Čekání na lavinu samplů

Skoro šestnáct let se čekalo na vydání několikrát odloženého druhého alba australské skupiny The Avalanches, nazvaného Wild­flower. Během této doby se původně šestičlenná sestava, která se podílela na tvorbě debutové desky Since I Left You (2000), ztenčila na polovinu – zbyli Robbie Chater, Tony Di Blasi a James Dela Cruz. Do zvuku kapely se však personální změna ani mnohaletý odstup nepromítly.

Citace bez uvozovek

Tvorba The Avalanches bývá označována termínem plunderfonie (viz A2 č. 27/2007), který jako by naznačoval, že budeme mít co do činění se subverzivní či přímo pololegální činností vykradačů desek. Mezi zásadní nahrávky opatřené touto nálepkou se vedle desek ­Paul’s Boutique (1989) od Beastie Boys a Endtroducing (1996) od DJe Shadowa řadí právě Since I Left You. Samotný pojem „plunderphonics“ poprvé použil kanadský skladatel John Oswald ve svém eseji Plunderphonics, or Audio Piracy as Compositional Prerogative (Plunderfonie aneb Zvukové pirátství jako přednost komponování, 1985). Nepojmenoval jím ani tak určitý žánr, jako spíše specifický přístup k hudebním a dalším nahrávkám. V plunderfonii je starší zvukový materiál chápán jako otevřený archiv, z něhož je kdykoliv možné vybrat libovolné kousky, tedy samply, upravit je a následně je podle vlastní inspirace zasadit do nového kontextu.

Samplování je někdy chápáno jako jednoduchá, nepříliš muzikální metoda. Samplující hudebník může dokonce budit podezření, že z nedostatku invence nebo neschopnosti hrát na „skutečný“ nástroj dělá z nouze ctnost. Není ale ve své podstatě většina současné hudby jen malým dílkem v řetězci inspirace či eklekticismu? A neplatí nakonec Stravinského parafráze T. S. Eliota, že dobrý skladatel neimituje, ale krade?

Oswald ve svém eseji s nadsázkou poukazuje na jeden z nedostatků hudebních citací, a sice ten, že v hudbě neexistují uvozovky. Tento postřeh bezpochyby platí pro živé hraní; v případě studiových nahrávek bývají hudební výpůjčky uvedeny v bookletu. Přesto se někdy autoři rozhodnou samplované zdroje z různých důvodů nezveřejňovat – a nejinak je tomu i v případě Wildflower. Příkladem budiž píseň Colours, o níž Di Blasi s typickým humorem tvrdí, že neobsahuje žádné samply, pouze barvy ukradené duze. Internet je ovšem neúprosný, a i když se skupina bude sebevíce snažit utajit své zdroje, server WhoSampled.com nám je odhalí. Možná, že Di Blasi chtěl pouze přejít fakt, že samply nebyly právně ošetřeny.

Hlas jako sampl

The Avalanches se tímto přístupem vracejí k debutu Since I Left You, který původně vyšel pouze v Austrálii a byl vytvořen výhradně z všemožně pokroucených, zekvalizovaných a zefektovaných samplů. Šestice hudebníků tehdy odhadla jejich počet na tři a půl tisíce. Skupina nicméně nepočítala s tím, že by mohla prorazit celosvětově, a tak neřešila clearing všech hudebních útržků, které se na albu objevily, a ani si nevytvářela jejich seznam. Když pak o desku projevila zájem zahraniční vydavatelství, bylo třeba dohledávat původ samplů nahraných na nepopsaných páskách a ty, k jejichž použití nedostali povolení, nahrazovat jinými, případně je zcela vypustit. I tak se ale podařilo vytvořit kultovní album, které inspirovalo mnoho dalších interpretů.

Jedním z nich je australský producent a zpěvák Jonti, který v roce 2013 s několika dalšími hudebníky připravil živé provedení celého alba Since I Left You. Vliv The Avalanches je v Jontiho tvorbě patrný. Jeho psychedelické hiphopové instrumentálky se nesou v podobně zasněném duchu, a je jen přirozené, že ho skupina přizvala ke spolupráci na Wildflower. Na aktuální desce se totiž – na rozdíl od debutu – objevila celá řada hostujících muzikantů, například detroitský rapper Danny Brown nebo původem britský rapper MF DOOM. Ačkoliv textově nejsou jejich příspěvky nikterak objevné, jsou využity zajímavým způsobem. Rap zde nevyčnívá nad instrumentální složkou, jak bývá zvykem v mainstreamové produkci, a to přispívá k jinému vnímání vokálů. Působí vlastně jako další samply, které splynou se zbytkem skladby a stanou se nedílnou součástí koláže.

Na desce se objevil i Josh Tillman, známý také jako Father John Misty, a sice v poslední písni alba Saturday Night Inside Out. Tillman bývá obvykle oceňován pro své texty, ale zde se od něj dočkáme pouze vokalízy. Hlas se tím ještě více posunuje do roviny samplu – harmonické textury, která činí skladbu plastičtější. Tento přístup připomene Flying Lotuse, který podobně pracoval s hlasem Thoma Yorkea na nahrávkách Cosmogramma (2010) a Until the Quiet Comes (2012). Každopádně je třeba ocenit přístup hudebníků, kteří nedali přizvaným hostům více prostoru jen kvůli jejich jménu.

Je to jen hra?

Jak bylo zmíněno v úvodu, plunderfonie se přímo nevztahuje k určitému žánru, nicméně její provázanost s hip hopem je neoddiskutovatelná. Vychází totiž z oblíbené činnosti některých hiphopových producentů – takzvaného crate diggingu neboli hledání originálního samplu na raritních nahrávkách. Mezi nejusilovnější hledače bychom mohli zařadit například zmiňovaného DJe Shadowa, RZA, DJe Premiera a většinu interpretů z vydavatelství Stones Throw. Právě z posledně jmenovaného labelu pochází i losangeleský beatmaker Knxwledge, který sampluje jak pozapomenuté soulové hity, tak například i Rihannu. Vydává na respektovaném labelu a jeden z jeho beatů se objevil na přelomovém albu To Pimp A Butterfly (2015) od Kendricka Lamara (kde byl sampl právně ošetřen), nicméně v rozhovoru pro server DJBooth.net prohlásil, že copyrightem se nezabývá a ani nemá peníze na to, aby zaplatil případné soudní spory.

Někteří producenti berou crate digging jako hru, v níž zvítězí ten, kdo ze zcela obskurní desky dokáže vybrat několik vteřin, které dají jeho skladbě nový rozměr. Americká muzikoložka Amanda Sewellová ve své disertační práci A Typology of Sampling in Hip­Hop (Typologie samplování v hip hopu, 2013) zmiňuje, že „hiphopoví producenti vědomě skrývají a zastírají své zdroje a míchají je k nepoznání, aby prokázali své producentské dovednosti“. To částečně platí i pro The Avalanches, když samplují například desku pohádek Please Tell Me A Story (1966). Nebojí se ale použít ani známou píseň My Favourite Things z muzikálu The Sound of Music (1959), která se objeví v druhé polovině tracku Frankie Sinatra a dovede jej k nečekanému antiklimaxu. Nejpodivnější moment desky – alespoň co se týče zdrojového materiálu – však přijde v samém závěru. Pro již zmiňovanou píseň Saturday Night Inside Out s hostujícím básníkem a zpěvákem Davidem Bermanem vysamplovali The Avalanches části vlastní skladby A Cowboy Overflow of the Heart. Dostáváme se tak do absurdní situace, kdy trojice explicitně vykrádá sama sebe.

Anglický barokní básník John Milton ve svém spisu Eikonoklastes (Obrazoborec, 1649) uvádí, že za plagiátora je považován ten, kdo si bere z uměleckého díla, aniž by ho nějak vylepšil. Budeme­li se držet tohoto tvrzení, pak u The Avalanches nemůže být o plagiátorství řeč. Producent a rapper RZA z legendárních Wu­Tang Clan v knize The Wu­Tang Manual (2005) zase tvrdí, že zatímco spousta producentů užívá sampler jako kopírku, on ho používá spíše jako malířskou paletu. Tento přístup bezesporu platí i pro The Avalanches. Patrné je to například v písni Sunshine, kde původně zasmušilý vokál, vysamplovaný z písně Leave It All Behind Me od The Fuzz, díky úpravám a doprovodné instrumentaci navozuje povznášející atmosféru, v níž se mísí veselost se smutkem. Stejně jako na debutu je i na Wildflower podobných momentů spousta. The Avalanches ani po letech neztratili svůj dar vytvářet snové světy, z nichž se lze jen s obtížemi vrátit zpět.

Autor je hudební publicista.