Prvního května se v Miláně veřejnosti otevřela Všeobecná světová výstava Expo 2015. Její zahájení doprovázely v milánských ulicích bouřlivé a násilné protesty. Původní sdělení a argumenty hnutí Anti-Expo byly podle některých aktivistů pohřbeny militantními účastníky největší demonstrace.
Letošní Expo v Miláně od začátku provází skandály, korupce a zpoždění. V důsledku toho se realizovaná výstava významně liší od projektu, který vyhrál soutěž vyhlášenou Bureau International des Expositions. Jednou z hlavních změn bylo zrušení projektu Planetární botanické zahrady, díky němuž měl po skončení Expa vzniknout na periférii Milána velký městský park. Důvodem byl tlak developerů na milánský magistrát. Ti si vymohli, že své pozemky pouze pronajmou společnosti EXPO 2015 S.p.A., která výstavu organizuje, a po ukončení výstavy bude možné v areálu Expa – na jedné z posledních velkých zelených zón na periferii Milána – vybudovat nové developerské projekty.
Další problémy přišly v květnu minulého roku, kdy byla celá řada vrchních manažerů společnosti EXPO 2014 S.p.A. zadržena a stíhána za korupci. V klepetech skončil například i vedoucí stavební divize Angelo Paris. To znamenalo pro přípravy Všeobecné výstavy další zdržení, které vedlo část tisku k obavám, že se práce do zahájení výstavy nepodaří dokončit. I proto byla celá řada urbanistických projektů spojených s výstavou nakonec odložena ad acta.
Zneužívání dobrovolnické práce
Vedle urbanistického rozměru se však Expo stalo i velkou ideologickou mašinou. Hlavní italská média nešetřila chválou Všeobecné výstavy, která má mít pozitivní efekt na italské hospodářství a na image a prestiž země v zahraničí. V posledním roce mediální kampaň dorostla do vskutku bizarních rozměrů: političtí a ekonomičtí komentátoři psali o spásných efektech Expa, zatímco jejich kolegové ve stejném vydání rozplétali nitě korupce a klientelismu, bez nichž se neobejde asi žádná velká akce nikde v Evropě.
Mediální unisono občas přerušovali jen aktivisté a intelektuálové ze sítě Attitudine No Expo, do které jsou zapojena sociální hnutí, italští campesinos a část občanské společnosti. „Expo je toxickým narativem, jehož cílem je vytvořit mystifikační obraz, jenž odtahuje pozornost od spekulativních efektů, doprovázejících všechny podobné velké akce, třeba od fenoménu práce zadarmo,“ poukazuje boloňský kolektiv spisovatelů Wu Ming na jednu z kritik, již síť Attitudine No Expo otevřelo. Všeobecná výstava měla být podle politiků a médií velkým impulzem pro tvorbu nových pracovních míst. Realita je však taková, že výstava využívá masivní dobrovolnické a agenturní práce. Aktivisté tvrdí, že Expo je laboratoří pro reformy vlády Mattea Renziho: prekarizuje pracovněprávní vztahy a zneužívá masivní nezaměstnanosti absolventů, kteří jsou ochotní vykonávat práci zadarmo, a to jen kvůli položce v životopise.
Tak výrazné využívání práce zadarmo ovšem umožnila dohoda mezi pořadatelskou společností a třemi největšími odborářskými konfederacemi, jež zřejmě chtěly na kůži a peněžence mladých pracujících ukázat svou státotvornost. „Tato dohoda tak poprvé zakotvila práci zadarmo do italského pracovního práva a legitimizovala nekalou konkurenci u dobrovolníků, kteří jsou samozřejmě bez viny, ale nyní stojí proti těm, kteří vykonávají profesi turistického průvodce, překladatele či veletržního zřízence,“ říká ekonomický novinář Roberto Cicarelli.
Greenwashing korporací
Pod palbou kritiky se ocitla také samotná ideová náplň Všeobecné výstavy, tedy ekologicky udržitelné zemědělství a energetika. „CocaCola, McDonald’s, Nestlé, Eni, Enel, PioneerDupont, SelexEs a některé další firmy sponzorující jednotlivé národní pavilony jsou spoluodpovědné za znečištění moří i pevniny, masové kácení lesů, špatné pracovní podmínky, týrání hospodářských zvířat či rozšíření zbraní a technologií dozoru pro vojenské a civilní účely,“ tvrdí aktivisté z Attitudine No Expo společně s italskými campesinos, pro něž Expo představuje především velký greenwashing nadnárodních firem.
Všechny tyto kritiky dosáhly svého „bodu varu“ při demonstraci, která se konala první květnový den a jíž se zúčastnilo až 50 tisíc lidí. Při protestu došlo k potyčkám a riotům, jež zanechaly na hnutí AntiExpo výrazné šrámy. Podle nemalé části aktivistů násilnosti zastínily původní obsah protestů a někteří z nich obviňují black block demonstranty, že si protest přivlastnili a zneužili jej. Současně však radikálnější křídla upozorňují, že rioty byly alespoň formou konfliktu, narušující zajetí města Expem, jež symbolizovalo vytyčení červených zón podél trasy pochodu. Celá situace však ukazuje, že ačkoliv AntiExpo vzneslo do veřejné debaty důležitou kritiku, nenalezlo pro sebe vhodnou praxi, jež by dokázala být sice konfliktní, ale také srozumitelná a otevřená participaci.
Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.