Jiné vize ve zpětném zrcátku

Výstava s popisným názvem Jiné vize CZ (2007––2015) představuje v pražské Galerii AMU devadesát audiovizuálních děl o celkové délce zhruba devíti hodin. Její ambicí přitom není pouze rekapitulovat uplynulé ročníky stejnojmenné soutěže, jež je posledních devět let součástí Přehlídky animovaného filmu Olomouc (PAF), ale také přiblížit problematiku tvorby pohyblivého obrazu v několika okruzích.

Absence přesahu

Každá z představených ideových rovin je reprezentována jednou z výstavních místností – archivaci pohyblivého obrazu zastupuje Archiv, prezentaci a kontextualizaci Show­room. V neposlední řadě se autoři výstavy snažili dát prostor i samotné teoretické reflexi, která je umístěna do foyeru a realizována prostřednictvím publikací edice PAF; navíc na konci léta proběhne sympozium. Na koncepci výstavy se podílel organizační tým PAF společně s Lenkou Střelákovou, která kurátorsky zaštítila i poslední ročník soutěže.

Archiv jakožto úvodní část výstavy představuje jednotlivé ročníky na klasických televizních obrazovkách v celistvých pásmech a v pořadí určeném kurátorem příslušného ročníku. Ve vedlejším Showroomu si na deseti LCD obrazovkách můžeme prohlédnout všechna díla finalistů separátně a detailněji. Jednotlivé roky se proměňují každých pět dní, přičemž poslední blok je vyhrazen vítězným dílům. Problematickým aspektem Show­­roomu však je, že nenabízí komplexnější vhled do daného ročníku. Z této části se tak stává poněkud plané gesto, rezignující na snahu o výraznější přesah. Videa jsou zde ale aspoň vysvobozena z formátu pásma, které se stává vzhledem ke své délce a nemožnosti divácké interakce (například výběrem nebo přeskakováním v playlistu) náročným i pro poučeného návštěvníka. K instalaci lze říci, že jde o uniformní způsob prezentace pro rozdílné typy pohyblivých obrazů, což může vést k potlačení jejich charakteru.

Archivní linearita

Objektivní a střídmý přístup autorů výstavy nabízí na jednu stranu potenciální prostor pro diváckou interpretaci a kontextualizaci vystavených děl z hlediska vývoje daného média v českém prostředí, domnívám se však, že právě představení jednotlivých ročníků v nepozměněné podobě jako pevně daných celků je současně i slabinou. Archiv by měl umožňovat prohledávání a vyhledávání, v GAMU však lze ke sledovaným videím dohledávat samostatně pouze názvy a jména autorů dle doprovodného tiskového materiálu. Tato „archivní linearita“, reprezentující jednotlivé roky, ale zároveň potlačuje možnost vzájemného propojení na sobě jinak nezávislých děl, jak by tomu mohlo být například při využití klíčových slov – videa by vstupovala do celků, jež by mohly fungovat interaktivně na principu tematické či jiné podobnosti. Ze statického archivu by se stalo místo, které by umožňovalo hypertextový pohyb.

Výstava operuje s pojmy „rekapitulace“ či „bilance“, ale jako by se zapomnělo na následnou reflexi a zhodnocení, ať už v podobě komentářů kurátorů, samotných umělců nebo členů týmu PAF. Jako konkrétní příklad můžeme uvést Moonwalk od Martina Kohouta aka Pash*. Jde o dílo, které bylo odměněno hlavní cenou Jiných vizí 2008 a o pár let později se umístilo i mezi pětadvaceti videi v soutěži YouTube Play, pořádané newyorským Guggenheimovým muzeem. Tento vývoj však není v rámci výstavy ani naznačen. Dá se namítnout, že k reflexi slouží třetí místnost, kde si můžeme projít publikace, jež se této tematiky týkají. I zde ale jako by chyběl reflexivní prvek v podobě kurátorského zásahu, s nímž by mohl divák vést dialog. Tato výtka ovšem může vyznít i jako pozvánka na zmíněné sympozium a stejně tak i na další ročník PAF. Během něj by měla být představena nová publikace zabývající se problematikou současného českého pohyblivého obrazu.

Jiné vize (2007–2015) v Galerii AMU působí jako projekt, který byl dotažen do konce – prostorově je výstava řešena důmyslně, s ohledem na osobní prostor návštěvníků. Koncepce je jasná a čitelná, obsahuje však velmi málo přesahů, které by vybízely k novým úhlům pohledu. S přihlédnutím k sympoziu a plánované publikaci je možné výstavu vnímat jako základní kámen rozvíjející se debaty.

Autorka studuje Teorii interaktivních médií na FF MU.