Parazitování na pokleslosti

Pod názvem Hong Kong Express se skrývá anonymní japonský producent a provozovatel labelu Dream Catalogue, na němž od ledna 2014 vyšlo již více než osm desítek titulů, které lze zařadit do ne zcela jednoznačně vymezitelných škatulek jako vaporwave, future funk nebo ­dream music. Všechny nahrávky jsou zdarma ke stažení. Činnost vydavatelství odstartovalo debutové album Hong Kong Express, přetvářející fragmenty komerční hudby v blýskavý ambient. Roztřesené samply světélkují zvláštní aurou a přitom zkoumají temnou stránku té nejprázdnější pop music. Projekt Hong Kong Express odkazuje na tvorbu hongkongského režiséra Wong Kar­waie, a to nejen svým názvem – koláže z jeho filmů jsou využity na obalech a citace a odkazy se objevují i v doprovodných textech k albům. Abstraktní hudba je tak doplněna o paralelní příběhy věnované tématům izolace či hledání intimity uprostřed přelidněného velkoměsta.

Dá­li se vůbec mluvit o estetice vaporwave, pak spočívá především v bezostyšném parazitování na výchozím materiálu. Těžko říct, jestli je taková strategie účinná a zda není identická s postmoderním eklekticismem a vyprázdněností. Na obranu žánru je třeba uvést, že není založen na taktice vybrat si od každého něco a výsledný produkt pak náležitě vycizelovat, ale systematicky využívá hudbu pokleslou, neobjevnou. Hostitelským organismem bývá zpravidla přeslazený disco pop, nejuhlazenější smooth jazz, různé druhy účelové a náladu ovlivňující hudby ze supermarketů či teleshop­pingů a podobně. Klíčovým zdrojem materiálu, ale i nástrojem distribuce jsou internetové strea­movací portály jako YouTube, Bandcamp nebo Soundcloud. V souvislosti s tvůrci vaporwave bývá upozorňováno na rozdíl mezi hudebníkem, jenž se zdokonaluje v použití svých nástrojů, a producentem, který pracuje s již existující hudbou či zvuky a většinou chrlí tituly jako na běžícím pásu. Hyperproduktivita je pro „producenta“ zkrátka standardem.

Odcizující mechanismy

Iniciační text Adama Harpera Vaporwave and the pop­art of the virtual plaza (Vaporwave a pop art virtuálního tržiště, 2012), zveřejněný na webu dummymag.com, spojuje fluidní estetiku vaporwave s akceleracionismem britského filosofa Nicka Landa, který se už v devadesátých letech zabýval závislostí na internetu, válčením tajných služeb v kybersféře nebo stíráním hranic mezi lidským organismem a strojem. Land psal čtivé a inspirativní texty, balancující na pomezí teorie, fikce a okultního návodu k použití mysli, v nichž spojoval schizo­analýzu Gillese Deleuze a ­Félixe Guatta­riho, kybernetiku, sci­fi a kyberpunkové narativy, numerologii, magii chaosu, ale i třeba molekulární biologii či mechaniku. Podle akceleracionismu nemá smysl proti kapitalismu bojovat, protože se zničí sám. Odpůrci kapitalistického systému by se proto měli přičinit o jeho co možná nejhladší průběh a napomáhat všem odcizujícím mechanismům. Tím se ovšem problematizuje význam lokálního zemědělství, komunitarismu či ekologie. Tyto zdánlivě osvobozující strategie totiž, viděno z akceleracionistického hlediska, jen zbytečně prodlužují trvání společenské agonie. Ke zhroucení systému má každý přispět rozvíjením jeho patologických projevů. Jinými slovy: je třeba dělat vše pro to, aby stroj kapitalismu pracoval čím dál rychleji.

Je namístě se ptát, zda Harper nepoužívá citáty z Landa k nepatřičnému uchopení celého mikrožánru. Přes zjevnou umělost spojení Landova myšlení a vaporwaveové produkce však lze jen těžko vyloučit souvislost některých prvků, například dystopického kyberpunku a dionýsovské oslavy kapitalismu, při níž se vše pevné rozpadá v prach. Kovová příchuť Landových textů je ale přece jen vzdálená postmoderní estetice, která se většinou snaží otupovat ostré hrany. Vaporwave se sice nebrání ostrým střihům, zároveň ale poněkud cynicky využívá „zaoblující“ efekty jako delay nebo reverb. Další oblíbenou metodou je zpomalování tracků ve stylu chopped & screwed hip hopu. Vaporwaveový přístup je vyživován nostalgií, která jako by vzlínala ze sedimentovaných vrstev odpadních stok internetu. Možná je až příliš snadné představovat si roboty jako chladné automaty bez emocí. Co když jednou bude umělá inteligence překypovat nostalgií nebo něžností, podobně jako ve space disco hitu Automatic Lover zpěvačky Dee D. Jackson z roku 1978?

Boj o duševní zdraví

Jakkoli tedy Harperův článek přináší mnoho cenných postřehů, až příliš svévolně u vaporwave vyzdvihuje antikapitalistické zaměření a ztotožňuje žánr s Landovým akceleracionismem. Hong Kong Express v rozhovoru pro Red Bull Music Academy uvádí, že takové hledisko rozhodně neplatí pro všechny ­producenty, a také je mnohem méně striktní, pokud jde o výše zmíněné rozlišování mezi producentem a hudebníkem.

Je rovněž otázka, jak by na zběsilé koláže syntezátorové hudby z osmdesátých let reagoval sám Land, který navíc své dřívější myšlení zavrhl a od dystopického akceleracionismu se přesunul k neméně provokativnímu neo­reakcionářství: nyní oživuje autoritativní patriar­chát, konzervatismus, tradiční genderové role a ekonomii rakouské školy, což dokonale postačuje k efektivní destrukci obrazu „progresivního“ filosofa. Pokud tato hudba opravdu úzce souvisí s Landovými texty, zjevně ji nečeká zrovna šťastná budoucnost.

Vzhledem k ironické odcizenosti ­vaporwave je nanejvýš zajímavé, že se v rozhovorech s producenty tohoto žánru klade silný důraz na existenciální rozměr tvorby. Pokud to ovšem není jen sofistikovaná ironie na druhou, což by nakonec nebylo ve ­vaporwaveové estetice nic zvláštního. Například producentka Luxury Elite hovoří o tom, že editování třicet let starých reklam má zásadní význam v jejím boji o duševní zdraví, Hong Kong Express se zase svěřil, že mu tvorba pomohla překonat deprese. Je možné s pomocí eskapismu objevit obyvatelný prostor? Zdá se, že právě takové utopické sny produkce Dream Catalogue ztvárňuje. Rozlišit eskapistickou bublinu od autentické události je téměř nemožné a snad právě tato nejednoznačnost způsobila, že si vydavatelství Dream Catalogue za krátký čas získalo tolik příznivců.

Autor studuje filosofii.