afrofuturismus

„Space is the place,“ zpívá sbor na stejnojmenné desce extravagantního jazzmana Sun Ra z planety Saturn a my se v čísle věnovaném afrofuturismu ptáme, proč zrovna vesmír je „tím místem“, k němuž zhruba od sedmdesátých let vzhlíží afroamerická komunita jako k zaslíbenému útočišti. Proč se umělci uchylují ke kosmickým kulisám, mimozemským vizím a žánru science fiction? Jedním z důvodů je to, že „pro dějinnou zkušenost Afroameričanů je sci-fi paradoxně až nepříjemně výstižným žánrem. (…) Odcizení, vytržení celých společenství afrických otroků z jejich přirozeného prostředí a jejich transport do Nového světa v mnohém kopíruje základní témata vědecko-fantastické literatury,“ píše Jan Bělíček, který celé téma sestavil. Vize útěchy a naděje ve vzdálených fikčních světech by dnes neměly být tak aktuální jako v sedmdesátých letech, ale bohužel jsou. Jen vesmír byl nahrazen nekonečnem kyberprostoru: „Počet Afroameričanů zastřelených za sporných okolností bílými policisty stoupá a segregační bytová politika dál rozděluje velká americká města. Proto se někteří umělci afrického původu uzavírají do sonických fikčních světů, kde mají příležitost existovat nezatíženi diskriminací.“ Nejinspirativnějším momentem afrofuturismu ovšem nejsou možnosti úniku, nýbrž nové scénáře budoucnosti, které nám mohou pomoct změnit současnost.