Francouzi se sžívají s výjimečným stavem, který trvá už přes dva měsíce. Prozatím ale jako by se míjel účinkem, píše právník JeanJacques Gandini pro lednové číslo měsíčníku Le Monde Diplomatique. Doposud padla ze strany francouzské policie jediná obžaloba z terorismu. Zatímco odborníci volali po navýšení prostředků pro justici, francouzská vláda zvýšila pravomoci bezradné policii. To vše na úkor účinnosti a základních svobod. Navíc 19. listopadu policisté zranili na hlavě a krku šestiletou dívku, když si spletli adresu a vpadli do bytu jejích tuniských rodičů v Nice. Podobných příkladů nevydařených domovních prohlídek francouzské policie, k nimž není potřeba soudního povolení, se dají dohledat stovky. Představují rub slibně vypadajících údajů ministerstva vnitra, podle nichž se při 2 700 domovních prohlídkách podařilo zadržet úctyhodných 431 zbraní, z toho 41 zbraní válečných. Výjimečný stav má každopádně podporu nejen prezidenta Hollanda, ale i většiny občanů. Mimořádná opatření přitom cílí především na vnitřního nepřítele – tedy na minoritní či okrajové skupiny obyvatel. V současnosti jsou jejich terčem muslimové. Zneklidňující je také pravidlo, podle kterého se osoba stává podezřelou ne proto, že připravuje zločin, ale proto, že ho spáchat může. O to znepokojivější je fakt, že francouzská exekutiva by chtěla výjimečný stav zakomponovat do ústavy. Odpůrci těchto změn namítají, že výjimečný stav se s konstitucionalismem neslučuje, protože se neřídí ústavními pravidly. Státní rada ovšem tento názor nesdílí, naopak kvituje, že by se výjimečnému stavu díky zakomponování do ústavy dostalo většího zpřesnění. Dodává však, že by se „krizový stav“ neměl prodlužovat donekonečna. Také Ústavní rada Francouzské republiky zatím všechny otázky po ústavnosti připravované reformy ústavy smetla ze stolu.
Asi 7 900 Židů se v roce 2015 rozhodlo opustit Francii a začít nový život v Izraeli. Týdeník Journal du dimanche o tom informoval 3. ledna. Jde o nezanedbatelný počet, stále ale ne o deset tisíc lidí, o nichž po lednových útocích na Charlie Hebdo snil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, když vyhlásil „aliju“, tedy výzvu k „návratu do domova otců“. V porovnání s rokem 2014 se loni množství francouzských Židů emigrujících do Izraele zvýšilo o deset procent. Francouzi se tak pro rok 2015 stali nejpočetnějšími izraelskými imigranty, před Ukrajinci a Rusy. Přitom ze zkušenosti s teroristickými útoky z roku 2012 víme, že většina francouzských Židů svůj plán odjet do Izraele uskutečnila až v následujícím roce. Proto se dá očekávat, že se v souvislosti s loňskými atentáty hlavní vlna francouzských Židů vydá do Svaté země letos. Motivací pro stěhování nejsou jen bezpečnostní důvody. Mnozí Židé, převážně z pařížského regionu, se ve Francii potýkají s ekonomickou krizí. I proto svůj život zkoušejí znovu nastartovat v Izraeli. Při získání izraelského občanství si navíc mohou ponechat i občanství francouzské. Je pravděpodobné, že někteří se z Izraele po čase zase vrátí do Francie. Tím spíš, že se v Izraeli v současné době stupňují teroristické útoky nožem. V posledních týdnech bylo takto zraněno už několik Francouzů.
Regionální volby na Korsice vyhráli v prosinci překvapivě místní nacionalisté. Deník Libération přinesl ve svém vydání z 11. ledna k tomuto tématu komentář Christopha Forcariho, který volební výsledek hodnotí jako doklad o neúčelnosti násilného boje korsických nacionalistů za nezávislost. To, co se jim nedařilo prosadit pomocí zbraní čtyřicet let, teď dokázali umírnění nacionalisté v demokratických volbách hned na první pokus, a to pouhé dva roky po oficiálním ukončení ozbrojeného odporu. Někteří Korsičané s takovým názorem ale nesouhlasí a prosincové vítězství chápou naopak jako odměnu nacionalistům za roky strávené v ilegalitě. Ať tak či tak, Forcari vidí důvody jejich úspěchu především v kontextu současných „identitárních“ nálad ve francouzské společnosti. Jelikož Národní fronta, prosazující jednotný francouzský národ, opomíjí kulturní specifičnost regionu, jedinou „identitární“ volbou se pro Korsičany stali nacionalisté. Korsičané navíc většinově zastávají protiimigrantské postoje a jsou unaveni svou tradiční politickou elitou, vzešlou z velkých dynastických klanů a jejich klientelistických vazeb.