Procházky, výpravy a návraty Umberta Eca -literární zápisník

Knižně vydané univerzitní přednášky věhlasných badatelů otevírám rád – povedou­li se, nabízejí přístupné a v nejlepším slova smyslu „čtivé“ uvedení do autorových teorií a přístupů, které nebývá zatíženo zbytečnými a uspávajícími akademismy, meta­metodologicko­terminologickým obcováním a amazonský prales připomínajícím poznámkovým aparátem, jež si odborné humanitní psaní jindy tak často vymiňuje (když už třeba ne z naturelu autorova, tak proto, aby byli upokojeni všemocní a vrtošiví posuzovatelé Vědecké Hodnosti). Čtení Bourdieuových přednášek z Teorie jednání či Ecových Šesti procházek literárními lesy nabízí jinak těžko zprostředkovatelnou radost z bezprostředního „živého“ setkání s neotřelým a inspirativním myšlením. Zkrátka ideální vstupní texty každému, byť jen vlažnému zájemci o obor.

Nový soubor přednášek druhého z výše uvedených publikovalo v loňském roce nakladatelství Argo pod skromným titulem Zpověď mladého romanopisce. Případnému literárněvědnému novokřtěnci či zaujatému mimo­oborovému kolemjdoucímu mohou asi i tyto texty nabídnout velký zážitek. Někomu, kdo už měl příležitost se s Ecovým myšlením alespoň zběžně seznámit, ale při jejich pročítání dost možná přijdou na mysl kacířské dohady o limitech žánru a nezábavnosti opakovaných vtipů.

Zpověď se totiž může jevit toliko jako svazek pro fanatické sběratele, kteří si touží uchovat co možná největší summu velkého Itala (nebyl by to ostatně první takový případ, takřka pětisetstránkový výbor z novinových sloupků Poznámky na krabičkách od sirek plnil snad alespoň podobnou funkci, souvisle číst se totiž ani při největší snaze nedal). Ostatním ale útlá kniha nabídne převážně jen reformulace už jinde vyřčeného, badatelské návraty a opětovné promýšlení, které vede k takřka totožným závěrům. Jasnosti a tematické zaostřenosti Procházek (ovšem ani průraznosti volnějších Mezí interpretace) nedosahuje, zato je místy trochu otrocky znovu přeříkává. Není jistě sporu o tom, že sedět v zaplněné univerzitní aule a poslouchat tyto „odvozenější“ Ecovy přednášky může být velkou a obohacující zkušeností, v tištěné podobě už podstatnou část oné přednáškové magie přítomného okamžiku pozbývají. Nejprůzračněji to dokládá závěrečný oddíl knihy, pojmenovaný Mé seznamy: Eco zde totiž rozsáhle (někdy až na ploše několika stran, pravda, tištěných velmi vzdušně, aby stránky nabíhaly) cituje z cizích i svých vlastních literárních prací. Přibližujeme se zde možná až k hranici mezi přednáškou a autorským čtením. Nerozumějte mi špatně, autorské čtení může být strhující zážitek. Pochybuji jen o smysluplnosti přetiskování jeho textového záznamu.

Ani druhá loňská Ecova publikace není v přísném slova smyslu vědecká: Dějiny legendárních zemí a míst přináležejí do nyní už čtyřsvazkového autorského cyklu výpravných, bohatě ilustrovaných a kvalitním papírem i vazbou vybavených opusů (předcházely Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti a Bludiště seznamů), jež se vždycky šťastně vynoří právě včas, aby jako hodnotný dárek zamířily pod vánoční stromečky všech intelektuálů. Obsah zde ale naštěstí za formou nijak nezaostává: kniha nezapře svůj v podstatě antologický charakter, jednotlivé dílčí výpravy do proslulých i pozapomenutých bájných krajin a prostor jsou natolik výtečně badatelsky připravené a poutavě sepsané, že čtenáře občasná nahodilost a odvozenost ani nezačne rušit.

I zde Eco občas kráčí ve stopách svých starších textů, odkrývání geneze legendy o Rennes­le­Château tak například upomene na brilantní literárněhistorické demaskování takzvaných Protokolů sionských mudrců. Ecovy pozorné popisy Atlantidy, Lemurie i Eldoráda se nespokojují s pouhým cestovním katalogem vytoužených destinací eskapistických snílků, ale pokaždé otevírají i kontexty vztahu imaginárního a reálného, když sledují politické, ideologické, náboženské či obecněji kulturní konsekvence hledání a nacházení různé, a přitom stále něčím stejné legendární terry inkognity.

Strhující a dobře prezentovaný předmět zájmu vrátí lesk i staré, mnohokrát použité metodě. Zpověď může Ecův věrný čtenář směle vynechat, o Dějiny legendárních zemí a míst by se ale neměl ochudit.

Autor je bohemista.