Konec vzestupu Západu?

„Vzestup Západu je prostě jedinečným historickým jevem druhé poloviny druhého tisíciletí po Kristu. Je to příběh v samém srdci novodobých dějin. Je to možná ta nejtěžší hádanka, kterou musí historici řešit,“ tvrdí Niall Ferguson v úvodu knihy Civilizace s podtitulem Západ a zbytek světa (Civilization: The West and the Rest, 2011) a dodává: „A měli bychom ji vyřešit nejen proto, abychom ukojili svou zvědavost. Neboť pouze tehdy, odhalíme­li skutečné příčiny vzestupu Západu, můžeme si dělat naděje, že s jistou mírou přesnosti dokážeme odhadnout, jak blízko je nebezpečí našeho sestupu a pádu.“ Tuto „hádanku“ se uznávaný britský historik, který se českému publiku představil už knihami Válka světa (2006, česky 2008) či Vzestup peněz (2008, česky 2011), pokouší rozluštit v úvaze psané esejistickým stylem.

Imperialismus a instituce

Po rozpadu Říše římské až do počátku 16. století nic nenasvědčovalo tomu, že by Evropa mohla znovu nabýt bývalé slávy a stát se ve světě dominantní silou. Mezi východním a západním regionem Eurasie bylo jen velmi málo významnějších rozdílů v životní úrovni. Jak je tedy možné, že od tohoto období začalo několik malých západních států ovládat zbytek světa včetně mnohem vyspělejších asijských společností, a západní civilizace tak získala obrovské bohatství, vliv a moc? Ferguson zavrhuje tradiční vysvětlení „zločinným imperialismem“, protože většina tehdejších států – Čínou počínaje a Aztéckou či Inckou říší konče – byla imperiální. Vzestup Západu vysvětluje institucionálními a ideovými důvody. Ty popisuje v šesti kapitolách, věnovaných konkurenci uvnitř evropských států a mezi nimi, vědecké revoluci 16. a 17. století, právnímu státu, zastupitelské vládě a vlastnickým právům, moderní medicíně a konzumní společnosti jakožto důsledku průmyslové revoluce a pracovní morálky.

Právě tyto instituce a s nimi spojené myšlení a chování, které v ostatních částech světa explicitně neexistovaly nebo byly slabé, vedly podle autora k dominanci Západu. Například raketový vzestup Spojených států měl základ v garantovaném soukromém vlastnictví půdy na rozdíl od nepoměrně chudší Jižní Ameriky, pro Evropu zase byla její necentralizovanost komparativní výhodou oproti Číně.

K dobytí a kolonizaci velké části zbytku světa ale nevedla jen převaha Západu, svou roli hrály i „slabiny“ jeho rivalů, jak Ferguson přesvědčivě ukazuje na příkladu krize dynastie Ming v Číně 17. století.

Přežijeme 21. století?

Fergusonova kniha vychází v době, kdy se zdá, že tradiční dominance Západu pomalu končí v důsledku vzestupu Číny a dalších asijských tygrů a snad i nové vlny islámského fundamentalismu. V závěru knihy si proto autor klade otázku, zda lze pro záchranu západní civilizace něco udělat. Ztrátu dominantního postavení vidí autor realisticky: „Pravda, na věci, které kdysi oddělily Západ od zbytku světa, už nemáme monopol. Číňané mají kapitalismus. Íránci mají vědu. Rusové mají demokracii. Afričané dostávají (pomalu) moderní medicínu. A Turci mají konzumní společnost. To však znamená, že západní způsob fungování není na ústupu, ale až na několik málo zbývajících ohnisek odporu se mu daří téměř všude. Stále větší počet obyvatel zbytku světa spí, sprchuje se, obléká se, pracuje, tráví volný čas, jí, pije a cestuje jako lidé na Západě.“

Autor nezastírá podíl Západu na historických zločinech od imperialismu až po banálnost konzumní společnosti a důsledky povrchního materialismu. Zdá se mu ale, že západní civilizace „nabízí lidským společnostem ten nejpoužitelnější komplet hospodářských, společenských a politických institucí – institucí, které s největší pravděpodobností pustí uzdu lidské tvořivosti jedinců schopných řešit problémy, jimž čelí svět 21. století“. Poukazuje rovněž na to, že zatím žádná civilizace neudělala „lepší práci při vyhledávání a vzdělávání géniů, skrytých na pravém konci Gaussovy křivky rozložení talentu v každé lidské společnosti“. Otázkou ale je, zda jsme dnes ještě schopni onen „nejpoužitelnější komplet“ ocenit. Největšími hrozbami pro západní civilizaci nejsou podle Fergusona skleníkový efekt ani vzestup Číny, ale „naše ztráta víry v civilizaci, kterou jsme zdědili po svých předcích“ a „naše vlastní ustrašenost a neznalost dějin“.

I když text nepřináší klasické „velké vyprávění“ potřebné ke komplexnímu pochopení vývoje a charakteru nejen západní civilizace, kniha inspiruje k důležitým otázkám dalšího vývoje euroamerické civilizace v globalizovaném světě.

Autor je sociolog.