosti s postupující nemocí a blížící se smrtí. Tentokrát ovšem nejde o introspektivní zaříkávání, ale o řadovou nahrávku, která vznikla v rámci dosavadního žánrového experimentu i spolupráce s Kode9. Úvodní dva tracky Chasing a Beast a následující Devil Is a Liar jsou nejenergičtějšími a nejrytmičtějšími skladbami nahrávky – táhne je současný taneční zvuk a hutný basový beat. Závěr EP se naopak rozvolňuje v ambien­tních plochách, a tím více v nich vyznívá Spaceapeův projev. Dojemná je skladba Pictures on the Wall, ve které se Spaceape vrací ke svým zkušenostem z nemocničního lůžka, z něhož měl výhled pouze na zdi pokoje a jedinou možností, jak se z tohoto stavu dostat, bylo cestovat v duchu časoprostorem.

Killing Season je sice krátkým, ale také velmi intenzivním završením unikátní spolupráce, která definovala postdubovou éru. Odešla postava, jež z mnoha důvodů nikdy neměla šanci prodrat se do mainstreamového světa – a nedostatečná reflexe Spaceapeova úmrtí tomu odpovídá. Nová nahrávka, stejně jako ty předchozí, ovšem jasně svědčí o síle vize, která bez přehánění ovlivnila historii taneční hudby.

Autor je hudební publicista a DJ.