Německý politik Thilo Sarrazin ve své poslední knize Teror ctnosti dále rozvíjí kontroverzní myšlenky, které rozpracoval už v prvotině Německo páchá sebevraždu. Svým důrazem na národnostní a genetickou podmíněnost se tento sociální demokrat mnohdy ocitá na jedné lodi s fašistickými xenofoby.
Bývalému spolkovému finančníkovi a politickému glosátorovi Thilu Sarrazinovi jistě nelze upřít schopnost vzbudit svými knihami pozornost. Bouřlivou diskusi vyvolala už jeho první knižní publikace Německo páchá sebevraždu (2010, česky 2011), v níž varoval před důsledky imigrace z muslimských zemí. K ohlasu této knihy se Sarrazin vrací i v nejnovějších esejích sdružených v knize Teror ctnosti (Der neue Tugendterror, 2014). Titulním „terorem ctnosti“ je míněna především idea rovnosti, která podle autora vede ke zhoubě v podobě multikulturalismu, genderové teorie, inkluzivního vzdělávání a přebytečně štědrého sociálního systému. Čtenáře možná překvapí, že Sarrazin se nehlásí k žádnému z proudů konzervativní pravice a zůstává členem německé sociální demokracie.
Proti křesťanství
Ohlasům na svou prvotinu věnuje Sarrazin celou kapitolu a opakovaně se k nim vrací v celé knize. Na odmítavou reakci rodné strany, médií a vládních kruhů vzpomíná až bolestínsky, stylizuje se do role nepohodlného štvance a zmiňuje i dopady na svůj rodinný život. Je proto s podivem, že autor je i nadále členem sociální demokracie, tedy strany založené na ideji emancipace. Ve svém nacionálně a genetikou formovaném pohledu na společnost se Sarrazin často dostává až za hranici fašismu, nejvíce v žaludku mu ovšem leží idea rovnosti jako sdílení sociálních práv. Vyvstává tak otázka, co vlastně Sarrazina kdysi ke vstupu do sociální demokracie přimělo. V politice se totiž rozhodně nedržel stranou. V první dekádě 21. století byl například členem představenstva Spolkové banky.
V Teroru ctnosti se Sarrazin pokouší vytvořit komplexní obraz nepřátelské ideologie politické korektnosti, která podle něj podkopává zdravé základy soudobé německé společnosti. Součástí jeho výkladu je i historický exkurs k počátkům „teroru ctnosti“, který údajně vyústil v rovnostářské ideje současnosti. Ačkoliv kritika obsahuje mnohé konzervativní stereotypy (například v pojímání Francouzské revoluce jako pouhé krvavé lázně v protikladu k revoluci americké), Sarrazin leckdy vychází spíše z pozice liberálního fortuynovského fašismu. Zlatým údobím lidských dějin pro něj zůstává antické Řecko a raná římská republika, kdy i přes existenci otrokářského řádu a společenských nerovností existovala politická a náboženská pluralita.
Kořeny vnucované ctnosti leží podle Sarrazina až v době křesťanství, které se svou monoteistickou vírou přineslo koncept absolutní pravdy. Ten se uplatnil při pořádání křižáckých výprav nebo v činnosti inkvizice. Sekularistickou verzí tohoto monopolismu ctnosti jsou potom politické procesy Francouzské revoluce i bolševické čistky. Jeho současná podoba pak podle Sarrazina vrcholí v ideologii rovnosti, která se projevuje v nadbíhání etnickým minoritám, genderovým teoriím nebo stejnopohlavním párům. Celý tento autorův koncept určuje ideologicky podbarvená vykonstruovanost, povrchní pozorování dějin a vyumělkovaná kauzalita. Vydávání multikulturalismu za totalitní ideologii postrádá argumentační zdůvodnění. Dobře to známe z rétoriky mentálního suterénu české pravice, který stále častěji proniká do politického mainstreamu.
Karikaturní nepřítel
Jádrem knihy je uvádění pomyslných artikulů politické korektnosti na pravou míru. Sarrazin přitom nepolemizuje s konkrétními autory nebo politikou – vytváří spíše karikaturní obraz nepřítele. V oněch přízračných scénách jeho světa pak dochází ke zničení svobody nastolením rovnosti, která znamená glajchšaltizaci tolik potřebných nerovností a soutěživosti. Stírají se rozdíly mezi etniky i kulturami a Německo zůstává zaplaveno minoritami z arabských zemí, jež Sarrazin považuje za mentálně méněcenné. Homosexuální svazky jsou vydávány za manželství, ačkoliv z nich pro německou budoucnost nemůže vzejít žádné potomstvo. Přirozené sklony mužů a žen jsou deformovány vlivem genderové ideologie. A talenty nejnadanějších dětí jsou ničeny a promrhány inkluzivním způsobem výuky.
Sarrazin se při obhajobě uzavřenosti, individualismu orientovaného na výkon a konzervativně uspořádaných lidských vztahů stylizuje do role osamělého proroka na poušti. Jeho knihy mají ovšem vysoké náklady a dobře se prodávají. Před fasádou akademické serióznosti a odvoláváním se na genetickou podmíněnost lidské společnosti je potřeba být na pozoru. S režimem postaveným na selekci a masivním zneužívání genetiky jsme se v Německu už setkali.
Autor je historik.
Thilo Sarrazin: Teror ctnosti. Přeložil František Štícha. Academia, Praha 2015, 336 stran.