Zakladatele britského nakladatelství Jantar, které se zaměřuje na vydávání středoevropské literatury, jsme se zeptali, jak těžké je nalákat anglofonní čtenáře na české autory. Mluvili jsme také o těžkostech při překládání názvů české beletrie, o globálním knižním trhu a prodejnosti Kytice na pražském letišti.
Jak se prodávají ve Velké Británii čeští autoři a autorky?
Nejprve musím připomenout, že překladové literatury ve Velké Británii a USA vycházejí jen asi tři procenta. Nemám představu, jaké jsou prodeje, ale nepřekvapovalo by mě, kdyby to bylo méně než jedno procento knižního trhu. Sice se teď objevila nová data o britském trhu, která tomuto tvrzení oponují, ale nevěřím, že to něco vypovídá o globálním trhu literatury překládané do angličtiny. Česká literatura je pro většinu anglofonních čtenářů na okraji zájmu, určitě je zajímá méně než například současní spisovatelé z Polska nebo Maďarska. Pro čtenáře mimo střední Evropu začíná Franzem Kafkou a končí Milanem Kunderou. Nakladatel musí toto zjednodušení překonat svou kreativitou a hravostí a přijít s novým pohledem na východní Evropu. Nabízejí se přívlastky jako vzdálená, problematická, exotická, gotická nebo ruritaniánská [podle jména fiktivního středoevropského království z románů anglického spisovatele Antonyho Hopea – pozn. red.]. Jantar momentálně s podobnými pojmy experimentuje a hledá možnosti jiného pohledu. Před nedávnem třeba proběhla ve spolupráci s nakladatelstvími Istros a Garnet kampaň nazvaná Ruritaniánská gotika a v londýnských knihkupectvích se uskutečnilo několik akcí propagujících tuto značku. Letos budeme v kampani pokračovat a pokusíme se zapojit víc nakladatelů.
Co na české literatuře přitahuje pozornost britského čtenáře?
Různí anglofonní čtenáři budou českou literaturu považovat za přitažlivou z různých důvodů. Čtenáře z českých diaspor rozesetých po Evropě, USA, Kanadě, Austrálii a jinde mohou anglické překlady české literatury zaujmout, protože jsou pro ně jazykově přístupnější. Je tu také potenciál turistů, kteří cestují do České republiky a rádi by věděli něco víc o Praze a jejích příbězích. A pak jsou tu běžní čtenáři beletrie, kteří hledají něco, co se vymyká jejich čtenářské zkušenosti, nějakou čtenářskou výzvu, a knihy, jako jsou ty od Daniely Hodrové nebo Jana Křesadla, skutečně vybočují. Víme, že tito čtenáři existují a že kupují naše knihy i pro své přátele. Dostáváme půvabné děkovné dopisy z celého světa. Například Jiří Pehe má teď v USA, Velké Británii a nejnověji v Hongkongu mnoho příznivců. Dostáváme také dopisy od českých čtenářů starší generace, kteří nám děkují za bilingvní vydání Kytice, kterou mohou koupit svým vnoučatům. Jeden pravidelný dopisovatel ze Sibiře nás informuje o průběhu marťanské kolonizace tajgy…
První publikací, kterou Jantar vydal, byla v roce 2011 Andělíčkářka Michala Mareše – pro většinu českých čtenářů neznámá kniha z roku 1922, navíc od pozapomenutého autora. Jak jste k tomuto titulu dospěli?
Naše nakladatelství vzniklo vlastně náhodou. Studoval jsem v Londýně češtinu a slovenštinu na University College London a ke konci studia mi můj učitel David Short dal českoanglický text Andělíčkářky. Byl zábavný a já jsem zjistil, že je to jeden z prvních příkladů české feministické literatury. Chtěl jsem ten text proměnit v knihu a věnovat ho Davidovi jako poděkování za to, že mě učil. On mezitím dokončil svůj překlad knihy Daniely Hodrové Město vidím…, který se mi také líbil, a to natolik, že jsem si zjistil, jak se vydávají knihy, a na začátku roku 2011 s několika společníky založil nakladatelství Jantar Publishing Limited. Na jaře pak překlady Andělíčkářky a románu Město vidím… vyšly. Od loňského roku se více zaměřujeme na marketing a nabrali jsme pár nových lidí, takže letos o nás moc neuslyšíte, každopádně na příští rok plánujeme vydání hned deseti knih.
Nejčastěji vydáváte díla Daniely Hodrové, která však v Česku rozhodně nepatří k nejprodávanějším autorům. Čím vás zaujala?
Proces vydávání překladů je velmi zdlouhavý. Děl Daniely Hodrové jsme vydali nejvíc jednoduše proto, že jsme s ní začali. V současné době pracujeme na překladu její třetí knihy, která by měla vyjít v roce 2017. Podle mého názoru je Hodrová skutečnou hvězdou evropské beletrie. V roce 2012, poté, co jsme vydali její Město vidím…, získala Cenu Franze Kafky. A letos cenu Magnesia Litera za knihu roku. Její díla jsou dostupná v jedenácti jazycích a román Podobojí je součástí osnov kursu komparativní literatury na Harvardu.
Mám pocit, že byste v Česku marně hledal soukromou knihovnu, v níž by vedle sebe stály publikace Daniely Hodrové, Jiřího Peheho, Jana Křesadla a Michala Viewegha. Jak spolu jejich texty souvisí?
To je otázka, kterou dostávám často, a ti, kdo se ptají, většinou zapomínají, že provozuji nakladatelství, které se zaměřuje na překlady do angličtiny. Texty totiž přestávají být české, jakmile jsou přeloženy do jiného jazyka. To, co zajímá anglofonní čtenáře na Hodrové, Pehem, Křesadlovi nebo Vieweghovi, je fakt, že to jsou zahraniční nebo také noví spisovatelé. Jejich texty se překladem stanou něčím úplně jiným, abstraktnějším. Je na nás, abychom pro anglofonní knižní trh učinili tyto tituly atraktivními. Zmíněné texty tedy mají jedno společné: dávají smysl našemu hypotetickému anglofonnímu čtenáři.
Jak si vybíráte autory, které chcete vydat?
Dostáváme plno tipů od britských, amerických a středoevropských spisovatelů, překladatelů, literárních agentů, nakladatelů, literárních kritiků, akademiků a přátel. Říkám jim „přátelé Jantaru“. Jsou důležití pro proces výběru, produkce a marketingu nových titulů. Pravidelně jim zasíláme emaily a jejich rady nám hodně pomáhají. Výběr titulu tedy začíná tím, že nám ho někdo doporučí. Nevyužíváme vývojové diagramy ani jiné manažerské metody, ale čteme recenze a přikládáme jim váhu. Dalším krokem výběru je rozhodnout, zda je možné dílo převést do podoby srozumitelné anglofonnímu čtenáři. V tom nám opět pomáhají „přátelé Jantaru“. Zaměřujeme se na čtenáře, kteří chtějí něco odlišného, a víme, že trh pro překladovou literaturu tady je. Je však obtížné se prosadit. Čeští spisovatelé totiž soutěží se všemi autory píšícími jiným než anglickým jazykem. Například Michal Viewegh je pravděpodobně nejznámější český žijící autor, ale v Anglii a v USA o něm nikdo neví.
Když najdeme ten správný text, musíme začít přemýšlet o překladateli. Tady opět neexistují jiná vodítka než kvalita. Autoři mají většinou jasnou představu o tom, kdo bude jejich knihu překládat. Je v zájmu každého zúčastněného, aby byl anglický překlad tak dobrý, jak to jen jde, a to znamená spolupracovat s nejlepšími překladateli. Ti jsou však dost vytížení a mohou si sami vybírat, co chtějí překládat. Takže nastává určité období, kdy musíme čekat, až bude mít překladatel čas. Převést původní titul do konečné podoby tedy trvá dlouhou dobu. Nakonec může příprava vydání zabrat klidně pět let. Proto je tak důležité, zda se nám ta kniha opravdu líbí.
Jste spokojen s prostorem, který vaše knihy dostávají v médiích?
Jistě by té pozornosti mohlo být víc, ale zatím jsem spokojený. Určitě je nám věnována proporcionálně větší pozornost, než jaký je podíl našeho nakladatelství na knižním trhu. Naše knihy jsou recenzovány třeba v Times Literary Supplement, což je nejprestižnější literární magazín na světě. Míváme recenze i na blozích, včetně vlivného Complete Review [viz rozhovor s jeho jediným autorem M. A. Orthoferem v A2 č. 3/2011 – pozn. red.]. Druhá kniha Daniely Hodrové, kterou jsme vydali, tedy Podobojí, se tu dokonce objevila v seznamu nejlepších knih roku 2015. Se současnou marketingovou kampaní míříme na velké britské a americké deníky, jako je The Guardian, The Times nebo The New York Times. Například Erbenovu Kytici v The New York Times recenzovala nigerijská spisovatelka Helena Oyeyemiová.
Je možné si s takovými tituly získat prostor v knihkupectvích? Anebo prodáváte více knih přes internet? A jak úspěšné jsou vaše eknihy?
Máme skvělé vztahy s lidmi z pražského knihkupectví Shakespeare and Sons, kde občas pořádáme i nějaké akce. Dobré vztahy máme i s prestižními knihkupectvími v Londýně, jako jsou Daunt nebo London Review Bookshop. Hodně výtisků Kytice se prodává v trafice Relay na pražském letišti. Zároveň získáváme prostor i v USA a Kanadě. Je to postupný proces, ale já jsem snílek… Jednoho dne se budou naše knihy prodávat v New Yorku, na Aljašce, v Brazílii nebo Austrálii.
Naše knihy jsou dostupné i globálně, přes Amazon a další internetové obchody. Rád si čtu zprávy o prodejích. Minulý měsíc jsme prodali výtisk Tří tváří v Hongkongu, pravidelně si naše knihy kupují čtenáři z Ruska a také z Pákistánu, což mě příjemně překvapilo. Musím se pochlubit, že Daniela Hodrová je naše nejprodávanější autorka v Pákistánu! Eknih moc neprodáváme. Rád bych si myslel, že je to proto, že naše tištěné knihy vypadají tak hezky, ale upřímně pro to nemám žádné vysvětlení.
Všiml jsem si, že u posledních vydávaných titulů jste vypsali soutěž na překlad názvu. Proč?
Prodat knihu přeloženou do angličtiny je náročné. Ke konci roku 2014 naše vyhlídky vypadaly bledě. Po čtyřech letech přípravy dva ze šesti textů, které jsme chystali k vydání v roce 2015, stále neměly název, což znepokojovalo nejen nás, ale hlavně naše distributory. Jak udělat z titulů Báječná léta pod psa a Na krásné modré Dřevnici něco srozumitelného a přitažlivého pro potenciálního anglofonního čtenáře?
Oba texty jsou odlehčenými a zábavnými příběhy, které popisují dospívání v Československu ve druhé polovině 20. století. Oba autoři pracují spíš s humorem a nepouštějí se do politické analýzy nebo pomstychtivé polemiky. Popisují dospívání způsobem, který není v angličtině běžný. Překladatel David Short převedl oba texty do angličtiny s jejich vtipností i melancholičností. Oba je radost číst a jsou věrohodnou adaptací neučesaného idiolektu, jejž oba autoři využili. Takže jsme byli přesvědčeni, že obě knihy by si měly najít své čtenáře. Neměli jsme ale ty správné názvy… Those Fabulous Years under the Dog zní dost vágně a neanglicky a The Beautiful Blue Drevnice zní ještě hůř. V češtině vyjadřují oba názvy smysl pro detail, ironii a hravost, to se ale v angličtině ztrácí. Kdo by v Anglii nebo v USA mohl vědět, že Dřevnice je přítok Dunaje, dal by si to dohromady s modrou ze známého valčíku a pochopil tak jemný humor celého názvu? To je typ problému, kterému čelí všichni vydavatelé překladové literatury, nejen Jantar.
V případě Vieweghovy knihy existovala ještě jedna možnost. Existuje její filmová adaptace, která má vlastní anglický název Those Wonderful Years of Lousy Living. Naneštěstí tento film získal minimální mezinárodní pozornost a podle mého názoru je ten překlad názvu strašný. Nicméně udělat si názor na špatný název ještě nepřinese název nový. Zkrátka, na jaře 2015 jsme byli v hrozné situaci a čtyři roky práce na dvou knihách se zdály být ztracené.
Jak jste tedy tuto situaci nakonec vyřešili?
Jeden z „přátel Jantaru“ navrhl, že když nikdo není schopen vymyslet pro ty knihy název, měla by se vypsat soutěž. Jak jednoduché! Takže jsme na našich webových stránkách a na Facebooku vyhlásili soutěž. Odkazovalo na ni několik bloggerů, objevila se na sociálních sítích, a oběhla tak celý svět. Nakonec jsme měli přes sto nápadů z Evropy, USA, Kanady a dokonce Austrálie. V případě Bajajovy knihy Na krásné modré Dřevnici jsme měli jasného vítěze: Burying the Season. Ten přihlásila překladatelka Gabriela Oaklandová. Stále nám ale chyběl název pro knihu Michala Viewegha, na jejíž vydání jsme získali grant českého ministerstva kultury, podmíněný tím, že kniha vyjde v roce 2015. Byl červenec a nevypadalo to dobře… Až v září, po prázdninách strávených v Česku, měl odpočatý David Short záblesk inspirace: vydáváme v angličtině, proč tedy nevyužít Wordsworthovu báseň French Revolution, která obsahuje verš „Bliss was it to be alive,/ but to be young was very heaven“ [Blaho bylo žít,/ však být mladý bylo nebe samotné – překl. red.]. Je to aluze na mládí, změnu a také se to dá chápat jako odkaz na kvalitní anglickou literaturu. Takže jsme měli na poslední chvíli název pro knihu, která vyšla v prosinci jako Bliss Was It in Bohemia.
V překladatelské poznámce David píše, že „adaptoval wordsworthiánskou představu blaha a zasadil ji do Čech s aurou československých větrů, které mezi šedesátými a devadesátými lety zavály tak opačnými směry. Jakákoliv blaženost je zjevně podmíněna změnou.“ Jako vydavatelé, kteří chtějí novou knihu prodat, jsme byli šťastní, že se v názvu objevilo slovo Bohemia. Náš průzkum ukázal, že Bohemia je populární klíčové slovo používané při hledání knih, skla a dalších informací o České republice. Zároveň to odkazuje na druhou do angličtiny přeloženou knihu Michala Viewegha, román Výchova dívek v Čechách neboli Bringing Up Girls in Bohemia. Třeba z toho vznikne celá série, vždyť kdo by si nechtěl přečíst knihu nazvanou Bohemian Tales of Sex and Marriage, tedy Povídky o manželství a o sexu?
Na webu se prezentujete jako nakladatelství zaměřené na překlady z jazyků střední a východní Evropy. Zatím jste ale vydali jen české autory…
Naše vize je, že budeme vydávat knihy z Polska, Česka, Slovenska a Maďarska, tedy zemí Visegrádské čtyřky. V současné době se připravují naše první překlady z polštiny a maďarštiny, které by měly vyjít v roce 2017. Trvá to dost dlouho, než vše dospěje do bodu, kdy máme pocit, že jsme pro vydání udělali dost. Loni jsme vydali tři tituly, letos by měly být také tři, ale předpokládáme, že v roce 2018 bude těch titulů dvacet a v roce 2020 už třicet. Teď se nicméně těším na vydání Ballova románu V mene otca. Je to satira na počáteční roky existence Slovenska a je to skutečná ruritaniánská gotika. Na rok 2017 připravujeme vedle Umělohmotného třípokoje Petry Hůlové ještě dvě ženská překvapení z Polska a Maďarska. Loni jsem se také rozhodl rozšířit naše podnikání a zapojit co možná nejvíc „přátel Jantaru“ jako investory nebo patrony. To je jediná cesta, jak učinit Jantar finančně soběstačným. Nakonec je to jenom obchod… Ještě bych rád zmínil, že se dva naše tituly objevily na seznamu Reading Europe, což byla propagační akce proti vystoupení Velké Británie z Evropské unie. V červnu před referendem o brexitu někteří autoři z tohoto seznamu, včetně Jiřího Peheho, objížděli Velkou Británii…
Michael Tate (nar. 1965) je majitelem londýnského nakladatelství Jantar Publishing Limited, které se zaměřuje na překlady beletrie z oblasti střední a východní Evropy. Zatím vyšla česká díla, mimo jiné Kytice Karla Jaromíra Erbena nebo romány Daniely Hodrové. Tate vystudoval bohemistiku a slovakistiku. Několik let pobýval v Praze.