Obyčejný život za hranou zákona

Ještě předtím, než se americký spisovatel a scenárista Nic Pizzolatto stal jedním z nejžádanějších autorů Hollywoodu, snažil se prosadit na literárním poli. Vydal sbírku povídek Between Here And the Yellow Sea (Mezi tímto místem a žlutým mořem, 2006) a později román Galveston (2010). Ten se nyní v překladu Martina Pokorného dostává do rukou i českému čtenáři. Knižní klub se nepochybně snaží těžit z popularity televizního seriálu Temný případ (True Detective, 2014), k němuž Pizzolatto napsal scénář. Ostatně s úspěšným seriálem má román mnoho společného.

Hlavní postavou i vypravěčem je Roy Cady, člověk zvyklý dělat v New Orleans špinavou práci pro východoevropského gangstera Stana Ptitka. Hned v úvodu knihy na něj ale jeho zaměstnavatel nastraží léčku, s jejíž pomocí se ho hodlá navždy zbavit. Hrdina se však s notnou dávkou štěstí ze smrtelné pasti vymaní, respektive prostřílí. Z místa činu prchá společně s mladou prostitutkou ­Rocky, která je jedinou další přeživší osobou utajeného masakru. Míří do Texasu, kde se oba narodili. Temná literární road movie začíná.

Jde to od plic

Ještě předtím, než unikl své smrti, se Cady dozvěděl, že má rakovinu plic. Tato nemoc nás provází celým příběhem. Rentgenový snímek napadených plic, který tvoří ústřední motiv povedené grafické úpravy knihy, je také centrálním motivem vyprávění: propojuje mikroúroveň příběhu (psychologie Roye Cadyho) s jeho makroúrovní (louisianská krajina). Tato sofistikovaná metoda vyprávění se stala Pizzolattovým poznávacím znamením a možná také důvodem, proč se Temnému případu dostalo tolik uznání ze strany diváků i kritiků.

Na nejzákladnější dějové osnově sledujeme plahočení smrtelně nemocného ranaře a jeho snahu uniknout nevyhnutelnému osudu. Postava vyprahlého, cynického a málomluvného gangstera připomene detektivky drsné školy, především Raymonda Chandlera, a estetiku filmu noir. Nemůže zde samozřejmě chybět vševědoucí mužský hrdina, který rázně vstupuje do životů ženských postav, ať už v roli zachránce, nebo naopak škůdce. Ostatně patriarchální rysy fikčního světa mnoho kritiků vyčítalo i Temnému případu. To, co ve čtyřicátých a padesátých letech hladce procházelo Chandlerovi, už dnes působí příznakově. I když se ale Pizzolatto v tomto bodě zarytě drží pravidel žánru, zhoubnou chorobou hlavního hrdiny se přece jen pokouší žánrové kulisy aspoň částečně nabourat. Vědomí blízké smrti dělá z Cadyho sice stále nebezpečného, ale zároveň křehkého zabijáka, který se na poslední chvíli pokouší zametat před vlastním prahem a dosáhnout smíření s vlastní existencí.

Výrazným tématem Galvestonu i Temného případu je předurčenost – postavy jsou odsouzeny k sehrávání předem daných rolí. Roy Cady se po úmrtí obou rodičů dostal do sirotčince a musel otročit na bavlníkové farmě. Jeho nedobrovolná společnice Rocky zase pochází z extrémně chudé bělošské rodiny, žijící na předměstí texaského zapadákova Orange, a z domu utekla kvůli sexuálnímu zneužívání vlastním otcem. Pizzolatto tím chování postav neomlouvá, spíše pod nánosy lží, sebezáchovné bezcitnosti a vypočítavosti hledá určitou lidskou bázi i u takových jedinců, o jejichž lidskosti má okolí silné pochybnosti. Lidskou masku ve výsledku nedostávají jen hlavní antihrdinové, ale i gangster Stan Ptitko nebo agresivní dělník, který před zraky svých dvou nezletilých dětí umlátí manželku na motelovém pokoji. Brutální, nelidské chování Pizzolatto předkládá jako výraz nejvyšší zoufalosti, jako čin zvířete zahnaného okolnostmi do kouta.

Není úniku?

Pizzolattův deteminismus je důsledný. Nevychází jen ze sociálního postavení či rodinných poměrů, ale i z geografické situovanosti. Postavy Galvestonu mají zkrátka smůlu i v tom, že se narodily v nejpřehlíženějším koutě Spojených států. Téměř neviditelnou, ale důležitou úlohu v tomto pseudodetektivním příběhu hraje průmyslovou výrobou zamořená a zohyzděná krajina Louisiany, přestože v knize není ani zdaleka tak impozantní a vizuálně přitažlivá jako v první sérii Temného případu. Pro vyznění příběhu je nicméně zásadní. Industriálními zplodinami nasycená půda má svou paralelu v rakovině plic Roye Cadyho. Těžko nalézt přiléhavější obraz devastujícího vlivu zamořeného životního prostředí na individuální osud jednotlivce. Nadosobní činitel se prožírá do sféry intimního, okolí nezastavitelně vstupuje do subjektu a kompletně jej proměňuje. Protiváhou je moc divoké přírody, která pohlcuje ruiny někdejšího bavlnářského a chemického průmyslu rozeseté po krajině a zahlazuje stopy lidského působení. Jako nejvyšší instance se konstantně ozývá hučení blížícího se hurikánu, proti němuž jsou všichni gangsteři světa bezmocní.

Ústředním tématem knihy je tak snaha o vymanění se z pout determinismu, jež všechny postavy příběhu pevně svírají – je zde útěk před kariérou profesionálního zločince v případě Roye Cadyho, před ponižující minulostí i přítomností u Rocky nebo před temnou vidinou dospívání ve společnosti sadis­tického otce alkoholika v případě její tříleté sestry Tiffany. Skrze ni se nakonec všem podaří svým způsobem uniknout osudu, i když některé z nich to bude stát život.

Současný americký horor se do Galvestonu promítá jen prostřednictvím satanistických symbolů a malůvek na autobusových zastávkách a opuštěných objektech, román na rozdíl od Temného případu neusiluje o obecnost mytologických rozměrů a zůstává při zemi, což z něj dělá o poznání konvenčnější umělecký zážitek. I když ale kniha oproti seriálu působí „civilněji“, dotýká se podobných otázek – v první řadě hledání skutečné svobody mimo ekonomická, sociální a geografická omezení. V hávu napínavého gangsterského thrilleru nám ukazuje, jak je taková svoboda nesamozřejmá a nakolik je její ideál vzdálený životu obyčejných lidí. Obyčejných i tehdy, když se náhodou ocitají za hranicí zákona.