Fanfikce pro nezasvěcené

Letopočet 2015 se v mainstreamové kinematografii stal rokem velkých značek. Vedle nových kapitol cyklů pro dospívající, natáčených podle knižních předloh, se v programech kin sešly nejrůznější druhé díly nedávných hitů, ale také pravidelná pokračování volných sérií posledních let, jako jsou Avengers, bondovky, Mission: Impossible nebo Rychle a zběsile. Výraznou podkategorii představovaly návraty velkých klasik minulého století jako Jurský svět (Jurassic World), Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road), Terminator Genisys, ale také Creed (spin­off k Rockymu, 1975) či Snoopy a Charlie Brown: Peanuts ve filmu (The Peanuts Movie). Tento trend vyvrcholil poslední velkou premiérou roku – comebackem Star Wars.

Ze všech jmenovaných resuscitací mají Star Wars největší, nejaktivnější a nejzarytější fanouškovskou základnu. Zásadní tedy bylo, jak se sedmá epizoda Síla se probouzí popasuje s dědictvím předchozích dílů a na co bude lákat novou generaci diváků. Projekt doprovázela promo kampaň vyzdvihující kontinuitu a ikonickou podobu známých postav a prostředí a noví tvůrci se vyznávali z osobního vztahu k originálu. Tato propagační strategie cílila na specializované fanouškovské platformy. Paralelně probíhala sofistikovaná kampaň k zaháčkování laiků: její součástí nejsou jen důmyslně zvolené citáty z filmu v traileru, ale třeba i to, že žádný plakát či upoutávka neuvádějí číslo epizody.

Síla neposkvrněných

V ohlasech na film zaznívají domněnky, že se jedná o projekt fanoušků pro fanoušky. Při bližším pohledu se však ukáže, že skutečnost je opačná. Navzdory předpokladům se totiž nový snímek vyhýbá prvoplánovým odkazům, které by stály vně vyprávění a publikum dělily na zasvěcené a tápající, což se zoufale vymstilo poslednímu Terminátorovi. Namísto podbízivého fanservisu tvůrci vytvořili filmovou fanfikci, u níž není podstatné, v čem se shoduje s předchozími díly, nýbrž v čem se od nich liší.

Fanfikce mohou nabývat různých podob, ale řadu z nich spojuje úcta k originálu a snaha ho oživit. Nová převyprávění očišťují původní díla od nánosů rozborů, triviálních zajímavostí i ritualizovaného čtení a dávají možnost nechat se okouzlit oblíbenými světy a postavami. Kromě toho hojně vyzdvihují motivy a významy, které stojí stranou zažitých výkladů a oslovují jiné než obvykle „privilegované“ publikum.

Ze Star Wars se během let stal terč cynismu jejich odpůrců a fetiš fanoušků, kteří paradoxně ve snaze přivlastnit si co nejvíce z oblíbeného univerza vyměnili jeho vyprchávající iniciační kouzlo za obsedantní encyklopedizaci, titěrné rozbory a neutuchající příliv invektiv na adresu George Lucase za jeho věčné upravování původních filmů. Právě tento balast se tvůrci sedmé epizody rozhodli odhodit, když si dali za cíl z nerdského kultu udělat maximálně inkluzivní popkulturní franšízu. Přitom nemohli prostě přijít s novým vyprávěním bez vazeb na předchozí události, jako si to mohl dovolit George Miller ve svém postapokalyptickém mýtu Šílený Max: Zběsilá cesta. Dědictví muselo být zachováno, očištěno a přeneseno dál a platformou pro ­tento proces se staly, podobně jako v Creedovi, nové postavy.

Přicházejí ženy

Síla se probouzí nenavazuje přímo na závěr původní série. Diváky uvádí do světa, který je sice nadále zmítaný konfliktem, ale původní souboj mezi Impériem a Rebely je dávnou minulostí, ba až báchorkou. Vyprávění postupně představuje čtveřici nových postav, které se všechny na scéně objeví dříve než jakákoli z klasických figur. Každá z nich je profilována mimo jiné svým přístupem k minulosti daného fikčního světa, což odpovídá výchozím pozicím různých diváckých segmentů. Ústřední hrdinové Ray a Finn jsou minulostí nepolíbeni. Ona je sběračka šrotu a trosky ikonických vesmírných křižníků a bitevních strojů pro ni představují pouze sentimentality zbavenou každodenní kulisu marné existence, zatímco on byl proti své vůli naverbován do řad jednotek Prvního řádu. Oba si najde dobrodružství a každý svým vlastním způsobem v sobě odhalí afinitu či přímo niterné pnutí ke světu, který jim byl doposud neznámý. Naopak stíhací eso a člen Odboje Poe Dameron, jenž má za úkol získat mapu k Luku Skywalkerovi, vystupuje jako okouzlený, a tudíž i okouzlující nadšenec. Díky tomu, že je důvěrně obeznámený se zdejším světem, si může s elánem a suverenitou užívat scény připomínající klíčové momenty starých filmů. Oproti němu ústřední zloun Kylo Ren je vyloženým obrazem obsedantního fanouška­kultisty. Svou identitu staví na adoraci Dartha Vadera, stylizuje se podle něj a celý jeho svět se bortí, když zjistí, že mu jeho domnělé dědictví uzmul někdo cizí, svou laickostí neprivilegovaný.

Ohlasy, které sedmé epizodě vyčítají malou odvahu jít vlastním směrem, se omezují pouze na povrchní podobnosti dějových prvků s prvními Hvězdnými válkami (Star Wars, 1977), přitom zcela přehlížejí, v čem je progresivní. Kromě popsaného nepodlézavého přístupu k fanouškům se především jedná o blockbuster, jehož ústředními postavami jsou dívka, černoch a pár důchodců, což je v daném ranku nejen netypické, ale zcela nevídané. V souladu s řadou dalších fanfikcí se zde franšíza původně nesená převážně mladými bílými muži otevírá v prvé řadě ženám. V mnohých situacích tak dochází k svěžímu převrácení klasických schémat, přičemž genderové proměny zpravidla nepůsobí nuceně či doslovně, ale prostě přirozeně vyplývají z rozvržení postav a vyprávění. Ženy zde navíc nejsou zastoupené jen charismatickou hlavní hrdinkou, ale objevují se v nejrůznějších rolích a na všelijakých postech na obou stranách konfliktu – pilotují stíhačky, bojují, velí jednotkám i celým armádám, ale také se prostě jen tak objevují ve scéně. Doufejme, že se tento doposud neobvyklý úkaz díky rekordním tržbám loňského třetího výrazně emancipačního akčního megahitu – po snímcích Šílený Max a Mission Impossible: Národ grázlů (Mission: Impossible – Rogue Nation) – v blízké budoucnosti rozšíří i do dalších hollywoodských produkcí.

Síla tě volá

S progresivními projekty George Millera a Toma Cruise aktuální díl Star Wars sdílí také přístup ke koncipování akčních scén a užití počítačových efektů. Ten sice propagace připisovala úctě k původní trilogii, ale lze v tom vidět také projev nastupujícího obecnějšího trendu. Pryč jsou lajdácké pseudosouboje maskované roztřesenou kamerou a rychlým střihem ve stylu kinematografie chaosu, který zavládl po úspěchu bourneovek v režii Paula Greengrasse. Do popředí se dostává sehraná choreografie, která je energická, nápaditá, ale také pomáhá profilovat postavy tím, že pohyby a držení těla vypovídají o jejich naturelu či vnitřním rozpoložení. Počítačové efekty se z pozice atrakce stahují do role postprodukčních nástrojů a naopak nedocenitelným základem, s nímž se následně pracuje, se stává materiál pořízený na place. Když už dojde na počítačově vytvořené záběry, jak je tomu třeba v sekvencích stíhacích bitev, pak jsou koncipované ne jako sled zcizujících moneyshotů, ale jako pohlcující jízda na horské dráze.

Všechny uvedené přednosti ve výsledku svorně slouží společnému cíli, kterým je návrat potěšení a okouzlení ze Star Wars. Síla se probouzí vskutku dokázala překonat negativní sentimenty, ale i obrazoboreckou doslovnost prequelové trilogie. Tvůrčí tým v čele s J. J. Abramsem, Lawrencem Kasdanem a Kathleen Kennedyovou sérii vrátil uhrančivou pohádkovost, tajnosnubnou nedořečenost a především skvostné postavy plné charismatu, elánu a emocí. Vskutku není nic snazšího než vyslyšet věty, které uzavírají trailer filmu: „Síla tě volá. Prostě ji nech do sebe vstoupit.“

Autor je filmový publicista.