I letos v říjnu se v uprchlickém táboře Dakhla na jihu Alžírska odehraje netradiční filmový festival FiSahara, upozorňující na neúnosnou situaci lidí ze Západní Sahary, která je stále okupována Marokem. O ambicích i strategii festivalu jsme hovořili s jeho ředitelkou Maríou Carrión.
Jak vás v roce 2003 napadlo uspořádat filmový festival FiSahara?
S myšlenkou přišlo několik kulturních aktivistů Sahrawi společně s peruánským režisérem Javierem Corcuerou během jeho návštěvy v uprchlických táborech na jihu Alžírska, kam se lidé ze Západní Sahary v sedmdesátých letech uchýlili. První ročník festivalu se konal v největším táboře Smara. Vzhledem k neuvěřitelným technickým obtížím – komplikovaný převoz kopií 35mm filmů, výpadky elektřiny a podobně – se dá uskutečnění festivalu považovat za zázrak.
Kdo je organizátorem?
Festival organizuje malá madridská nezisková organizace CEAS (Coordinadora Estatal de Asociaciones Solidarias con el Sáhara), která se podílí na rozvojových projektech v alžírských uprchlických táborech. Vzhledem k nedostatku peněz jsou mimo mne a dvou dalších kolegů každoročně na festivalu externě zaměstnáni pouze řidiči a technici. Drtivou většinu práce odvádějí dobrovolníci. Našimi partnery jsou Ministerstvo kultury Saharské arabské demokratické republiky (SADR) a Fronta Polisario, původně povstalecké hnutí bojující za nezávislost Západní Sahary. [Západosaharská vláda se nachází vzhledem k dlouholeté okupaci Západní Sahary Marokem v exilu – pozn. O. K.] SADR a Polisario se vzájemně prolínají a starají se o logistické, produkční a zejména bezpečnostní zajištění celého festivalu v jihoalžírské pouštní oblasti.
Deklarujete, že ve chvíli, kdy bude konflikt ukončen a lid Sahrawi se vrátí na své území, festival zanikne a uskuteční se v jiné formě již na Západní Sahaře. Máte tedy ambice přispět ke znovuobnovení mírových jednání mezi SADR a marockou vládou?
K tomu bohužel nemáme nástroje ani potřebný vliv. Oficiálně má uskutečnění referenda o sebeurčení Sahrawi na starosti mise OSN zvaná MINURSO (United Nations Mission for the Referendum in Western Sahara). Jejich mandát na konfliktních teritoriích ovšem nezahrnuje monitorování stavu lidských práv. Proto je naším úkolem právě pomocí různých forem filmového média zvýšit povědomí světa o neviditelném západosaharském konfliktu a utrpení více než 150 tisíc Sahrawi, kteří jsou uvězněni v táborech v poušti. FiSahara je pro uprchlíky rozptýlením, neboť jde o jedinou kulturní událost v oblasti, ale také důležitý nástroj vzdělávání a obhajoby. Ve spolupráci s organizací WITNESS jsme sestavili online platformu pro shromažďování aktivistických videí z okupovaného teritoria Západní Sahary, která mapují každodenní porušování lidských práv Sahrawi. WITNESS také učí aktivisty zacházet s kamerou a filmovým materiálem.
Jak vnímá vaši roli Fronta Polisario, která je dodnes některými zeměmi chápána kvůli svým levicovým postojům jako extremistické uskupení?
Polisario festival využívá spíše ke zviditelnění dramatické situace uprchlíků v táborech, zejména mladých lidí, než k propagaci vlastní politiky. Mladí se po dokončení základní a střední školy totiž ocitají v pasti. Historicky existuje pouze vzdělávací spolupráce mezi Polisariem a vládou na Kubě, což umožňuje některým mladým lidem odcestovat za studiem právě tam. Představte si, že odmala vyrůstáte kdesi uprostřed pouště a náhle se ocitnete na ostrově v Karibiku, kde se stanete doktorem, učitelem či inženýrem, abyste se nakonec opět vrátil mezi své lidi do pouště. Vzhledem k hospodářské krizi ale Kuba tuto podporu v posledních letech značně omezila, ovšem stále fungují programy, v jejichž rámci několik mladých z tábora může odjet studovat kupříkladu na kubánskou filmovou školu v San Antonio de los Baños.
Jak důležití jsou pro vás návštěvníci z řad filmových osobností, například Javier Bardem nebo Viggo Mortensen?
K této formě prezentace jsme se uchýlili zejména proto, že velká světová média jednoduše podobný typ akce nezajímá, pokud k němu nepřitáhne pozornost nějaká světová celebrita, což je vlastně velmi smutné. Na druhou stranu lidé jako Javier Bardem jsou s FiSaharou ve spojení neustále. Bardem navíc vedle produkování dokumentárního filmu o Západní Sahaře aktivně diplomaticky vystupoval na půdě OSN a v americkém Kongresu. Každoročně oslovujeme nejen velké filmové osobnosti, ale také významné světové aktivisty, kteří se často se situací Sahrawi identifikují, jelikož se jejich země a lidé potýkají s velmi podobnými formami útlaku. Letošní festival tak navštíví například velký bojovník za nezávislost Západní Papuy Benny Wenda nebo právnička Jennifer Robinsonová, která vedle obhajoby papuánských aktivistů vešla v povědomí jako právní obhájkyně Juliana Assange a WikiLeaks.
Je možné zhlédnout některé z krátkometrážních filmů, jež natočili samotní studenti Sahrawi i mimo festival?
Filmy cestují i po dalších afrických a evropských festivalech. Neexistují bohužel žádné archivy nebo webové stránky, které by tuto naprosto novou tvář africké kinematografie schraňovaly. Tato oblast je nedostatečně financovaná a pochopitelně nevzniká dostatek nových filmů, které by dovedly festivalové programy plnit. Vzhledem k tomu, o jak raritní záležitost se z pohledu některých festivalových dramaturgů jedná, je ale poptávka stále větší a větší. Momentálně spolupracujeme s norským filmovým festivalem Human Rights Human Wrongs, švýcarským festivalem FIFDH (Mezinárodní filmový festival a fórum o lidských právech) a Mezinárodním filmovým festivalem v San Sebastiánu.
Kdo tvoří publikum festivalu a jaké filmy promítáte?
Především jsou to samotní Sahrawi v táborech. Každý rok se na místo konání dopravíme společně se zhruba třemi sty zahraničními návštěvníky z řad novinářů, umělců, filmařů a dalších profesionálů. Festival je veřejně přístupný, stačí se zaregistrovat na našem webu a zaplatit poplatek, který zahrnuje zpáteční letenku a náročný transport v poušti, vyřízení víz a příspěvek na organizaci festivalu. Hosté jsou ubytováni v rodinách s uprchlíky, což dává celému festivalu další důležitý rozměr, protože lidé ze zahraničí přímo vidí, co život v tomto bohem zapomenutém místě obnáší, a dozvídají se toho také hodně o ústně předávaných tradicích pouštního národa Sahrawi a jeho kultuře. V tomto ohledu není FiSahara pouze filmový festival, ale také velká životní zkušenost. Každý večer po setmění jsou na návěsy dvou kamionů paralelně promítány tři typy filmů: aktivistická videa a tvorba samotných Sahrawi z místní, relativně nově postavené filmové školy Abidin Kaid Saleh v nedaleké vesnici Bojador, zahraniční filmy se sociální a lidskoprávní tematikou a potom zejména hrané a animované filmy pro děti. Nesmíme zapomínat, že každý má přece právo i na odlehčující kulturní vyžití, zábavu a naději.
Co bude hlavním tématem festivalu v roce 2016?
Každoročně symbolicky vybíráme téma, které koresponduje s bojem Sahrawi. Šlo například o téma Revoluce a lidská práva na Blízkém východě a v severní Africe, poté jsme vzdávali hold Nelsonu Mandelovi, v loňském roce jsme se zaměřili na univerzální spravedlnost a letošní téma zní Okupovaní: vzpomínky a odpor. Chystáme se při té příležitosti promítat mimo jiné filmy z Palestiny, Kurdistánu, Západní Papuy a dalších okupovaných a nesvobodných území.
María Carrión je španělská novinářka a lidskoprávní aktivistka, která je v současné době výkonnou ředitelkou mezinárodního filmového festivalu FiSahara. Podílela se na vzniku několika dokumentárních filmů s lidskoprávní tematikou a byla hlavní producentkou nezávislé zpravodajské stanice Democracy Now! Pravidelně přispívá do rádia BBC a listu El País. Je poradkyní mezinárodního sekretariátu organizace Amnesty International.