Britské postraveové duo je aktivní už téměř tři desetiletí. V první polovině devadesátých let se Autechre objevili na kompilaci vydavatelství Warp s příznačným dobovým názvem Artificial Intelligence. Od té doby bývají považováni za zástupce takzvané inteligentní taneční hudby. Jejich aktuální album se ovšem do žádné přihrádky nevejde.
Sean Booth a Rob Brown, dva veteráni experimentální elektroniky tvořící pod jménem Autechre, vydali své dvanácté studiové album Elseq 1–5. Nabízí se ovšem otázka, nakolik jde ještě o album, alespoň v běžném smyslu slova. Jak název napovídá, nahrávka je rozdělena do pěti víceméně samostatných částí a celková stopáž přesahuje čtyři hodiny. Naposledy dvojice vydala stodvacetiminutové dvojalbum Exai (2013), u něhož si část fanoušků i hudebních kritiků stěžovala na přílišnou délku. Aktuální nahrávka je více než dvakrát delší. Neměli bychom tentokrát mluvit spíše o monstru?
Best of Autechre?
Jak je u Autechre zvykem, skladby jsou opatřeny těžko dekódovatelnými názvy, jako například c7b2 nebo curvcaten, a podobně nepřístupná je i samotná hudba. Opět se dočkáme výletů do vesmíru abstrakce, v jehož hlubinách dvojice neúnavných experimentátorů doluje za pomoci vlastních algoritmů zvukové odštěpky a následně je skládá do prapodivných struktur, plných odboček a slepých ramen. Současní Autechre působí, jako by existovali mimo prostor a čas. Po téměř třiceti letech na scéně se neženou slepě za novými trendy, ale stále jsou schopni je osobitě reflektovat. Houpavý rytmus skladby TBM2 připomene tvorbu předčasně zesnulého hiphopového producenta J Dilly. Jeho poslední album Donuts (2006), na kterém předvedl v rámci žánru neobvyklé experimenty se samply a rytmy, ostatně Autechre uvádějí jako svou velkou inspiraci. Fascinaci hip hopem lze ovšem u Boothe a Browna vystopovat i na mnoha dalších místech jejich diskografie. Jedním z mnoha příkladů může být třeba track V-Proc z alba Draft 7.30 (2003), v němž je zlomený beat neustále atakován masivními hlukovými stěnami.
Skladbu acdwn2 z třetí části Elseq lze zase považovat za autechrovskou variaci na acid techno, k němuž skladba odkazuje i svým názvem. Ozvěny acidu jsou patrné rovněž v úmorně dlouhém opusu elyc6 0nset, jenž se ve své druhé části ztrácí ve vysokofrekvenčních šumech. Těmi je prošpikována také epická skladba foldfree casual, vracející se svou náladou k prastarému EP Garbage, které duo vydalo před jednadvaceti lety. Všudypřítomné skřípavé zvuky a rozbitý rytmus nám ale dávají jasně najevo, že zde máme co do činění se současnou tvorbou Autechre.
S trochou nadsázky by se album Elseq dalo označit za jakési „best of Autechre“. Kromě výše zmíněného hip hopu a acid techna se totiž dočkáme i divokého drum’n’bassu, který ve skladbě latentcall evokuje zacuchané rytmy alb LP5 (1998) a Confield (2001). Poslední track celé kolekce, nazvaný oneum, svými pištivými syntezátorovými plochami pro změnu připomene šest let starou desku Oversteps (2010). I přes značnou rozmanitost jednotlivých skladeb a zřetelné odkazy ke starší tvorbě si nicméně Autechre dovedou zachovat svůj rukopis, aniž by vykrádali sami sebe.
Prostě jen materiál
Autechre a jejich domovský label Warp Records si ani tentokrát příliš nelámali hlavu s propagací. O Boothovi a Brownovi se rozhodně nedá říct, že by si potrpěli na masivní promo kampaně a napínání fanoušků, a tak Elseq 1–5 vyšlo bez velkých cavyků necelý týden od představení prvního noiseově znějícího singlu feed1 v květnovém vysílání radia BBC 6. Autechre se navíc rozhodli nevydávat album na kompaktním disku, vinylu či jiném pevném nosiči, a tak se toto dvěstěčtyřicetisedmiminutové monstrum stává jejich prvním čistě digitálním dlouhohrajícím počinem. Stopáž Elseq je koneckonců jedním z důvodů, proč dvojice rezignovala na klasická média. Jak uvedl Sean Booth, jehož lze považovat za relativně sdílnější polovinu dua, v nedávném rozhovoru pro Resident Advisor, ani on, ani Rob Brown zpočátku neměli jasno v tom, zda právě vytvořili album, kolekci alb, řadu EP, anebo prostě jen „materiál“. Tato počáteční nejistota se později odrazila i v postupu vydavatelství, které nahrávku rozdělilo do pěti částí o průměrné stopáži padesát minut, aby tak alespoň částečně naplnilo tradiční formát alba. Původně však Autechre plánovali přidávat jednotlivé skladby do svého online obchodu hned, jak budou hotové, aby urychlili jejich cestu k posluchačům a umožnili jim sledovat svou nejčerstvější tvorbu.
Mohlo by se zdát, že jde o další logický krok v cestě směrem k čirému digitálnu. Už při vydání alba Quaristice (2008) tvrdil Sean Booth, že za skutečnou verzi desky považuje tu v bezeztrátovém formátu FLAC. Ve výše zmiňovaném rozhovoru, v němž potvrdil, že Elseq na fyzickém nosiči nevyjde, nicméně nevyloučil, že v případě budoucího materiálu se možná nějakých CD a vinylů dočkáme. Mezitím mají posluchači spoustu času na přemýšlení nad tím, co to vlastně drží v ruce, respektive co skladují na svých harddiscích. České publikum mimoto bude mít možnost si v listopadu poslechnout Autechre naživo. Jejich teprve druhý zdejší koncert prý proběhne v naprosté tmě, abychom si mohli jejich abstraktní zvukové plochy náležitě vychutnat.
Jakkoliv se může přístup Autechre někdy jevit jako poněkud odtažitý, nebo dokonce hraničící s nezájmem o publikum, ve skutečnosti jde o přesný opak. Sean Booth a Rob Brown se chtějí jednoduše soustředit jen na svoji tvorbu a předávat ji dál bez laciných pozlátek – tak, aby propagace a budování značky nezastínily samotnou hudbu. Dokud budou jejich zvuková monstra stejně zábavná jako Elseq, není si na co stěžovat.
Autor je hudební publicista.
Autechre: Elseq 1–5. Warp Records 2016.