Spisovatel Gore Vidal kdysi řekl, že ve Spojených státech je jenom jedna politická strana, která má dvě pravicová křídla: republikánské a demokratické. Pominemeli menšinové kandidáty, pak i letos mají Američané na vybranou mezi dvěma větvemi establishmentu. Z určitého pohledu to tentokrát platí obzvlášť silně, a to i přesto, že diskuse mezi Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem bývají označovány za vyhrocené.
Oba se odlišují přesně v té míře, která jim zároveň dovoluje, aby v určitém ohledu zůstávali velice podobní. Shrnuje to jedna slovní výměna z druhé televizní debaty. Na otázku moderátora, zda je pravda, že v podstatě krátil daně, Trump bez vytáček odpovídá, že ano. A hned dodává, že se mohl vyhnout placení daní proto, že mu to Clintonová a jí podobní umožnili. Jeho větám je třeba rozumět tak, že bývalá ministryně zahraničí, první dáma a senátorka pro něj zosobňuje politický systém jako celek – a ten nastavuje pravidla v zájmu mocných a privilegovaných. Trump svou kampaň postavil mimo jiné i na tom, že to chce změnit. Je přitom samozřejmě už dávno součástí vládnoucí elity a jako jednomu z nejbohatších Američanů mu navíc současné pořádky mimořádně vyhovují.
Mimoto Trump opakovaně a trefně uvádí, že Clintonová stále jen mluví, ale skutečné problémy neřeší: nezajistí práci, fungující zdravotnictví, kvalitní školství ani bezpečnost a mír ve světě. Nechme teď stranou, že ani Trump by jako prezident tyto služby obyčejným lidem nezajistil. Pozoruhodný je způsob, jakým americký miliardář pracuje s ožehavými tématy. Přesvědčuje totiž i nízkopříjmové voliče – a jejich nespokojenost se mimochodem pokouší kanalizovat velmi podobně jako český vicepremiér Andrej Babiš.
Podobností mezi oběma muži vyšlo najevo už víc. Babiš založil své hnutí před pěti lety údajně kvůli nespokojenosti se stavem politiky. Vzpomeňme na jeho centrální heslo „Nejsme jako politici, makáme“. Podobně teď argumentuje Trump. Oba se distancují od politického establishmentu, když tvrdí, že problémy, se kterými se zavedené strany desítky let potýkají, vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku. Oba se o politice vyjadřují s omezeným výrazivem, s jistou neobratností či jednoduchostí ve formulaci svých myšlenek, která však lidem po desetiletích planých slibů zní sympaticky.
Trump je v několika ohledech horší volbou než demokratická kandidátka. Jeho politika by na nízkopříjmové skupiny a menšiny dopadla zřejmě tíživěji. Lze to usuzovat nejen z jeho výpadů třeba proti Mexičanům, ale i z jeho konkrétních ekonomických návrhů. Zlověstně v té souvislosti vyznívá miliardářův vzkaz Afroameričanům: zkuste to se mnou, stejně nemáte co ztratit. Na druhé straně Clintonová zase děsí tím, co dělala už jako šéfka diplomacie. Nicméně oba uchazeče v závěru volebního spektáklu nerozděluje ani tak program, jako spíše to, co pro veřejnost symbolizují. Trumpovo rasistické vyjadřování a jeho zjevné pohrdání ženami udělalo z jeho protikandidátky v očích řady lidí bojovnici za práva žen a menšin, což se zdá přinejmenším přehnané.
„Museli jsme vyslat jasný signál. Když vaše dítě překročí hranice, ještě to neznamená, že tady zůstane.“ Tak hájila Clintonová deportace prováděné administrativou Baracka Obamy, které se týkaly dětí prchajících ze středoamerických zemí kvůli násilí. Bernie Sanders na to během demokratických primárek zareagoval tvrzením, že není možné využívat děti k „vysílání signálů“. Přesto nejen Clintonová, ale i současný šéf Bílého domu vypadají vedle Trumpa na první pohled takřka jako ochránci lidských práv.
Shrnuto: Trump je nepřijatelný, ale zvolení Clintonové, i když teď vypadá jako menší zlo, také nebude žádné vítězství. Vedle prostořekého miliardáře se její uhlazený a politickou korektností vycvičený jazyk sice může jevit jako mírně emancipační, ovšem je to pouhé zdání.
Do situace podobné dvojznačné volby se můžeme dostat i v České republice. Sociální demokracie sice dál podkopává své levicové základy a nerealizuje nic zásadního ze svého programu, ale řada lidí si možná řekne: „Aspoň to není vysloveně zájmová organizace velkokapitalisty.“ To však nestačí.
Autor je sociální filosof, autorka studuje filosofii.