Český exportní šlágr? Co se vývozu do Německa týče, jednoznačně pervitin, v německém slovníku „crystal meth“. Česká droga dobývá saské pohraničí, kde si ji oblíbila především mládež, ale etablovala se také v Berlíně, kde není jen drogou chudých, ale také oblíbenou substancí tamní „lepší společnosti“. Důkazem toho, že problém je skutečně palčivý a doléhá až k berlínskému establishmentu, se stalo dopadení poslance Zelených Volkera Becka. Média o tom samozřejmě obšírně informovala. Beckovy kauzy a specifické berlínské drogové scény se týká článek autorů Pera Hinrichse a Thomase Vitzthuma otištěný 6. března v deníku Die Welt. Beck je (nebo spíše byl) jednou z hvězd německé zelené politiky. Patřil ke stálým hostům politických talkshow, zasazoval se o práva homosexuálů a menšin a byl oblíbený nejen u svých spolustraníků, ale i u mnoha politických protivníků. A právě tento poslanec se nechal přistihnout s 0,6 gramu pervitinu u dealera, jehož byt byl dlouhodobě sledován. Beckovo chování svědčí podle drogové expertky Isabelly Heuserové o vysokém stupni závislosti. Beck prý ztratil pud sebezáchovy a nutnost rychle získat drogu ho donutila riskovat svou pověst. Sice zůstane i nadále poslancem a zaplatí pouze malou pokutu, ale politicky je zřejmě vyřízený. Podle autorů komentáře je tato událost pro situaci v dnešním Berlíně symptomatická. Pervitin je nejtvrdší kultivovanou drogou, navíc nemá v Německu tak špatnou pověst jako heroin, spojený s asociacemi špíny a pomalého umírání. Je to droga manažerů, umělců a akademiků. Obrovskou roli hraje také turistický ruch. Berlín je ve srovnání s Londýnem pořád ještě dost levný, což platí i pro pervitin. Navíc místní kluby mají často nonstop celý týden. Svou roli hraje také logistika. Droga pochází většinou z České republiky nebo z Polska, a to z Berlína není nijak daleko. Schengenský prostor navíc umožňuje snadný transport a kreativní Poláci navíc vyvinuli „mobilní kuchyně“ – v dodávkách, kompletně vybavených jako laboratoř, jsou schopni vařit drogu v podstatě kdekoliv. Autoři článku poukazují také na nepříliš velkou míru opatrnosti v diskusních fórech, především na homosexuální berlínské scéně. Slovo „droga“ sice nepoužije nikdo, ale běžně a velmi otevřeně se mluví o „chems“, a pokud někdo s drogami nemá problém, je prostě „chems friendly“. Crystalu se říká „Tina“ nebo „teta Tina“, takže se v diskusích lze často setkat se zkratkou T… Volker Beck po svém dopadení vydal tiskové prohlášení, v němž mimo jiné uvedl, že byl vždy pro liberální drogovou politiku. To mu definitivně zlomilo vaz v situaci, kdy je pervitin stále spojen s organizovaným zločinem, který podle některých názorů Beck, byť jen jako konzument, podporoval.
„Co se děje v Sasku?“ ptá se drážďanský profesor politologie Werner Patzelt. Sasko, průmyslové srdce východního Německa a spolková země s jednoznačně nejvyšší životní úrovní z bývalých zemí NDR, stále znovu a znovu dobývá titulní stránky novin jako centrum fašistů, kteří zapalují uprchlíkům střechu nad hlavou. V Budyšíně i Clausnitzu se situace vymkla z ruky, v médiích se objevily obrázky místních národních socialistů a na Sasko se ukazovalo prstem: tihle lidé mají problém, to není naše Německo, tihle jsou hnědí až do morku kostí. Patzelt se ale nehodlá smířit s paušalizováním většiny a v příspěvku v deníku Rheinische Post ze 7. března věc analyzuje v širším kontextu. Přitom uvádí, že Sasko má, co se týče uprchlíků, mnohem blíže k názoru Čechů nebo Maďarů než k obyvatelům Porúří nebo Hamburku. Sasy s Čechy kromě geografické blízkosti pojí také historická zkušenost východního bloku a dlouhodobě jen velmi malá či žádná zkušenost s přistěhovalci. Navíc jsou na východě Německa velmi alergičtí na samozvanou morální převahu „zápaďáků“, kteří by chtěli navýšit podíl cizinců v Sasku na západoněmeckou úroveň. Region, ve kterém „zase stojí za to žít“, by se tedy měl opět změnit k horšímu? Tak se prý ptají saští občané, kterým velmi vadí, že se o nich opět „rozhoduje někde jinde“ a že jim „nikdo nenaslouchá“. Podle Patzelta k radikalizaci v Sasku přispívá také nedostatek pozitivních zkušeností s přistěhovalci, s výjimkou perfektně integrovaných Vietnamců. Lidé mají proto strach z ghett, jaká jsou například v DuisburguMarxlohu. Profesor Patzelt varuje před házením Sasů do jednoho pytle s extremisty a neonacisty. Tato paušalizace – nediferencovaný a stupidní „boj proti pravičákům“ – podle něj pomůže nakonec právě jen ultrapravici.
