Ve Francii při demonstraci zemřel člověk. K tragédii došlo během rozsáhlých protestů proti výstavbě megalomanské přehrady poblíž Nantes. Jaká je taktika protestujících a jaké prostředky při boji s demonstranty používají policejní jednotky?
Při protestech proti výstavbě přehrady Sivens v jihozápadní Francii na konci října zahynul ve střetech s policií jednadvacetiletý aktivista, student biologie Rémi Fraisse. Časový odstup od neštěstí snad umožňuje lépe popsat, co se při protestech nedaleko Toulouse dělo, i vztah mezi francouzskou policií a sociálním hnutím.
Mezi ekologií a anarchismem
V této souvislosti je pozornost médií obrácena především na radikální ekologické aktivisty, přezdívané ve Francii „les zadistes“. Přezdívka vyjadřuje způsob, jímž si aktivisté přivlastnili a přetvořili označení právní formy teritoriální správy velkých infrastrukturních projektů, jakým je například kontroverzní letiště Aéroport du Grand Ouest u NotreDamedesLandes poblíž západofrancouzského Nantes. Na „území určeném pro zástavbu“ (La zone d’aménagement différé, ZAD) v blízkosti ústí řeky Loiry se zformovala radikální opozice, která zkratku ZAD proměnila na „území určené k ochraně“ (Zone à Défendre). Rezistence vůči letišti dosáhla svého vrcholu na podzim roku 2012, kdy se policejním jednotkám dva měsíce nedařilo rozehnat aktivisty blokující příjezdové cesty ke stavbě. Výsledkem těžkopádných policejních manévrů tehdy byl spíše růst sympatií pro demonstranty v očích širší veřejnosti. Stát nicméně triumfoval v soudním líčení, které skončilo sérií trestů pro aktivisty zatčené na místě i ve spřátelených squatech v Paříži a dalších městech.
Opozice proti faraonským státním projektům není ve Francii žádným novým fenoménem. Už v sedmdesátých letech 20. století se po celou dekádu dařilo různorodé koalici ekologů, pacifistů, radikální levice i zastánců zájmů francouzských zemědělců vzdorovat plánům na rozšíření vojenského prostoru na jižním okraji Centrálního masivu, jenž se nazývá planina Larzac. Na tuto tradici navázaly letošní aktivity namířené proti výstavbě přehrady Sivens poblíž města Albi. Díky minulým bojům mohly stavět na dlouhodobé spolupráci rozmanitých iniciativ, jejichž společným zájmem je zachování ekosystému v povodí říčky Tescou. Strategie skupin, které ideově okupují průsečík mezi ekologií a anarchismem, čerpá z řady inspirací – od situacionistických akcí kočovných mimů až po silovou rezistenci taktiky black bloc. Obdobně různorodá je i politická podpora, jíž se protestujícím dostává (například od Nové antikapitalistické strany Oliviera Besancenota nebo od legendy antiglobalizačního hnutí francouzského venkova José Bového, který je v současnosti poslancem Evropského parlamentu za Stranu zelených).
Dostal, co si zasloužil
Zesnulý Rémi Fraisse se spíše než na politice podílel na environmentalistických aktivitách. V osudnou noc z 25. na 26. října policie i protestující vložili do vzájemných střetů pravděpodobně nejvíce potenciálu a Fraisse měl údajně trochu upito. To samozřejmě nemůže legitimizovat fakt, že jeden z členů speciálních policejních jednotek (CRS) do skupinky, jež po policistech házela kamení, hodil blíže nespecifikovaný předmět, který Fraisse fatálně popálil na zádech. S největší pravděpodobností se jednalo o policejní zábleskový granát. Policisté se zasaženému vydali na pomoc asi až po deseti minutách, kdy už bylo příliš pozdě.
V povodí Tescou ale zdaleka nešlo o jediné pochybení jednotlivce v uniformovaných řadách. Rozkazy ostře s protestujícími zatočit dostávali policisté už od začátku října, kdy spustili ofenzivu proti kempujícím demonstrantům, během níž jim ničili automobily, stany a další vybavení. Jednou z obětí této eskalace byla dívka, které policejní ničení vozidla způsobilo zranění s trvalými následky. Následně v říjnu přitvrdili i demonstrující a vedle útoků kamením se jejich přímé akce zaměřovaly především na sabotáže stavebních strojů.
Po smrti Rémiho Fraisse se situace v Sivens zakonzervovala a na přehradě se omezily, byť pravděpodobně jen dočasně, stavební práce. Došlo také k sérii demonstrací, vyjadřujících nesouhlas s policejní brutalitou, pomalým vyšetřováním incidentu i prostou úctu k mladé oběti. Podle informací několika mainstreamových médií se v Toulouse, Nantes, Rennes i v Paříži mezi demonstranty pohybovali policejní infiltrátoři, kteří se násilným chováním snažili eskalovat situaci a delegitimizovat protestující jako prachsprosté pouliční výtržníky. Podobné zprávy ale francouzské ministerstvo vnitra odmítlo: jediní neuniformovaní policisté, kteří se mezi protestujícími pohybovali, prý byli označeni oranžovými páskami a jejich úkolem naopak bylo případné násilí tlumit. Podle ministra vnitra Bernarda Cazeneuva je naivní si představovat, že by neuniformovaní policisté na uniformované házeli kameny a jiné předměty. Ať už tomu bylo jakkoli, virální video, na němž jeden z příslušníků CRS protestujícím říká, že Fraisse dostal to, co si zasloužil, pravděpodobně vhodně ilustruje převažující náladu v policejních sborech.
Autor je spoluzakladatel Centra pro studium populární kultury.