Lechtivé odkazy

Po vizuálně uhrančivé, ale komerčně ne úplně přesvědčivé hitchcockovské variaci Stoker (2013), natočené v hollywoodské produkci, se režisér Park Chan­wook se svým novým filmem vrátil do Koreje. Jeho letošní novinka Komorná (Agasshi) ale zároveň korejské prostředí na první pohled přesahuje. Vznikla podle románu Zlodějka (2002, česky 2008) britské spisovatelky Sarah Watersové (děj byl přesazen do korejských reálií) a světovou premiéru si odbyla v hlavní soutěži festivalu v Cannes. Snímek je založený na střídání několika vypravěčských perspektiv a důmyslné hře s dávkováním informací divákům a v kontextu režisérovy filmografie představuje velký návrat – k tomu, co od Parka, ale vlastně i od celé jihokorejské kinematografie větší část publika očekává.

Cesta na západ

Jihokorejský film se na přelomu tisíciletí stal mezinárodně sledovaným fenoménem, jehož význam ale od přelomového roku 2006 v podstatě trvale klesá. Někdejší novátorská „žánrová laboratoř“ nicméně zrodila několik celosvětově proslulých režisérů v čele s Parkem Chan­wookem, jenž si získal respekt zejména thrillerem o pomstě Old Boy (2003), Bongem Joon­hoem, pro kterého se průlomovým titulem staly Vzpomínky na vraždu (Salinui chueok, 2003), a Kimem Jee­woonem, od něhož se do mezinárodního povědomí nejsilněji otiskl nápaditý horor A Tale of Two Sisters (Janghwa, hongryeon, 2003). Všichni tři filmaři dnes stojí ve zvláštní pozici. Na jedné straně zjevně přerůstají rámec korejské kinematografie a pouštějí se do mezinárodních koprodukcí nebo rovnou do zahraničních filmů, na druhé straně se ale nemohou od korejských produkčních kořenů úplně oprostit. Kimovo americké akční béčko s Arnoldem Schwarzeneggerem Konečná (The Last Stand, 2013) ani Parkův Stoker (2013) jim nezaložily hollywoodskou kariéru. Korejské režisérské celebrity se proto pustily do projektů usazených v domácím prostředí, ale zároveň atraktivních pro zahraniční publikum. Bongův Snowpiercer (2013) i chystaná Okja jsou koprodukce s mezinárodním hereckým obsazením, Kimův čerstvě dokončený The Age of Shadows (Miljeong, 2016) je zase první korejský film produkčně zaštítěný hollywoodským studiem Warner Bros. Stejně tak Komorná je důmyslným průsečíkem domácích i zahraničních trendů a očekávání.

Sázka na jistotu

Parkův historický thriller s erotickým podtextem v podstatě přesně naplňuje to, co u jihokorejských filmů jejich zahraniční fanoušci předpokládají. Je to vizuálně líbivá a filmařsky precizní žánrová podívaná, která zároveň ohýbá a zrazuje pravidla a očekávání svého žánru. Svým dějem se navíc dobře trefuje do současné vlny „emancipačních“ filmů se silnými, aktivními ženskými hrdinkami, sahající od nových Krotitelů duchů (Ghostbusters, 2016) po Carol (2015) Todda Haynese. Jeho scénář, napsaný relativně věrně podle původní knihy, je také o poznání přehlednější, sevřenější, ale zároveň předvídatelnější než u starších Parkových děl.

K očekávatelným atrakcím východoasijských žánrových filmů patří také rafinovaná smyslnost, která se otiskuje nejen do erotických, ale i do sadisticky brutálních scén Parkova snímku. Někteří znalci východoasijských kinematografií dokonce přirovnávali Komornou k japonským „roman poruno“ filmům, což byly studiové erotické produkce sedmdesátých let, které také obsahovaly SM scény a vůbec se zabývaly dominancí a submisivitou v heterosexuálních vztazích.

Pro korejské publikum naopak může být klíčové, že je film zasazený do období, kdy se Korea stala kolonií Japonska (v letech 1910––1945). Korejská kinematografie se koloniální éře donedávna vyhýbala, nicméně loni toto téma otevřelo hitové drama Atentát (Amsal), od té doby už vzniklo několik dalších snímků odehrávajících se v tomto období a další se chystají. Atentát ukázal i to, že v Koreji jsou v současnosti velmi v kursu snímky, které se nějak dotýkají společenských, politických a historických problémů země.

Tento dlouhý exkurs do různých kontextů je důležitý proto, že Komorná z nich do značné míry žije. Chytrá hra s různými narážkami na historii i popkulturu trochu zastírá, že jinak máme co dělat vlastně jen s řemeslně čistě odvedeným, ale v jádru velmi konvenčním dramatem s několika dějovými finesami a pár vkusně podanými lechtivými prvky. Je to sázka na jistotu v nejisté pozici a stále velmi dobře odvedená žánrovka, ale na druhou stranu nic, co by nás od jedné z hvězd korejské kinematografie mohlo překvapit.