Osudné hry stárnoucích mužů

Dvě klasická komiksová alba scenáristy Pierra Christina a kreslíře Enkiho Bilala přinášejí dva politické příběhy o znuzení i zaťatosti stáří, o občas až nerozlišitelných podobnostech třeba i protichůdných ideologií a o vnitřních pnutích ve zdánlivě monolitických strukturách. Svazek Teorie rozpadu je tvořen samostatnými, pouze žánrově a tematicky příbuznými pracemi Falangy černého řádu (1979) a Na lovu (1983), přičemž druhá uvedená je doplněna o pozdější Epitaf (1990), dopovídající ilustrovanou prózou osudy jednotlivých protagonistů. V jedné dvousetstránkové knize tak český čtenář dostává k dispozici dvě silná a pro vývoj evropského komiksu podstatná díla, která nejenže nezastarala, ale podnes dokážou strhnout a uchvátit formou i obsahem.

Frankofonní komiks byl na počátku sedmdesátých let minulého století stále ještě většinově utvářen stereotypně žánrovým čtením: téměř veškerou dobovou produkci bylo možné přiřadit k některé ze zavedených a stabilně výnosných kategorií, jako jsou humoristický komiks, akční příběhy, science fiction, heroic­ká fantasy, krimi či detektivka. Nadcházející dekáda však tento stav změnila a zřetelně vyznačila cestu kontinentálního komiksu k jeho dnešní výrazové i tematické rozrůzněnosti. Ann Millerová označuje ve své knize Jak číst ­bande dessinée (2007) sedmdesátá léta za údobí expanze a experimentu a Christinova a Bilalova alba z přelomu desetiletí lze při snaze o konstrukci dějinného narativu snadno chápat jako vyústění této progresivně emancipační etapy. Příklon k příběhům „ze současnosti“ (třebaže někdy fantaskně posunuté) a k výrazně politicky nasycovaným vyprávěním byl totiž jednou z klíčových tendencí uvedeného období.

Lov na falangy

Ať už se zde vypráví o vyřizování starých účtů, ke kterému se po dekádách útlumu odhodlají dvě znepřátelené, a přitom velmi podobné skupiny veteránů španělské občanské války (Falangy černého řádu), nebo o smrtícím lovu komunistických aparátčíků, stíhaných selháváním ideologií i životních funkcí, pokaždé v podstatě jednoduché příběhové konstrukce slouží jako východiska k netriviálnímu ohledávání politiky, ideologie, ale také způsobů, jak se muži vyrovnávají s přízraky i příznaky stárnutí. Vytyčeného úkolu se zde přitom ústrojně ujímá jak scenárista, tak výtvarník: ten první obdivuhodně zvládá na relativně skromné ploše opatřit každého z početných protagonistů rozlišitelnými charakterovými rysy i specifickou rolí v příběhu, druhý pak dává průchod své fascinaci omšelostí, ať už se jedná o těla bojovníků nebo fasády budov, a působivě vykresluje atmosférické prostory stíhané krvavou pamětí 20. století.

Jistě, ne vše je dokonalé, ale i v drobných nedostatcích jako by se obě alba komplementárně doplňovala. Jestliže ve Falangách působí Bilalova stránková kompozice a kresba (a zejména jeho práce s barvou) oproti pozdějšímu Lovu přece jen o trochu méně osobitě a vyzrále, v pozdějším komiksu zase trochu polevuje Christin, který tu jednotlivé postavy nechává čas od času toporně a dlouze vyprávět svá osobní (respektive národní) traumata. Nic to však nemění na skutečnosti, že zde má čtenář co do činění s výjimečně zdařilými a stále aktuálními díly. Otištění v jedné společné knize jim velmi svědčí a vybízí k usouvztažňujícím interpretacím.

Precizní ediční výbava

Teorie rozpadu navíc zaslouží pochvalu i za ediční zpracování. V kontextu produkce nakladatelství Crew, jež řadu Mistrovská díla evropského komiksu vydává, jde o jednu z nejlépe ošetřených publikací. Dvojici suverénně přeložených, precizně oletterovaných a kvalitně tištěných komiksových příběhů zde totiž doplňuje řada cenných materiálů. S výjimkou původního doslovu Ondřeje Neffa se sice jedná „jen“ o položky převzaté ze zdrojového francouzského vydání, jejich hodnota je však nesporná. Nad ostatní přitom v tomto ohledu ční především brilantní rozhovor ­Benoîta Peeterse s oběma tvůrci: devítistránkové interview obě přítomná alba důkladně kontextualizuje a nabízí i klíče k pochopení jejich důležitosti a formální i tematické inovativnosti. Kdyby takové materiály (­nebudou­li k dispozici rozhovory překladové, jistě by stálo za pokus zajistit původní) propříště do­­­plnily i další svazky této edice, posunulo by to už tak důležitou ediční řadu do pozice nedocenitelného průvodce po honosné evropské komiksové tradici, jež se u nás pohříchu stále ještě trochu cudně skrývá ve stínu kulturně invazivního severoamerického mainstreamu.

Autor je členem Centra pro studia komiksu ÚČL AV ČR a FF UP.