eskA2látor 2

Na konci léta se opět ozval muž, jehož význam pro utváření současného českého státu je stále nedoceněn. A lituje toho jistě především on sám. Podílel se například na očištění našeho státu od nepříjemných cizokrajných jevů, vždyť sdílet republiku s někým, kdo má vyšší horu, než je Sněžka, je nemyslitelné. Na­­učil nás přetvářce, když na odiv ukazoval svou panelákovou skromnost, ale využíval veškerý komfort svých funkcí. Naučil nás, že schematismus bolí míň než kritické myšlení. Od těch dob jsou lyže pravicové a voda v petce levicová a nikdo se neptá proč. A protože Češi mají rádi pohádky, stal se živoucím Broukem Pytlíkem, který pracuje, když všichni spí, a všechno ví. Ostatně jeho souznění s pohádkovou říší se potvrdilo i v nedávné petici­nepetici, neboť většina jejích signatářů se rekrutovala z řad pohádkových bytostí. Především nám však ukázal, že to, že se o nikoho nezajímáme a nikomu nic nedlužíme, i kdyby nás stokrát obdaroval, je důvodem k hrdosti, kterou je nutné pěstovat. Václav Klaus se zkrátka zasloužil o český stát jako málokdo.