Po dlouhém období nezaručených zpráv z kuloárů letos v září definitivně zanikl Komunikační prostor Školská 28 v té podobě, jak ho známe už déle než dekádu. Svou dramaturgickou činnost totiž ukončil tým kolem Dany Recmanové a Miloše Vojtěchovského. Ze zprvu nevyhraněné malé pražské galerie a zkušebny (a přilehlého zanedbaného dvorku) se jim podařilo vytvořit místo, kde se zcela přirozeně střetávali výtvarníci s hudebními experimentátory a audiovizuálními tvůrci, a patrně nejdůležitější scénu tuzemské volné improvizace.
Provozovatelem Školské 28 je sdružení DEAI/Setkání, které je úzce propojené s Linhartovou nadací a v součinnosti se společností 10:15 Management provozuje také klub Roxy a Experimentální prostor NoD. Linhartova nadace minimálně od roku 2014 plánovala ve Školské vybudovat tibetské kulturní centrum (projekt Tibet Open House), o čemž se dnes již bývalí dramaturgové dozvěděli náhodou až letos. Nicméně už delší čas byli vystaveni nejistotě ohledně podpory ze strany provozovatelů a čelili opakovaným výtkám, zejména pak kvůli tomu, že nevytvářejí zisk. Tyto okolnosti nakonec vyústily v jejich odchod. Školskou tedy od října převzala nová produkční, která má za úkol dotáhnout poslední rok čtyřletého grantu. V nově vypracované grantové žádosti pro léta 2018 až 2021 se sdružení DEAI/Setkání údajně zmiňuje o pokračující spolupráci s některými z dosavadních kurátorů – ti však o ničem nevědí a s novým vedením se spolupracovat nechystají.
Zajímavé je načasování celé věci. V nedávné době totiž několik nezávislých divadel adresovalo spolku DEAI/Setkání otevřený dopis kritizující „tržní“ přístup vedení Experimentálního prostoru NoD. Na základě vlastní zkušenosti v něm hovoří o „nevstřícnosti, neupřímnosti a nízké úrovni empatie, která je pro spolupráci v uměleckém prostředí pro úspěch nepostradatelná“. Text, který vyvolal reakci na webu NoD, v jednotlivých bodech poukazuje na to, jak se reálné fungování NoDu vzdálilo cílům uvedeným v žádosti o grant. Citované formulace – například, že „NoD je prostor otevřený uměleckým i společenským experimentům, ať již se jedná o experimentální formu divadla nebo přístup ke vzdělávání, poznávání a boření předsudků“ – můžeme zajisté považovat za běžnou grantovou novořeč, jakou používají v komunikaci s ministerstvem kultury, magistrátem a dalšími potenciálními chlebodárci všichni. Je ovšem pravda, že divadlo tu poslední dobou existovalo spíše navzdory vedení – jako takový trochu eskapistický koutek několika trpěných nadšenců uprostřed dobře rozjetého podnikatelského záměru. Člověk se při pohledu na prosperující bar a taneční produkce v klubu Roxy může jen stěží ubránit dojmu, že divadlo zde slouží jen jako fíkový list, jenž má zakrýt současný komerční charakter celého projektu a bez kterého by se možná nepodařilo dosáhnout na granty.
Původní duch NoDu se postupně vytrácí v podstatě už od roku 2001, kdy ve funkci uměleckého ředitele skončil Krištof Kintera, jehož příliš svobodomyslné vize narážely na kulturu chilloutů a večírků. Za připomenutí stojí i kontroverzní odvolání Milana Mikuláštíka z pozice kurátora Galerie NoD a následná parodie na výběrové řízení, z níž vzešel jeho zástupce Jiří Machalický. Důraz na „výkon“ a co nejvyšší návštěvnost se samozřejmě zásadním způsobem podepsal i na produkci Roxy, které dnes není o mnoho zajímavějším prostorem než jiné komerční pražské kluby, v nichž se hraje taneční hudba.
Školská 28 byla oproti tomu místem se silným étosem, navíc ideově propojená s nadací Hermit a jejím výjimečným projektem Centra pro Metamédia, v jehož rámci se Miloš Vojtěchovský v devadesátých letech v klášteře v Plasech u Plzně pokoušel o podobnou dramaturgii. Spojovala umělce různých oborů, národností i generací, a pokud jde o pozitivní vibrace, těžko někdo mohl tibetským buddhistům připravit lepší podmínky. Ti ovšem zcela jistě netuší, jak významný kulturní prostor musel kvůli jejich centru zaniknout. A netuší to očividně ani zástupci Linhartovy nadace, neboť program ve Školské nesledovali. Na druhou stranu je ale třeba ocenit, že svým nekonáním dramaturgům poměrně dlouho dopřávali relativní klid na užitečnou práci. V každém případě bude Školská 28 mnoha lidem chybět a bude těžké ji nahradit.
Autor je hudebník a divadelník.