Přehled teorie války a míru

Evropský člověk se dnes cítí akutně ohrožen válkou, aniž by si dovedl dost dobře představit, jak by mohla v postmoderních podmínkách vypadat. Společná úzkost z toho, že by se konflikt mohl z televizních obrazovek jednou přesunout přímo mezi zdi našich domů, dává vzniknout řadě úvah na téma, jak takovému vývoji zabránit, popřípadě jak rozšířit oblast bez ozbrojených konfliktů trochu dál za Středozemní moře.

Je možný trvalý mír?

Podobným směrem se vydává i kniha německého politologa (dlouhodobě se zabývajícího filosofií dějin) Bernharda Sutora Od spravedlivé války ke spravedlivému míru. Optimistický podtitul Etapy a šance dějinného poučení zároveň předjímá dvojí autorovu ambici: poskytnout přehled evropského politického myšlení, zaměřený na otázku legitimity války, a zároveň provést analýzu současné situa­ce s výhledem do budoucna.

Sutor, věrný svému dlouholetému zaměření na otázky etiky v politice, shrnuje hlavní teorie mezinárodních konfliktů od antiky přes středověk až k novodobé církevní nauce o válce. Nakonec si klade otázku, do jaké míry je v současné době (text byl dopsán v roce 2004) reálné počítat s trvalým mírovým uspořádáním světové politiky. Zde však naráží jeho uvažování na zásadní limity.

Autor se pohybuje na příliš úzkém poli, aby si dokázal na vlastní otázky uspokojivě odpovědět. Sebelepší analýza fungování Společnosti národů a zahraničních politik nejmocnějších světových států musí dříve či později uchopit politiku jako sféru realizace lidských potřeb – místo, kde se střetávají nejrůznější ekonomické zájmy zúčastněných. Držíme­li se při výkladu mezinárodní problematiky úzké oblasti diplomatických vztahů a střídání politik jednotlivých prezidentských administrativ, unikají nám širší souvislosti politického provozu. Třeba determinace ekonomickou realitou, omezený manévrovací prostor politických představitelů, kteří vycházejí vstříc těm finančním skupinám, na nichž závisí bytí státu.

Sutor vzájemnou propojenost ekonomického a politického nevidí, a místy se dokonce zdá, jako by se jí až křečovitě vyhýbal. Pojetí politiky jako sféry realizace ekonomických zájmů uděluje klíčovým pojmům jako „volný trh“ jejich konkrétní historické konotace. Volný trh pro koho, pro jakého výrobce? Za jakým účelem? Jak například působí ovládnutí trhu zahraničním monopolem na domácí společnost, jaké nálady v obyvatelstvu vyvolává? Jak taková situace podmiňuje domácí vládní struktury v jejich rozhodování? Čtenář nemusí být přesvědčený levičák ani marxista, aby viděl, že bez této perspektivy je pohled na problematiku války a míru značně nekompletní. Je namístě klást si otázku, zda parciálnost autorem přijatého hlediska není tak velká, že znehodnocuje i jinak fungující logické analýzy.

Ohlédnutí za invazí do Iráku

Centrální úlohu v Sutorově interpretaci soudobé politické situace hraje druhá invaze amerických vojsk do Iráku v roce 2003. Bushovu administrativu podrobuje tvrdé kritice za to, že zneužila své pozice největší světové mocnosti a použila motiv obrany před nebezpečím jaderných zbraní jako zástěrku pro své vlastní mocenské zájmy. Sutor vznáší otázku, zda po této zkušenosti můžeme ještě doufat, že by OSN mohla někdy sehrávat ve světě důstojnější úlohu, než je kolbiště velmocenských zájmů. Současný čtenář se po událostech posledních let může nad podobnou bezelstností jen hořce pousmát, neboť tato otázka v debatě nad konflikty v Sýrii, Iráku nebo Libyi zcela ustoupila do pozadí.

Většina reálií, s nimiž kniha pracuje, dnes již zastarala natolik, že po práci sáhne spíše čtenář, který si bude chtít osvěžit paměť a připomenout si, jaké diskuse v Evropě vyvolala invaze USA do Iráku před dvanácti lety. Pokud však bude chtít prozkoumat třeba argumenty, které zaznívaly například ve francouzském či ruském prostředí (čili v zemích, o jejichž neúčasti na invazi se diskutovalo nejvíce), bude zklamán – autor používá takřka výhradně německé zdroje s občasným pohledem směrem za oceán, a to i ve výkladových pasážích o antických a středověkých politických teoriích.

Druhou možností je využít knihu jako stručný přehled teorie války a míru v posledních třech tisíciletích – to doporučuje v úvodu sám autor, když říká, že „spis je míněn především jako pomůcka pro politické vzdělávání ve škole i v dalším studiu“. Z tohoto hlediska je to snaha nepochybně úspěšná, i když více než desetiletý odstup a zejména omezení analytické perspektivy činí z pasáží týkajících se reálné světové politiky ve 20. století spíše materiál k polemice.

Autor studuje historii na FF UK.