Boží bojovník a arabské hordy

Nejnovější snímek režiséra Clinta ­Eastwooda Americký sniper získal Oscara ještě předtím, než si na něj mohli čeští diváci zajít do kina. Z původních šesti nominací si odnesl však jen jednu sošku za zvuk. Eastwoodův film ­stihl vydělat 308 milionů dolarů (přes 6 mi­­liard korun), tedy víc než všech sedm zbylých nominovaných filmů dohromady. Po dvou měsících od premiéry už dokonce porazil komerčně nejúspěšnější válečný film všech dob, Zachraňte vojína Ryana (Saving Private Ryan, 1998) režiséra Stevena Spielberga.

Část americké veřejnosti označuje Amerického snipera za rasistický, nacionalistický škvár, druhá jej vychvaluje jako obraz skutečných vlasteneckých hodnot, na nichž stojí USA a svobodná civilizace jako celek. Film je adaptací biografie Chrise Kylea, kontroverzního příslušníka elitní jednotky SEALs, který se může coby odstřelovač pochlubit rekordním počtem zabitých protivníků (oficiálně 160, neoficiálně se hovoří až o 250 za­­­střelených) a doma si vysloužil přízvisko „Legenda“, zatímco Iráčané o něm mluvili jako o „Ďáblu z Ramádí“. Kyle sloužil v Iráku celkem čtyřikrát, přičemž poprvé zde byl krátce po zahájení americké intervence a naposledy v roce 2010. Jeho biografie se stala bestselerem a Kyle si užíval statusu válečného hrdiny až do chvíle, kdy jej připravil o život jiný veterán z Iráku, pětadvacetiletý Eddie Ray Routh.

Lidský dron

Pokud by někdo chtěl zobrazit morální dilemata a skutečnou podobu současných vojenských konfliktů, těžko by si mohl vybrat lepší hlavní postavu než odstřelovače. Z vyvýšené skrýše kontroluje pěšáky pod sebou a dělá vše pro to, aby své kolegy ochránil. Většina jeho obětí nemá o jeho existenci ani tušení, jednou dobře mířenou střelou mění život v smrt, aniž by se musel ocitnout v první bojové linii. Odstřelovač se podobá operátorovi dronu, který z bezpečí amerického předměstí navádí střely na tisíce kilometrů vzdálené cíle. Eastwood se ovšem vydal jinou cestou.

Uplynuly čtyři roky od stažení amerických vojsk z Iráku, tedy stejná doba, která dělila ukončení války ve Vietnamu od uvedení dvou protiválečných klasik Apokalypsa (Apocalypse Now!, 1979) a Lovec jelenů (The Deer Hunter, 1978). Jakoukoli relativizaci válečných aktivit na Blízkém Východě však od Amerického snipera nečekejme. Snímek sledujeme nadneseně i doslova skrze odstřelovačův zaměřovač. Čerpání z estetiky first person stříleček typu Call of Duty nebo Battlefield hlubší rozbor politických a etických souvislostí válečného konfliktu vylučuje. Eastwood se naopak pokusil národního hrdinu Chrise Kylea očistit od kontroverzí a učinit z jeho příběhu novodobý patriotický mýtus. Z Kylea se tak stává prototyp řádného konzervativního občana, který neválčí z rozkoše ani neusiluje o existenční výhody. Dal se k armádě, protože musí ochraňovat „nejúžasnější národ na světě“. Všem kontroverzním momentům se film obloukem vyhýbá.

Otec zabiják

Už první minuty snímku nás vtáhnou do tísnivé atmosféry větších iráckých měst. Vojáci se za asistence těžší výzbroje plíží kolem nízkých domů, nebo lépe řečeno sutin, které z nich zbyly. Podmínky nahrávají spíše městským guerillám než konvenční, dobře vyzbrojené armádě. Postup jednotky jistí seshora právě Chris Kyle. Jedná se o jeho první akci a hned čelí morálnímu dilematu: má zastřelit malého chlapce, který svírá protitankový granát a chystá se jej vrhnout na Kyleovy parťáky? Kyle neváhá a střílí.

Vstoupit do armády se rozhodne poté, co v televizi vidí záběry teroristického útoku na americkou ambasádu v Nairobi a Dar­es­Salaamu. „Co nám to udělali?“ říká Kyle při pohledu na ruiny. Poté se dostane do elitního mariňáckého oddílu SEALs a podstupuje náročný výcvik. Pak Spojenými státy otřesou teroristické útoky z 11. září 2001 a necelé dva roky poté Kylea čeká první skutečná zkouška – invaze do Iráku. Ještě předtím se ale musí jako správný konzervativec oženit a počít dítě. Dva pilíře Kyleovy schizofrenie se protnou přímo na svatební veselici, když mu kolegové mariňáci oznámí, že zanedlouho odlétají do Iráku. Dvojí existence manžela­otce a elitního zabijáka je také tím nejzajímavějším aspektem Eastwoodova filmu. Bohužel se ale ani této linii nedostalo hlubšího prozkoumání. I posttraumatická stresová porucha a základní rozpor mezi životem ve válečné zóně a americké každodennosti působí v Eastwoodově podání jako lehká chřipka, kvůli níž není ani potřeba chodit k doktorovi. Aby se Kyle z této esenciální schizofrenní situace vojáka úplně nepomátl, učinil ze své rodiny jen drobnou podmnožinu množiny „národ“, za niž se jede do Iráku bít.

Logika westernu

Clint Eastwood už se zřejmě nikdy nezbaví nálepky westernového tvůrce a Americký sniper také nese stopy tohoto filmového žánru. Důležitou součástí ideologie westernu je vytváření svůdně jednoduchého klíče k řešení komplexních morálních otázek. Každý z jedinců rozhoduje o podobě společnosti prostřednictvím svého koltu, zbraně. Westernová etika – a Eastwood je jakožto herec i režisér jejím vrcholným představitelem – říká, že na světě není těžší věc než zavraždění jiného člověka. Zároveň ale také tvrdí, že vražda je nejzazším prostředkem vykonávání dobra na zemi. Dokladem může být hojně citovaná promluva Williama Munnyho z Eastwoodova snímku Nesmiřitelní (Unforgiven, 1992): „Zabít člověka, to je zatraceně ošemetná věc. Připravit ho o všechno, co kdy měl a co kdy bude mít.“ V Eastwoodových filmech se objevují naturalistické záběry přestřelek, vražd a násilí, přestože v druhém plánu klade důraz na etický rozměr. Jedinec má ve věci uskutečňování dobra právo vraždit, což ovšem na něj jako na „vraha“ klade vysoké morální a psychické nároky. Jeho skutky může spravedlivě posoudit až Bůh. Americký sniper z této žánrové formule nevybočuje ani o píď. Problém je ovšem v tom, že se Eastwood tentokrát rozhodl westernovou logiku aplikovat na zahraniční politiku Spojených států.

Ve válečném konfliktu se totiž kovbojská etika mění v koloniální úsilí, střet civilizací. Eastwoodův Kyle v tom má jasno. Byl na bojovou misi vyslán svým národem, abych chránil Spojené státy před barbarskými hordami z arabského světa. V celkové perspektivě války není čas na individuální přístup. Pro vojáky je povoleným terčem „každý muž arabského vzhledu mezi 18 a 65 lety“. Protivník se navíc nezodpovídá stejnému Bohu, jinými slovy: je nevypočitatelný a řídí se jiným kulturním kódem a pravidly. Také možná kvůli tomu se ve snímku neobjevuje žádná pozitivní postava iráckého původu (kromě neutrálního tlumočníka do angličtiny) a vyšinutý příslušník al­Káidy ve své skrýši skladuje části těl amerických vojáků. Jediným smyslem těchto scén je navodit v divákovi pocit, že máme co do činění s nelidským zlem, které je potřeba vyhladit. Nač se obtěžovat faktem, že sedmdesát procent obětí americké intervence v Iráku tvoří civilisté?

Ovčáci, čtveráci

Americký sniper je tak výrazem republikánské nostalgie po černobílém vidění mezinárodní politiky, které reprezentoval prezident George W. Bush. Ve filmu se představa části americké společnosti o sobě samé zhmotňuje v promluvě Kyleova otce, který u rodinného oběda nastiňuje svou „platónskou“ teorii o třech typech lidí. Jedni se podle něj rodí jako ovce (slabší jedinci, kteří se nedokážou bránit sami a potřebují naši pomoc), druzí jsou vlci (páchají násilí ze zlých pohnutek) a třetí psi­ovčáci (násilím chrání ovce před vlky). Chris Kyle, americká armáda i americký národ obecně samozřejmě spadají do třetí kategorie. Kyle se přihlásil do armády, protože chtěl být psem­ovčákem – má pro to fyzické i psychické předpoklady a jeho povinností před Bohem je naplnit účel svého bytí.

Příkladnou antitezí této představě je dokumentární snímek Iana Oldse a Garreta Scotta Occupation: Dreamland (Okupace: říše snů, 2005), v němž autoři sledují americkou vojenskou divizi při každodenní práci (prohlídky domů, zatýkání podezřelých osob atd.) ve městě Fallúdža. Tvůrci snímek natáčeli ve stejném městě a ve stejný čas, kdy tam působil reálný Chris Kyle. V rozhovorech s vojáky se dozvídáme, že jeden mladík nastoupil do armády, protože měl finanční problémy, druhý pro změnu nevěděl, jak se po střední škole smysluplně zařadit do společnosti, a vstup do armády byl ideálním řešením. Iluze chrabrých a odhodlaných mladíků ochotných položit v boji za americké hodnoty život je rozcupována hned v úvodních sekvencích filmu, když nenápadně působící voják s brýlemi do kamery říká: „Každý den čekám, že za mnou přijde někdo chytřejší a vysvětlí mi, jaký má naše přítomnost tady smysl.“