Němečtí ekonomové a manažeři již delší dobu sledují Čínu, která je pro německé hospodářství vítaným partnerem. Především strojírenské výrobky a technologie zde mají vynikající odbyt a čínští investoři zažívají v současné době „nákupní horečku“ – skupují německé firmy. Mnoho expertů se proto Čínou intenzivně zabývá. Jedním z nich je Frank Sieren, který od roku 1994 na Dálném východě trvale žije a každý pátek píše komentář k aktuálnímu dění do deníku Handelsblatt. V pátek 22. července se zaměřil na vztah Číňanů k Donaldu Trumpovi. Republikánského kandidáta na prezidenta USA by prý v Číně volilo 40 procent oslovených. Na sociálních médiích s ním sympatizuje mnoho lidí a na trhu se objevují produkty jako čističe vzduchu, luxusní tašky či celé nemovitosti, které ke svému názvu přidaly přívlastek „Trump“. Americký podnikatel prostě fascinuje svým obchodním úspěchem. Trump ovšem Číňany odměňuje způsobem sobě vlastním a nechává se slyšet, že „už nemůžeme Číně dovolit znásilňovat naši zemi“ a že „Čína je největší zločin dějin“. Jeho postoj je přitom hluboce ambivalentní. Nedávno otevřel zastoupení své firmy v Šanghaji a největší čínská banka je nájemníkem v jeho mrakodrapu na Manhattanu. „Mám Čínu rád,“ poznamenal nedávno, „za patnáct milionů dolarů jsem prodal jeden z mých bytů Číňanovi. Proč bych ho neměl mít rád?“ Sieren vypozoroval, že čínské elity se na Trumpův pragmatický přístup připravují. Podle nich bude dělat politiku podobně jako byznys: když to bude oběma stranám vyhovovat, bez problémů se dohodnou. Čínská vládnoucí třída vychází z toho, že se Trump bude vměšovat do regionu mnohem méněnežBush, Obama nebo eventuálněHillary Clintonová. A to je pro ni skvělázpráva, která je hodna podpory. Trump by naopak jistě vadil 1,6 miliardy muslimů na světě. Jeho prohlášení o nevpouštění muslimů do USA je ale pro Čínu dobrou zprávou. Malajští a indonéští muslimové by se totiž mohli v případě proklamovaných amerických antipatií přimknout k Číně a hledat partnera tam.
Sahra Wagenknechtová: atraktivní žena s doktorátem, vždy dokonale upravená, host mnoha talkshow. Dovede jasně formulovat myšlenky a bez nehod dokončit i komplikovanou větu. Současně je předsedkyní frakce levicové Die Linke v německém Spolkovém sněmu. Momentálně se o ní v podstatě mluví jako o ikoně strany a ona to ví. Proto si čas od času dovoluje výroky, které ne zcela zapadají do myšlenkového kánonu postkomunistů. Po silvestrovských událostech v Kolíně nad Rýnem, kde mezi kriminálníky osahávajícími mladé ženy byli žadatelé o azyl, například vypustila z úst větu: „Kdo zneužívá naší pohostinnosti, ten si ji ani nezaslouží.“ Poprask mezi spolustraníky byl obrovský. V pondělí 25. července vydala prohlášení, ve kterém mimo jiné tvrdí: „Přijetí a integrace tolika uprchlíků jsou spojeny se značnými problémy a jsou mnohem těžší, než sugeruje lehkovážné ‚My to zvládneme‘ Angely Merkelové.“ Působení onoho prohlášení, které by jistě podepsal i Horst Seehofer, líčí článek deníku taz z 26. července. Wagenknechtová prý uvedla na svém facebookovém profilu svá slova rychle na pravou míru. Nejde jí o kritiku přistěhovalců jako takovou a už vůbec ne o automatické podezřívání každého uprchlíka z terorismu. Nicméně výrok měl již předtím účinky uragánu. Podpora přišla samozřejmě z té nejhorší možné strany. „Paní Wagenknechtová, pojďte k AfD,“ psal člen radikálně pravicového křídla Alternativy pro Německo Andre Poggenburg ze Saska-Anhaltska. Vedoucí duo Die Linke, Katja Kippingová a Bernd Riexinger, poslali hned v pondělí prohlášení, které se sice na Wagenkechtovou adresně nevztahovalo, ale reagovalo explicitně na hlavní body jejího prohlášení. Jan Aken, další člen Die Linke, byl konkrétní a jasně řekl, že „kdo kritizuje Angelu Merkelovou zprava, nemůže být předsedou poslaneckého klubu Die Linke“. Obzvláště naštvaní jsou členové strany v Berlíně a Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde je v září čekají volby. „My tady padáme na ústa, jak se snažíme uprchlíkům pomoci, a pak přijde shora toto,“ prohlásil jeden nejmenovaný straník. Wagenknechtová se jednoznačně provinila proti zásadám stranického programu. Ale Die Linke podceňuje jednu věc: především v nových spolkových zemích mátato strana voliče, kteří obsah jejího protiuprchlického výroku do posledního puntíku sdílejí.
Kousavý komentátor deníku Die Welt Henryk M. Broder si po nejnovějších útocích v Německu vzal 26. července na paškál takzvané televizní experty. Po čtvrtém útoku, kdy už i otrlému občanovi docházelo, že to přestává být legrace, se ke slovu začali hlásit lidé, kteří nabádali k naprostému klidu. A neváhali použít zajímavých srovnání. Profesor Herfried Münkler klidným hlasem prohlásil, že domácíspotřebiče zabijíročně mnohem více lidí než teroristické útoky. Michael Strempel z televize WDR si zase vzal na pomoc počet mrtvých na silnici – těch je přece také mnohem více než obětí teroru. A vzrušuje se někdo? Ne. Tak čeho se, lidi, bojíte? Christian Brommarius z listu Frankfurter Rundschau se zase oháněl otravami jedovatými houbami, kterých je ročně spousta, a přece všichni houbaří… Broder se ptá, jaká by asi byla reakce veřejnosti, kdyby podobná srovnání byla použita v roce 2010, kdy na Love Parade v Duisburgu bylo v panice ušlapáno 21 mladých lidí. „Prosím vás, co se vztekáte? Pravděpodobnost dopravní nehody je přece mnohem vyšší než to, že vás někdo ušlape na diskotéce!“ Anebo kdyby někdo srovnával devět obětí neonacistické teroristické buňky NSU s počtem obětí na silnici a pak řekl: „Takové maličkosti přece nebudeme řešit, ne?“ Broder svůj komentář ukončuje slovy: „Cenu za politiku otevřených hranic nezaplatí ani tak domácí, jako přistěhovalci. Každé varování před nebezpečím ,házení všech do jednoho pytle‘ totiž bude mít přesně opačný účinek. A každý poukaz na statistickou nepravděpodobnost možnosti být obětí teroristického útoku pouze potvrzuje fakt, že dnes už je nebezpečí všudypřítomné.“