Současné adaptace Sherlocka Holmese dávají prostor mnoha novým interpretacím nejen jeho hlavních postav, ale i vztahů mezi nimi. Je Holmes asexuál, gay, zvolil si život v celibátu, nebo nakonec skončí s Watsonem, který je vlastně žena? Možnosti jsou otevřené.
„Dva muži, kteří intimně znali jeden druhého“, tak popsal vztah slavného detektiva Sherlocka Holmese a jeho pomocníka doktora Johna Watsona sám autor Arthur Conan Doyle. Jasnější a zároveň nejednoznačnější popis vztahu dvou slavných literárních hrdinů, kteří sdíleli byt v Baker Street 221B, si tvůrkyně a tvůrci fanouškovské fikce (ale i filmoví a televizní scenáristé) nemohli přát. Připočtemeli detektivův absentující milostný život, celkový nezájem o ženy a fakt, že nejsilnější citové pouto Holmes chová ke svému příteli, queer interpretace je nasnadě. Ačkoliv by se z historického hlediska dal vztah Holmese a Watsona označit jako takzvané romantické přátelství (které mohlo, ale nemuselo zahrnovat erotickou stránku vztahu), již několik desítek let převládá tendence interpretovat jej jako milenecký.
Nejen vyplňování mezer
Queer čtení je specifickou recepční praktikou, kdy jsou překračovány heteronormativní hranice původního (kanonického) textu a postavy jsou umisťovány do zcela nových rámců. Jako jedna ze základních příčin queer čtení bývá uváděna absence LGBTQ postav v původní umělecké tvorbě. V současné době je však tato tvorba spíše vyjádřením osobních preferencí, snahou vypořádat se s neadekvátní reprezentací a/nebo projevem vlastního nekonformního vztahu k genderovým kategoriím. A i když se často uvádí, že naprostá většina autorů slash fanfikcí, založených právě na queer čtení, jsou heterosexuální ženy, tuto domněnku celkem přesvědčivě vyvracejí výzkumy z poslední doby. Zároveň neplatí ani další představa, že veškerá fanouškovská tvorba obsahuje sex, někdy se fanynky a fanoušci pokoušejí vyplnit mezery či napravit to, co se odehrálo v kanonickém textu, nebo zkrátka nechtějí své oblíbené postavy opustit.
Fanfikce s přívlastky „slash“ (mužské homosexuální párování) nebo „femslash“ (lesbické párování) představuje široké spektrum kreativní činnosti, k níž patří nejen různé literární útvary, ale také výtvarná díla, hudební videa nebo písně. Fanouškovská tvorba je neustále se rozvíjející fenomén, který prostupuje všechna média a díky internetu je poté opět spojuje.
Je pochopitelné, že s fanfikcí je úzce spojen problém týkající se autorských práv, který provází fanouškovskou tvorbu od jejího vzniku. V případě holmesovského fandomu to však neplatí, protože na konci roku 2013 prohlásil chicagský federální soud postavu Sherlocka Holmese za veřejné vlastnictví, a je s ním tedy dovoleno nakládat zcela volně.
Variabilita párování
Slash fanfikce tvoří téměř polovinu veškeré fanouškovské produkce a na vrcholu oblíbenosti všech mužských „shipů“ (zkratka anglického označení pro vztah – relationship) se drží právě Holmes a Watson. Jednotlivé páry se většinou označují spojením jmen obou aktérů, například Johnlock nebo – s odkazem na výraz slash, který v angličtině znamená lomítko naznačující vztah mezi těmito osobami – Sherlock/John. To, že jsou Sherlock Holmes a John Watson nejoblíbenějším párem, ovšem neznamená, že neexistují i jiná párování. Lze najít všechny možné dvojice, dokonce i heterosexuální (ty však nejsou tak časté) nebo incestní (například Holmescest, neboli vztah Sherlocka a jeho bratra Mycrofta).
Už dávno neplatí tvrzení, že v kanonickém díle musí existovat mezi hrdiny určité napětí, gay/lesbický subtext, který je ve fanouškovské tvorbě vlastně jen rozvíjen. Jen těžko by se totiž daly vysvětlit slashové crossovery, tedy taková díla, která propojují více kanonických textů. Stejně jako bychom neměli zapomenout zmínit žánr real person slash, který je lehce problematický z etického hlediska, neboť se jedná o párování reálných postav, například herců (oblíbenými objekty jsou samozřejmě představitelé Holmese a Watsona v seriálu BBC Sherlock Benedict Cumberbatch a Martin Freeman).
Je Watson žena?
Nejasnou sexualitu Sherlocka Holmese lze ale vysvětlit i jinak. Steven Moffat a Mark Gatiss, scenáristé Sherlocka, interpretují Holmese zcela explicitně jako „vysoce funkčního sociopata“, osobu s Aspergerovým syndromem, jímž je vysvětlena nejen jeho neschopnost navazovat běžné sociální vztahy, ale také jeho genialita. Dokonce i Sherlockův obdiv k Irene Adlerové se zdá být spíše oceněním mentálních schopností soupeřky než čímkoliv jiným. Otázka je, zda si Holmes svůj „celibát“ vybral, jak naznačuje jeho výrok, že se oženil se svou prací, nebo zda prostě o vztahy nemá zájem, protože ho nudí. A tak stejně jako u všeho jiného záleží právě na divácké interpretaci. Komu přitom záleží na tom, že Moffat Holmesovu asexualitu popřel?
Se zajímavou interpretací Holmese a Watsona přišli tvůrci amerického seriálu Sherlock Holmes: Jak prosté (Elementary, 2012), kteří z doktora Watsona udělali doktorku Watsonovou. Rozhodně se ale nejedná o něco převratného, neboť s myšlenkou, že Watson byl žena, přišel už v roce 1946 americký spisovatel Rex Stout, který ve svém humoristickém eseji Watson byl žena (Watson was a Woman) vyřešil s pomocí deduktivní metody, vypůjčené od samotného Holmese, nejen pravou identitu Johna Watsona, ale i tajemství jediné ženy, která kdy upoutala Holmesovu pozornost – Irene Adlerové. Navíc, pokud by snad s touto myšlenkou nepřišel Stout, jistě by se o to postaral fandom Sherlocka Holmese, kde koluje povídek, v nichž je Watson ženou, nespočet.
Návnada pro queer publikum
Homosexuální náznaky se ve filmových a televizních adaptacích objevují už od sedmdesátých let, ale až v poslední době dochází k explicitním narážkám na podstatu Holmesova a Watsonova vztahu. Queerbaiting, jak už název sám vypovídá, užívají tvůrci především k navnadění homosexuálních diváků, slibují ale něco, co nemají v úmyslu splnit. Je známé, že divačky a diváci náležející k sexuálním minoritám bývají velmi loajální. S tím počítal i Guy Ritchie, který spolu s Robertem Downeym Jr. prohlašoval, že jejich filmy Sherlock Holmes (2009) a Sherlock Holmes: Hra stínů (Sherlock Holmes: A Game of Shadows, 2011) budou mít zřetelný homoerotický nádech. Divačky a diváci, kteří se těšili na queer subtext v těchto dvou snímcích, však byli zklamaní.
O to větší překvapení připravili těmto diváckým skupinám Moffat s Gatissem v seriálu Sherlock. Nechali se slyšet, že tím nejzajímavějším na Doyleově díle jim připadá právě Holmesovo a Watsonovo přátelství, a proto mu věnují tolik prostoru, současně ale popřeli, že by mezi postavami „bylo něco víc“. Čím více se jejich vztah prohlubuje, tím hlasitější jsou jejich protesty. Přesto tvůrci Sherlocka zašli v queer interpretaci ze všech adaptací zatím nejdál. Nad vztahem protagonistů visí otazník v průběhu všech tří řad. Tápe paní Hudsonová, tápe Mycroft Holmes, tápou Watson s Sherlockem a nakonec tápe i divák. A patrně právě tato nejistota je pro mnohé tak přitažlivá.
Autorka je filmová teoretička.