Pamflet konzervativismu

V polovině dubna přijel do Brna předseda Občanské demokratické strany Petr Fiala debatovat o evropské integraci. Jeho přednáška vábila apokalyptickým heslem: „Soumrak říše evropské?“ Kdesi během Fialova výkladu se na projekci objevil citát. Na jeho přesný obsah si už dnes nevzpomenu. O to silněji mi ale utkvěla Fialova poznámka: „Tohle říká Niall Ferguson, podle mého názoru největší žijící historik dneška.“ Díky nakladatelství Argo máme nyní příležitost se i v českém jazyce seznámit s tím, co asi leží na nočním stolku politických špiček ODS. Práci Velký rozklad. O úpadku institucí a zániku ekonomik (2014, česky 2016), jejímž předobrazem byly přednášky z rádiového pořadu BBC, sepsal Niall Ferguson už v roce 2012, na vrcholu veřejného zájmu o ekonomickou politiku a po finanční krizi, z níž se pomalu zotavovaly Spojené státy i eurozóna.

Ke smutnému konci Západu

Kniha se vlastními slovy hlásí k literatuře politicko­ekonomických komparací, mezi jejíž nejprominentnější díla patří hlavně Proč státy selhávají (2012, česky 2015) Darona Acemoglua a Jamese Robinsona a Varieties of Capitalism (Variety kapitalismu, 2001) Petera A. Halla a Davida Soskice. Tato bezpochyby velice úspěšná a inspirativní akademická tradice si klade ambiciózní cíl – popsat průběh a určující faktory ekonomického a společenského rozvoje. Ve svých vysvětleních rozdílů mezi různými částmi světa (nejvýrazněji mezi globálním Severem a Jihem) se přitom soustředí na roli kolektivně utvářených společenských institucí, jako jsou politické systémy, modely hospodářské koordinace nebo rámce právní ochrany.

Ferguson si bere na paškál několik okruhů společenských institucí: demokratickou a mezigenerační společenskou smlouvu, hospodářský a finanční systém, právní řády a občanskou společnost. Neskrývaným záměrem knihy je ukázat, jak se v západních společnostech „rozmáhají instituce horší a horší“ a že Západ upadá. Každému z okruhů je věnována jedna kapitola, a čtenář se tak postupně dozvídá, jak se dříve zlatá éra, v níž Západ politicky a ekonomicky dominoval světu, blíží ke smutnému konci. Nastává čas stagnace, Smithovského „smutného stavu“, v němž se mimo jiné stupňuje boj o zdroje a vnitřní konflikt.

Diagnóza probíhajícího fatálního úpadku? Můžeme si za to sami – intrusivní (rozuměj socialistickou) ekonomickou regulací, napojením neziskových organizací na stát, nabíráním dluhů, primátem politiky nad právem – zkrátka špatnou regulací a řízením společnosti.

Když metoda neobstojí

Vraťme se ale ještě ke zmíněné přednášce. Předseda ODS v ní popsal, jak se podle něj dnešní Evropská unie zmítá v komplexu krizí: přinejmenším v krizi migrační, měnové, dluhové, hrozbě brexitu a také v krizi vzdělanosti. O žádném z těchto dílčích témat ale s publikem v navazující debatě nechtěl vést konkrétní dialog.

S Fergusonovou knihou se to má stejně jako s Petrem Fialou. Lze pochopit, že na necelých sto šedesáti stranách nelze rozebrat tak široké téma do všech detailů. Odborný text by ale měl tuto potíž kompenzovat důsledným zahrnutím poznámek a odkazů na zdroje, z nichž bylo čerpáno. Autor přitom vybírá podklady pro svá tvrzení nejen omezeně, ale naprosto zjevně i zcela selektivně. Jedna perlička za všechny: Ferguson opakovaně cituje ekonomickou studii Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa Growth in a Time of Debt (Růst v čase dluhu, 2010), která se proslavila množstvím metodologických chyb.

Fergusonova práce dále trpí tím, že jednotlivé zdroje a argumenty propojuje nebo odděluje používáním zcela volných metafor, paralel a alegorií, podle potřeby svého záměru. Tento postup z ní vytváří snad poměrně čtivý text, jde ale o metodologicky nepřijatelnou praxi, jejímž nutným důsledkem je fakt, že Velký rozklad jako důsledný historický či ekonomický výklad, za nějž se vlastními slovy snaží vydávat, nemůže obstát.

Tyto zásadní chyby poskytují dostatek dobrých důvodů, proč se knize zcela vyhnout. Přesto si myslím, že najdeme i jeden, proč si ji alespoň zběžně prolistovat. Pokud Velký rozklad nelze považovat za odbornou literaturu, může být nahlížen jako politický pamflet dnešního konzervativismu.

Právě proto se již naposledy zastavím u Petra Fialy. Při absenci věcné debaty mu zůstal pro odpor vůči členství v EU jediný argument: Neintegrujme to, co integrovat nelze. Niall Ferguson mohutně staví na obdobných tvrzeních. Tak například za krachem finanční bubliny podle něj nemohla stát nespoutanost peněžních trhů, když přece banky a finanční domy vždy podléhaly (nějakým) regulacím. Z toho plyne objev, že liberalizace není problém – špatná regulace je problém!

Základní výroková logika snadno odhalí, že u takových tvrzení jde mnohdy jen o hry tautologií. A jak známo, z tautologie lze odvodit cokoli. Zdají se ale rozumné, ne? Síla konzervativismu je ve velké míře ukryta v apelu na „zdravý selský rozum“, za nímž se skrývají právě takové nekriticky sdílené hry tautologií. Velký rozklad tak lze číst jako případovou studií této strategie.

Autor studuje politologii a práva.